Z HC Strakonice odešel do Písku, odkud se vrátil zase zpět. Nyní Jan Rybáček působí na postu šéftrenéra mládeže. Strakoničtí totiž budou hrát nejvyšší soutěž žáků, Žákovskou ligu pátých až osmých tříd, která startuje v sobotu 11. září. Utkají se s týmy jako jsou Sparta či Slavia. Ale vlastně všechna utkání v této soutěži budou pro klub velkým svátkem, což ostatně potvrdil i sám Jan Rybáček.

Naposledy jste působil u mužů Písku v roli trenéra a později asistenta. Proč jste se rozhodl vrátit zpět do Strakonic?
Když jsem odcházel ze Strakonic do Písku, tak to bylo z klubu, kde nebylo všechno růžové. A přešel jsem do klubu, kde je všechno profesionální, jsou tam velmi dobré podmínky. Tvrdil jsem, že zpátky do Strakonic se mi nechce. Když to mám říci tak, jak to cítím, hokej se tady dělá na ryze amatérské úrovni. Jsem ale Strakoňák, strakonický hokej mi není lhostejný. Byl jsem osloven, že děti budou hrát Žákovskou ligu, což je nejvyšší soutěž, a pro mě je to motivace trochu to tady napravit. Touha hrát důstojnou roli v soutěži bylo asi to, co mě přesvědčilo, abych se sem vrátil.

Jste šéftrenérem mládeže. Co to pro vás obnáší? Co je v náplni vaší práce a kompetenci?
Je to spousta práce a času. Mým úkolem je metodicky zaštítit trenéry od páté do osmé třídy, sladit tréninkovou činnost tak, aby vše fungovalo, aby tréninky byly kvalitní. Aby všechny třídy hrály stejný systém, stejné rozestavení hráčů. Dětí není nazbyt a může se stát, že páťáci můžou hrát za šestou třídu, stejně tak sedmáci za osmou. Chceme v soutěži, která nebude jednoduchá, obstát.

Jak tedy vidíte vaše šance v Žákovské lize?
Delší čas jsem se v poslední době pohyboval spíše u dospělých. I když v Písku jsem občas nějaké zápasy Žákovské ligy viděl, ale vybíral jsem si jen top týmy – Spartu, Slavii… To jsou výběrové mančafty, které mají velmi dobré hráče a hrají velmi dobrý hokej. S nimi to bude hodně těžké. My se můžeme porovnávat se soupeři v rámci kraje, jako s Veselím nad Lužnicí nebo Jindřichovým Hradcem. Ale i tahle družstva hrají dobrý hokej. Uvidíme, za měsíc dva budu chytřejší a až se utkáme se všemi soupeři, tak budu moci říci, jaký nárok máme, nebo nemáme. Některé naše třídy teď sehrály i se soupeři z naší skupiny velmi dobrá utkání, dokázaly i vyhrát.

V kterých třídách tedy máte nejvyšší ambice?
Opravdu nejsem schopen to říci. Všechny týmy musí hrát za sebe, protože po základní části se sečtou body všech tříd a podle toho se hraje buď v té lepší šestce, nebo v té horší. Každý bod tak bude nesmírně důležitý. Družstva pak hrají opět mezi sebou a až poté bude znám vítěz.

Těšíte se vy osobně speciálně na souboj s některým z týmů? Spartu, Slavii?
Samozřejmě ano. Vést tým, i když já žádný přímo nevedu, proti takovým celkům je vždy svátek, něco mimořádného. U těchto soupeřů člověk vidí, jak se hraje hokej, jak ti hráči mohou být kvalitní. Těším se na souboj s Českými Budějovicemi, protože sedmičky a osmičky trénuje pan Caldr, s kterým jsem trénoval v Písku. Ale každý zápas pro nás bude svátek, liga se tady delší čas nehrála. Pro kluky to je hokejový svátek.

Nebojíte se ale třeba toho, že byste mohli dopadnout podobně jako strakoničtí dorostenci v lize v sezoně 2007/2008? Drtivou většinu utkání prohráli a skončili poslední.
Může to tak být. Samozřejmě z toho mám obavy, velké obavy. Může se stát, že soupeři budou natolik kvalitní, že kluci budou půl roku prohrávat a vítězství nepřijde, nepřijde a nepřijde, i když pro něj budou dělat maximum. To není dobré pro motivaci, ale může se to stát. Máme obrovský problém v tom, že nás do ligy vzali později, letní příprava nebyla podle mých představ a ani teď není taková, jaká by měla být. Problém je třeba s docházkou hráčů, rodiče si neuvědomují, co liga obnáší, že trénink musí být kvalitní a tak dále. Jsou to ale spojené nádoby. Doteď se tady hrál krajský přebor, který není až tak náročný. Nechci říct, že v krajském přeboru nemusí hráč být na každém tréninku, měl by. Ale není to v tomto tak náročné. A co je nejhorší, je to, že se v týmu nevytváří konkurence, hráčů je akorát. To je špatně, člověk s tím ale nic neudělá. Netvrdím, že je to u všech kluků, někteří mají vynikající docházku. Ale ta příprava podle toho, jak já chápu hokej, jak já chci, aby to bylo, nebyla. Opravdu to nefunguje, to je asi největší problém, který tady cítím.

Zkuste říci, jaký skok bude pro hráče přechod z přeboru kraje do ligy?
Obrovský, to je bez debat. Kluci to zjistili, protože když hráli kraj, tak některé třídy za sezonu prohrály jedno dvě utkání a jinak každého porazily o třídu. A najednou hráli přátelské utkání a zjistili, že to tak zdaleka nepůjde. Týmy v lize jsou o třídu o dvě výše, je to o něčem jiném. Je to velký skok, asi jako jít z druhé ligy mužů do extraligy.

Vidíte nějakou nevýhodu, co může účast v lize přinést?
Nevýhoda je jediná – že hráči budou neustále prohrávat. To se může stát. Budeme se snažit, aby to tak nebylo, ale může to samozřejmě přijít. To je moje černá můra. Když hráči čtyři, pět, sedm, deset zápasů neustále prohrávají, upadá motivace. Už to nedělají s takovým nadšením. Dítě potřebuje vyhrávat, to je základ veškeré jeho práce. Když ta výhra nepřichází, je to problém. Celou sezonu prohrávat, to je strašně špatně.

S tím, co jste teď řekl, se tedy zeptám, jestli jdete do sezony jako optimista, pesimista nebo realista?
Určitě optimista. Myslím, že ve všech třídách toto nenastane. Třeba pátou třídu máme velmi kvalitní, pracuje se s ní dobře. Ta určitě nějaké výsledky uhraje. Ale proč by nemohla i šestá nebo osmá třída něco uhrát? Je to všechno o práci, přípravě a chtění.

Máte nějaké tajné přání?
Já jsem takový trenér, že kdyby bylo po mém, tak bych u dětí neřešil výsledky – jestli tým vyhraje, nebo prohraje. To by mi bylo jedno. Hrozně bych chtěl, aby to tak bylo u všech lidí, ale ono to tak není. A v České republice vůbec ne. Tady je trenér dobrý, pokud je první, druhý nebo třetí, a špatný, když je poslední. Ale i ten trenér, který je poslední, může být lepší a s dětmi pracovat lépe, ale jakoby se to neukáže. A to přání? Aby kluci, rodiče a trenéři byli spokojení. Mně nejde o to, jestli budeme pátí nebo desátí, hlavně u dětí. Přál bych si, aby bylo vidět, že image hokeje se vůči veřejnosti a vůči rodičům vylepšuje. To kdyby se nám podařilo, zesvětlit ten názor na to, a aby tomu odpovídaly výkony, to by bylo super.

Kdo vede žáky

8. TŘÍDA Trenér: Miroslav Mikeš, asistent: Pavel Jiřinec

7. TŘÍDA Trenér: Karel Hrůša, asistent: Milan Staněk

6. TŘÍDA Trenér: Milan Řehoř, asistent: Michal Šebesta

5. TŘÍDA Trenér: Jiří Škola, asistent: Miroslav Chval

Soupeři

DVANÁCTKA ÚČASTNÍKŮ ŽÁKOVSKÉ LIGY: Strakonice, Slavia Praha, Tábor, Plzeň 1929, Jindřichův Hradec, PZ Kladno, Příbram, Sparta Praha, Písek, Třemošná, Veselí nad Lužnicí, Mountfield České Budějovice.