„Vím, jak dopadla minulá sezona. Chtěl bych zažít něco podobného.“ Tato slova pronesl trenér HC Strakonice Václav Křivanec před startem letošního play off.
A povedlo se. Cíl Strakoničtí splnili, obhájili titul krajského přeborníka. Ve finále si jasně poradili s Božeticemi 7:1 a 8:0. Jak možná nudné mohlo pro fanoušky finále být, o to dramatičtější byly čtvrtfinálová a zvláště semifinálová série. Jak tedy kouč zhodnotil vyřazovací část?
Strakonicím sezona ještě nekončí, nyní je čeká kvalifikace o II. ligu.
Obhájit prvenství je vždy těžší než ho získat poprvé. Navíc ho obhájit, když jste jasným favoritem. Vám se to ale povedlo. Co rozhodlo?
Krajský přebor je v současnosti o partě, jaká se utvoří. Jde to od trenéra až po kustoda. Parta prostě být musí. Když jsme asi měsíc před začátkem sezony začali trénovat, tak jsme si přáli, aby ta sezona proběhla v klidu. Všichni nás už od začátku pasovali do role favorita, což jsme si ale moc připouštět nechtěli. Chtěli jsme samozřejmě vyhrát základní část, a to se povedlo. Pak nám někteří lidé říkali: „Vyhráli jste základní část, ale kdo ví, jak to dopadne v play off…“
Základní částí jste projeli jako nůž máslem. Tam byl spíše strašák toho, že v minulé sezoně favorité vypadli hned v úvodním kole, že?
Přesně tak. Letos to bylo ale přesně naopak, postupovaly týmy podle pořadí ze základní části. Tak, jak se čekalo.
Tlak na celý tým ale musel být obrovský. Hlavně od fanoušků. Vlastně celá hokejová veřejnost nečekala nic jiného, než vaše prvenství. Jak jste to vnímali?
Před sezonou jsme si dali za cíl postup do finále, což se nám povedlo. Dnes jsme šťastní, že jsme ho vyhráli tak jednoznačně ve dvou zápasech. Děkuji klukům, fanouškům, všem. Jsou to nádherné pocity, možná jako když se vyhraje mistrovství světa. Ta momentální chvíle je stejná.
Už jste zmínil, že finálová série byla jednoznačná. Vyhrát 7:1 a 8:0, to se hned tak nevidí…
Samotné nás to překvapilo. Božetice ve třetím semifinále jasně porazily Veselí nad Lužnicí 9:2. To byl pro nás strašák. Ale na druhou stranu – co jsem měl já zprávy, tak ten zápas se až tak jednoznačně nevyvíjel. Božetice ale daly v oslabení tři proti pěti gól na 3:1. Tam se to zlomilo.
Rozhodujícím faktorem byli i brankáři. Roman Špiler, to byla velká jistota. Naopak gólmani Božetic nepůsobili příliš jistě. Souhlasíte?
Petříka jsme vyhnali dvakrát po první třetině z brány. Jinak asi v sezoně patřil k oporám týmu. Měli jsme ale i štěstí. První minuta druhého finále rozhodla, dali jsme dva góly. Spadla z nás nervozita. Klukům jsme řekli, že jak dáme čtvrtou branku, je po zápase. Nakonec se to odehrálo v exhibici, ani na střídačce to nebyly žádné nervy.
Oproti sérii se Soběslaví to je jako nebe a dudy…
Třetí zápas se Soběslaví pro mě byl adrenalinový. Kvůli tomu člověk hokej dělá, trošku toho adrenalinu potřebuje. Rozhodně chci ale popřít, že jsme ty předchozí série hráli schválně na tři zápasy. To nebyla pravda. Venku s Radouní jsme vybouchli, doma se Soběslaví jsme první utkání prohráli zaslouženě. No, zaslouženě… Neměli jsme štěstí při proměňování šancí, které jsme si vytvořili. Což se nám naštěstí povedlo v tom rozhodujícím duelu.
Slyšel jsem i takové hlasy, že semifinále Strakonice – Soběslav bylo předčasné finále. Myslíte si to také?
Po tom prvním zápase doma s Božeticemi jsme to už také říkali. Soběslav – to bylo úplně jiné mužstvo. Když to porovnám, tak Soběslav, ale i Velká Radouň ve čtvrtfinále, nás potrápily mnohem víc. Čímž nechci nijak snižovat kvality Božetic. Ty si podle mě splnily postupem do finále cíl. Věděly, že jsme silný tým, jely do Strakonic s tím, aby nevybouchly, což se jim nepodařilo, a zlomily se.
Do Milevska na druhé finále přijely mužstvo povzbuzovat stovky fanoušků ze Strakonic. Překvapilo vás to, jakou domácí atmosféru vám dokázali připravit?
Nepřekvapilo. Vůbec. Fanoušci jsou fantastičtí. Čekal jsem to, i když asi ne v takovém počtu. Celý zápas byli slyšet jen oni. Lidé ze Strakonic ukázali, že hokej mají hodně rádi. Čekali, že to ukončíme, na to se jeli podívat. Bylo to fantastické, neuvěřitelné. Aby na krajský přebor za někým přijelo dvě stě fandů, když jinde mají problémy, aby přišlo sedmdesát lidí, to se opravdu nevidí. Takže jim všem patří dík.
Kde byl rozhodující moment play off? Případně co vám z něj především utkvělo?
Řekl bych, že rozhodující moment toho všeho, že jsme nakonec soutěž vyhráli, přišel po dvou třetinách rozhodujícího zápasu semifinále doma proti Soběslavi. Tam jsme se dokázali nakopnout, povedla se nám třetí třetina a dokázali jsme z 0:2 obrátit na 4:2. Musím říci jednu věc, která byla dle mého hodně důležitá. Radim Humeník před tou třetí třetinou klukům řekl: „Teď jsme prostě parta, prohráváme 0:2, je tady hodně diváků, a nechci po zápase vidět nikoho, i kdybychom prohráli, že odjede se svěšenou hlavou. Všichni fanouškům poděkujeme, podporovali nás ve velkém počtu už od září.“ Tím všechny nabudil, těmi slovy jim vyhnal z hlavy stres. Kluci si řekli, že nemají co ztratit, že zkusí se zápasem ještě něco udělat. I my jsme jim opakovali, že je to o jednom gólu. Když si to nyní vezmu zpětně, ten jeho proslov měl velký význam. Mrzí mě jen, že si Radim nemohl kvůli pracovnímu zaneprázdnění užít finálové oslavy přímo na ledě.
Jaká vůbec byla letošní parta, jaká byla nálada v kabině, atmosféra? Byly letošní oslavy stejné jako ty loňské? Nebo tím, že jste byli krajskými přeborníky podruhé, se nějak lišily?
Letos to bylo trochu jiné. Je rozdíl vyhrát rozhodující zápas v prodloužení, tak jako v minulé sezoně s Velkou Radouní v Jindřichově Hradci, kdy to utkání bylo adrenalinové až do konce. Byly v tom větší emoce, než s Božeticemi. Ale už oslavy na ledě si teď
hráči užívali, ale nebyly tak emotivní jako loni. Každý si to však užije podle svého.
Když jsme s vámi mluvili před začátkem vyřazovacích bojů, působil jste hodně nervózně. Byl to správný dojem?
Byl, určitě ano. Ale do kabiny musíme jít s Pavlem Zemanem (asistent – pozn. redakce) s tím, aby to hráči nepoznali. Myslím si, že jakousi nervozitu pociťují všichni. Před druhým finále ale nebyla nervozita žádná. První zápas doma byl jednoznačný, proto jsme následně hráče potřebovali dostat do takového stavu, aby si stále uvědomovali, že jde pořád o finále a že nic není hotové.
Ve středu rozehrajete kvalifikaci o II. ligu. Začínáte s béčkem Kadaně, což je velká neznámá.
Loni byli soupeři také velká neznámá. Věděli jsme něco o Příbrami, ale vůbec nic třeba o Bohemians. Na Bohemku narazíme i letos, ale vůbec nevím, jak obměnila mužstvo. Co se týče Kadaně, absolutně nevíme, jak na tom je. Ale asi to bude na stejné úrovni, nemělo by to být výrazně něco jiného. Chceme každopádně přivézt důstojný výsledek, popereme se o vítězství.
MILOŠ VRÁTNÝ, JAN PETRÁŠ
