Kliknutím zvětšíteS hokejem jste začínal jako malý ve Slavii. V kolika letech jste zamířil do tábora největšího rivala sešívaných?
Do Sparty jsme šli s bráchou ve druhé třídě. Bylo to pro nás jednodušší z hlediska školy i dojíždění.
Sparta je náš nejslavnější klub. Cítili jste s bratrem patřičnou hrdost, že působíte v týmu s velkým S na prsou?
Jasně. Na Spartě jsme byli od mala a hlavně jsme se chodili dívat na každý zápas. Na všechny hvězdy, které tam hrávaly. Zahrát si s nimi, nebo alespoň zatrénovat, to byl náš velký sen. Jsme rádi, že se nám vyplnil.
Je složité prosadit se jako odchovanec do sparťanského áčka?
Těžké to je. Sparta měla vždycky nejvyšší ambice a v minulosti tam nebyl moc prostor zkoušet mladé kluky. Tlačilo se hodně na výsledky. Pokud chcete do týmu zabudovávat mladší hráče, tak to chce kolikrát trpělivost. Ale to se teď docela změnilo a mladí dostávají docela dost prostoru.
Ze Sparty vás často posílali na hostování a prošel jste hned sedm prvoligových klubů. Jaké to je, když takhle putujete po druhé nejvyšší soutěži?
Samozřejmě to není jednoduché, když si musíte pořád zvykat na jiný tým, trenéra i spoluhráče. Ale na druhou stranu to pro mě byly cenné zkušenosti. Poznal jsem spoustu nových kamarádů a s řadou z nich jsem pořád v kontaktu. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Vnímal jste velký rozdíl v kvalitě hokeje mezi extraligou a první ligou?
Extraliga je o level výš. To tak prostě je. Především co se týká hokejové vyspělosti hráčů. Je to znát hlavně v osobních soubojích a při bránění. V extralize jsou šikovnější hokejisté, na které si musíte dávat mnohem větší pozor a na zápasy se dobře připravit.
Jak jste nesl psychicky, že jste se pral o šanci ve Spartě a pak jste musel jít hostovat do nižší soutěže?
Když jsem byl mladší, tak jsem to chápal. Bral jsem to tak, že jsou tam lepší hráči než já. Chtěl jsem hlavně hrát. Měl jsem štěstí, že kamkoliv jsem šel, tak jsem tam dostával hodně prostoru a hokej mě bavil. Poslední dva roky už mě to ale mrzelo. V létě jsem vždycky odehrál dobrou přípravu a věřil jsem si, že bych základní sestavu ve Spartě mohl udělat. Jenže mě vždycky poslali pryč. Štvalo mě to, ale snažil jsem se o to víc makat, nezahořknout a vrátit se.
Z hlediska zázemí na stadionech a podmínek v klubech je extraliga o hodně výš než první liga?
Tohle jsem nikdy moc neřešil. Nejsem náročný. Stačí mi, aby tam byla posilovna a měl jsem vyprané věci. Tohle fungovalo všude a nebyl s tím žádný problém. Spíše to bylo znát na kvalitě tréninků, která je v extralize vyšší a hlavně probíhají ve větším tempu.
Necelou sezonu jste strávil v první lize také v Motoru. Jak na ni vzpomínáte?
To jsou jedny z mých nejhezčích hokejových vzpomínek. Přišel jsem z posledního týmu tabulky Ústí nad Labem, kde jsme se trápili jako tým a ani mě osobně se moc nedařilo. Přišel jsem do Budějovic a Venca Prospal mi strašně pomohl. Hráli jsme atraktivní hokej a vyhrávalo se. Moc mi to pomohlo do mé budoucí kariéry. Okusil jsem i baráž o extraligu, kterou jsme si zahráli. Byl jsem tady spokojený.
Do baráže jste postupovali po perfektně zvládnutém semifinále play off proti Vsetínu. Patří tato série k vašim nejlepším hokejovým zážitkům?
Na sérii se Vsetínem vzpomínám hrozně rád. Chodilo hodně lidí a panovala skvělá atmosféra. Ve Vsetíně i tady v Budějovicích byla jedna z nejlepších. Dařilo se nám a byl to fakt parádní zážitek.
Baráž vám pak ale moc nesedla a od postupu jste nakonec byli hodně vzdáleni. Čím to podle vás bylo?
Utekl nám začátek, dostali jsme nějaké smolné góly a už se to tak nějak vezlo. Měli jsme i hodně zraněných a baráž jsme dohrávali jenom s půlkou týmu, kterou doplnili mladí kluci. Pak už to bylo těžké.
Vy jste byl v Budějovicích spokojen, klub byl spokojen s vámi. Neuvažoval jste o tom, že byste na jihu Čech pokračoval?
Ta možnost ve hře byla, ale nechal jsem to na vedení Sparty, kde jsem měl platnou smlouvu. Sparta jasně řekla, že chce, abych se tam popral o místo v sestavě. Tak jsem to i bral. Ale pokud by se tenkrát kluby dohodly, tak bych se pokračování v Motoru určitě nebránil. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem se mohl zase poprat o extraligu.
Jak se to seběhlo v letošní sezoně, že jste se objevil na jihu Čech? Minimálně podle statistik se vám ve Spartě dařilo. Proč vás tedy uvolnila na hostování?
Na úplném začátku sezony jsem byl zraněný, ale rychle jsem se do sestavy vrátil a dařilo se týmu i mně osobně. Pak ale přišly nějaké nepovedené zápasy. Z hlediska mužstva i mého osobního. Důvěra ze strany trenérů už nebyla taková a společně s nimi jsme usoudili, že by mi asi prospěla nějaká změna. Budějovice pro mě byla nejlepší možnost a jsem za ni rád.
Iniciativa k odchodu tedy přišla spíše z vaší strany?
Bylo to vzájemné. Cítil jsem, že by mi změna mohla pomoci. A vedení klubu zase vidělo, že bych ve Spartě nedostával tolik prostoru. Jsem pořád ještě mladý a potřebuji hlavně hrát, a ne jenom sedět a trénovat. Myslím, že tohle byla nejlepší varianta.
Sehrálo klíčovou roli, že už jste v Motoru působil a byl tady spokojený?
Hlavně šlo o to, že jsem z Budějovic cítil největší zájem. Že jsem tady už hrál a prostředí znám, to bylo velké plus.
Motor druhým rokem působí v extralize, což bylo určitě také důležité? Do první ligy už byste jít nechtěl?
Jasně. Chtěl jsem jít jedině do extraligy. Že jsem extraligový hráč, to už jsem snad dokázal. Jít do první ligy na delší dobu, to by pro mě byl krok zpátky. A ten jsem udělat nechtěl.
Hostování v Motoru máte do konce ledna. Nechtěl jste zůstat v Budějovicích do konce sezony, abyste mužstvo neopouštěl před klíčovou fází ročníku, kdy se bojuje o play off?
Tohle jsem nechal vyloženě na manažerech. Sparta si asi ponechala možnost stáhnout si mě kdykoliv zpátky, pokud by se tam něco dělo. Na konci ledna se kluby budou domlouvat mezi sebou a nechám na nich, jak to dopadne. Musím hrát tak, aby mě chtěly Sparta i Motor.
Před třemi roky jste nastupoval za Motor se šestkou na zádech, teď máte třiašedesátku. Mají pro vás čísla na dresu nějakou nějakou symboliku, nebo je to jen náhoda?
Šestka byla náhoda, ale je fakt, že mě provází skoro celou kariéru a vždycky jsem ji někde dostal. Moje oblíbené číslo je spíše 63. Když jsem teď přišel sem, tak jsem nic nevymýšlel, dostal jsem pětadvacítku a s tou jsem hrál. Teď už mám šedesát trojku, ale je mi celkem jedno, jaké mám číslo.
Kolik jste našel v kabině bývalých spoluhráčů?
Moc ne. Z mančaftu, ve kterém jsem tady před třemi roky působil, tady zůstali jenom Martin Beránek, Honza Strmeň a Venca Karabáček. Pak kustodi, trenér gólmanů Standa Hrubec a vedoucí mužstva Láďa Gula. Jirka Šimánek se posunul do role manažera týmu. Ale spoluhráčů tady moc nezbylo. Ze vzájemných zápasů v extralize se však známe všichni, v tom není problém.
Je za trenéra Modrého Motor jiný než za kouče Prospala?
Je to trošku jiné, ale v něčem jsi jsou oba také podobní. Ať už jsou to videoporady, nebo čechoangličtina. Máme dva zahraniční beky a pan Modrý mluví hodně anglicky. V tom jsou si podobní, ale jinak má každý svůj styl. Oba hráli v NHL a ctí stejná pravidla, což je jenom dobře.
Trenér Modrý se při vašem příchodu nechal slyšet, že vám chce dát v týmu významnou roli. Zaznamenal jste toto jeho vyjádření?
Těší mě, že jsem hned v prvních zápasech po mém příchodu dostal důvěru i na přesilovce. Musím to však potvrzovat každý zápas a pomáhat týmu k vítězstvím. Důvěru se budu snažit trenérům splatit.
Motor se pohybuje v lepším středu tabulky. Odpovídá to podle vás kvalitě kádru?
Budějovice jsem sledoval od začátku sezony a viděl jsem, že je tady kvalitní mužstvo kolem zkušeného jádra, které tvoří Milan Gulaš s Lukášem Pechem a Jirkou Novotným. Ti mají tým na starost a táhnou ho v kabině i bodově na ledě. Funguje to a hlavně máme dobrý systém. Každý ví, co má hrát. Myslím, že pro soupeře jsme velice nepříjemní. Určitě v extralize můžeme s každým hrát i kohokoliv porazit.
Na Spartě jste si zahráli se svým bratrem dvojčetem Tomášem. Jaké to bylo?
V první lize jsme několikrát hráli proti sobě a také dvě sezony spolu. Hrozně jsem bráchovi přál, že před sezonou podepsal smlouvu ve Spartě. Bylo to naše velké přání, abychom si tam spolu zahráli. Byl jsem hlavně rád za něj, že se mu to povedlo a daří se mu. Ukázal, že na extraligu má a není tam náhodou. Doufám, že tam vydrží co nejdéle.
Trenér Sparty Josef Jandač utrousil v médiích, že vás s bratrem nerozeznává. Spoluhráči ano?
Kluci v kabině nás rozeznávají. Na ledě se možná může stát, že si nás spletou, jak je to všechno v rychlosti.
Nezneužili jste své podoby občas za mlada třeba ve škole?
Jednou jsme to zneužili, když jsem neudělal řidičák a brácha ano, tak jsem týden jezdil s jeho peněženkou, než jsem si ho dodělal. On zrovna odjel na dovolenou, tak jsme to takhle udělali a nikdo nic nepoznal. Ve škole to moc nešlo. Jeden píše levou, druhý pravou, takže učitelky nás většinou rozeznaly (úsměv).
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
