V play off patřil brankář HC Strakonice Roman Špiler (33) k největším oporám. Paradoxně nejméně práce měl ve finálové sérii proti Božeticím.
Co vám po vítězství běželo hlavou?
Pocity byly nádherné. Není nic lepšího, než se radovat z výhry dva roky po sobě. Je to moc krásné.
Když srovnáte oslavy minulého titulu a letošního, je nějaký rozdíl?
Určitě rozdíl je. Letos jsme finále vyhráli až moc jednoduše, loni jsme ho vybojovali až v prodloužení a bylo to úplně něco jiného. Tentokrát byl zápas rozhodnutý už od prvních minut.
Ve finále jste si skoro nezachytal.
To mi ale opravdu moc nevadí. Byl to kolektivní výkon, celý tým hrál dobře. Kluci byli na koni a měli zápas pod kontrolou.
Do Milevska přijelo k finálové odvetě i několik stovek strakonických fandů. Taková divácká podpora se v krajském přeboru hned tak nevidí.
Hráli jsme vlastně doma. Přijelo kolem tří stovek fanoušků ze Strakonic a to je skvělé. Klobouk dolů.
Zažil jste už někdy takovouhle atmosféru?
Taková atmosféra, která je ve Strakonicích, jsem zažil zhruba před deseti lety v Jindřichově Hradci, kdy jsme hráli o šesté místo v tabulce. To co nám naši fanoušci vytvářejí za atmosféru… Mohou nám závidět i některé prvoligové kluby.
Už ve středu startuje kvalifikace o II. ligu. Je reálné ji opět vyhrát?
Dostali jsme se zase někam výš. Změříme síly s dalšími týmy a uvidíme, jak na tom jsme. Nikdo je nezná, je to velká neznámá. Ale když už jsme se tam dostali, tak budeme chtít pochopitelně všechno vyhrát!
Poslední otázka. V kabině je často slyšet pokřik „To jsme dobrý, to jsme dobrý…“ Kdo s ním přišel?
Slyšel jsem to od zpěváka Tří sester Lou Fanánka Hagena a strašně moc se mi to líbilo a od té doby to v kabině zní – „To jsme dobrý, to jsme dobrý!“
JAN PETRÁŠ
