V minulé sezoně jste v pouhých šestnácti letech naskočil do prvního týmu Motoru a hned jste si vybojoval místo v základní sestavě. Jak vzpomínáte na tyto své začátky?
Pro mě osobně byl velký úspěch, že jsem se dokázal prosadit do tak dobrého týmu. Za minulou sezonu jsem strašně rád, protože mi do budoucí kariéry dala hrozně moc. Byl to první rok, kdy jsem tak nějak hokejově vyrostl.

Čekal jste, že toho odehrajete tolik?
Ze začátku sezony vůbec. Myslel jsem, že nastoupím tak do deseti, patnácti zápasů. Víc ne. Ale povedlo se a odehrál jsem téměř všechno. Za to jsem hrozně rád.

Zůstává vaším největším momentem uplynulé sezony vítězný duel s Kladnem, kdy jste dal svůj premiérový prvoligový gól a spoluhráči vás po utkání nechali jet samotného na děkovačku?
Těžko říct, jestli to byl úplně největší moment. Na ten zápas ale vzpomínám strašně rád. Poprvé mi to tam spadlo. Utkání, která mi zůstala v paměti, mám víc. Můj nejlepší zápas sezony přišel až na jejím konci v pátém semifinále play off ve Vsetíně, kdy jsme vyhráli 2:0 a také jsem dal gól. Postoupili jsme tím duelem do baráže a v kabině byla obrovská radost.

Před rokem jste se nechal slyšet, že máte schovaný puk právě z utkání s Kladnem, kdy jste dal váš premiérový prvoligový gól. K tomu další tři za první branku v extralize staršího dorostu i juniorů a také Hlinkova memoriálu. Přibyl nějaký další?
Teď zrovna ne. Nebylo z čeho přidávat (úsměv).

Zmínil jste postupový zápas do baráže ve Vsetíně. Následný úplný závěr sezony byl ale z vašeho pohledu trochu rozpačitý…
To je pravda. Byl jsem dva týdny v přípravě reprezentačního týmu na mistrovství světa osmnáctek. Pak jsem se vrátil do Motoru a doufal jsem, že pojedu na šampionát. Jenže mi zavolali, že jsem se do závěrečné nominace nevešel. Tak jsem jel ještě ten den na zápas baráže do Pardubic. Je pravda, že konec sezony rozpačitý byl. V baráži jsme skoro všechno prohráli. Ale co se dá dělat.

Byla pro vás větší zklamání nepovedená baráž, nebo fakt, že vám utekl světový šampionát do osmnácti let?
Určitě baráž. Měli jsme na to, abychom vyhráli mnohem více zápasů, než se nám nakonec podařilo. Osmnáctky byly spíše osobní zklamání, že se mi to nepodařilo. Ale to se stává. Někoho ze sestavy vyndat museli a padlo to na mě. Je to škoda, ale baráž mě mrzela víc.

Po vyřazení z nominace na osmnáctky vám vyklouzla větička, že jste asi trenérovi nepadl do oka…
V té době jsem byl hodně naštvaný, že jsem se tam neprobojoval. Někoho vyndat museli, černý Petr zůstal v ruce mně. Trenérovi to nemám za zlé. Nedalo se nic dělat.

V Motoru jste měl platnou smlouvu i pro další sezonu. Řešil jste přesto nějakou případnou změnu?
Smlouvu jsem měl, ale přemýšlel jsem o tom, že bych to zkusil v zámoří. Tahle varianta byla ve hře, ale chtěl jsem dokončit školu, proto jsem se rozhodl zůstat v Budějovicích.

Neberete to tak, že možnost odejít za oceán už se také nemusí opakovat?
Nelituji toho, že jsem v Budějovicích zůstal. Kanada by byla určitě dobrá zkušenost. Nejen hokejová, ale i životní. Ale jsem rád, že jsem v Motoru, i když sezona není z mého pohledu úplně taková jako ta loňská. Nehraji tolik, ale stejně mi trenér pan Prospal dává hodně příležitostí. Věřím, že se každým zápasem zlepšuji a doufám, že to budu potvrzovat až do konce sezony.

Necítíte ale přece jen proti loňsku ústup ze své pozice v týmu?
Trošku asi ano. Ale máme hodně nabitý a kvalitní tým. Když jsem v létě viděl příchody do mužstva, tak jsem věděl, že to pro mě asi nebude jako loni. V Budějovicích jsem chtěl zůstat hlavně kvůli škole, abych ji dokončil a mohl se soustředit jenom na hokej.

Vaše úloha jako levého křídla je hlavně bránit a chodit na oslabení. Jste s touto rolí ztotožněn?
Jsem. Takovou pozici jsem dostal a plním to, co mi trenér řekne. Jsem za to rád. Baví mě chodit na oslabení.

Býval jste vždycky spíše defenzivním útočníkem?
Ještě někdy do dorostu se to moc nerozlišovalo. Všichni útočili a všichni bránili. Je fakt, že už v dorostu jsem chodil hodně na oslabení. Ale také na přesilovky. Měl jsem přece jen ofenzivnější úlohu. V áčku je to zase něco úplně jiného.

Nosíte číslo 56. Stejné měl i váš jmenovec Ondřej Beránek z Karlových Varů v národním týmu. Má to nějakou symboliku a znamená to, že každý Beránek nosí právě toto číslo?
To vůbec. Vždycky jsem měl šestku. Už od dorosteneckých let. V áčku ale měl dres s číslem šest Vojta Doktor. Je o něco starší než já, tak jsem mu ho musel nechat (úsměv). Šestapadesátka se mi líbila, tak jsem si ji vzal a už mi zůstala. Nechtěl jsem to měnit.

Nevešel jste se ani do širšího výběru pro mistrovství světa dvacítek, které hostila Ostrava a Třinec. Bylo to velké zklamání?
Zamrzelo to. Poslední turnaj ve Finsku mi úplně nevyšel, ale doufal jsem, že alespoň do tréninkového kempu půjdu. Většinu týmu tvoří hráči ročníku narození 2000. Já mohu hrát dvacítky ještě příští rok. Trošku jsem počítal s tím, že se přímo na mistrovství neprobojuji. V přípravný kemp jsem věřil, ale bohužel to nevyšlo.

Minula vás i nominace na turnaj devatenáctek v Kanadě.
Nikdo mi ani nezavolal, tak jsem to vzal tak, jak to je. Alespoň jsem mohl hrát za Motor.

Když jste v době předvánoční reprezentační přestávky nastupoval za David servis, nenapadlo vás, že místo kempu národního týmu hrajete druhou ligu?
To vůbec. Za David servis chodím hrát hrozně rád. Dostávám tam ofenzivní roli a hodně útočím. Mohu se tam naučit dávat góly a být hladový směrem do branky. Celkem se mi to i daří a nějaké body ve druhé lize sbírám.

Úroveň druhé ligy se ale s první nedá srovnávat. Souhlasíte?
Úroveň je jiná, to je jasné. Ale jak už jsem řekl, pro mě je dobré, že se tam dostanu více do šancí.

Dvakrát jste si zahrál v jedné formaci s vaším trenérem Václavem Prospalem. Jaké to bylo?
Bylo to parádní a užil jsem si to. Po každém střídání mi řekl, co jsme mohli udělat lépe. Z obou zápasů jsem si hodně odnesl. Bavilo mě to moc.

Bral jste ho v těchto utkáních jako vašeho trenéra z Motoru, nebo vyloženě jako spoluhráče?
Spíše pořád jako trenéra. Ale dovolil mi, že mu mohu v průběhu zápasů dočasně tykat (smích). Opravdu jsem si oba duely užil a moc mě to bavilo.

Houkl jste někdy na trenéra v průběhu zápasu Venco?
Několikrát ano (smích).

Neměl jste problém přejít pak zase zpátky na vykání?
To vůbec. Jsem zvyklý, že trenérovi vykám. Asi bych mu ani tykat nedokázal.

Za David servis nastupují i další hráči s velkou minulostí: Tomáš Vak, Vladimír Sičák, Štěpán Hřebejk a další. Chodíval jste se v mládí dívat na tyto vaše současné spoluhráče?
Určitě. Váčka si pamatuji ještě nedávno z baráže, Sígra si vybavuji také. Je pěkné, že stále ještě hrají a ostatní kluci se od nich mohou hodně naučit.

S Motorem se vám letos mimořádně daří. Čekal jste, že byste mohli mít proti ostatním soupeřům až takovou převahu?
Myslel jsem si, že budeme první. Ani mě nenapadlo, že bychom mohli být někde níž. Je parádní, že nám to zatím takhle vychází a hrajeme opravdu dobře. Naše obrovská síla je v tom, že i když se nám někdy nedaří, tak tyto duely přesto dokážeme vyhrát.

Cítíte, že převyšujete své protivníky i z hlediska fyzické připravenosti?
Je to tak. Ve třetích třetinách dáváme hodně gólů. Soupeři odcházejí fyzicky, ale my jedeme dál. Tím je přehrajeme.