Ani tentokrát nechyběl na slavnostním galavečeru strakonického ledního hokeje, který se konal na závěr sezony v sobotu 2. dubna, významný host. Byl jím český reprezentační brankář Jakub Kovář, písecký odchovanec a v současnosti gólman ruského klubu Avtomobilist Jekatěrinburg hrajícího KHL. Letos osmadvacetiletý brankář přiblížil, co očekávat od mistrovství světa v Rusku a dále zmínil, že nyní prožívá jedno z nejkrásnějších období v životě. A v létě se těší na odpočinek doma na zahradě
 v Miroticích.

Jak se události seběhly, že jste se objevil na galavečeru ledního hokeje ve Strakonicích?
Všechno bylo na poslední chvíli, za pět minut dvanáct. Den před akcí mi odpoledne, kdy jsem se vracel z Prahy 
z kempu reprezentace, volali organizátoři. Měl jsem shodou okolností sobotní večer volný, takže nebyl problém na účast kývnout.

Sehrálo nějakou roli také to, že Strakonice znáte a nejste tady poprvé?
Jsem ve Strakonicích hodně často. Bydlím v Miroticích a buď přes Strakonice, nebo přímo do Strakonic jezdíme často. Navíc jsem zde jako kluk strávil hodně času na zimáku, takže jsem tady skoro jako doma.

Co pro vás je účast na galavečeru? Relax, nebo vám připomíná vaše mládežnická léta, když vidíte mladé hokejisty, jak si jdou pro ocenění na pódium 
a popřeje jim reprezentant?
Snažím se na to koukat
 z pohledu dětí. Když si představím sebe, měli jsme největší zážitek, když si s námi nějaký hokejista, kterého jsme znali, plácl, podal nám ruku, pozdravil nás, usmál se na nás. Doufám, že jsem svojí účastí dětem udělal radost.

Blíží se mistrovství světa, které letos pořádá Rusko. Vy toto prostředí dobře znáte. Co se dá očekávat?
Asi to klasické – Rusové se určitě budou chtít doma vytáhnout. Nevím, jestli dokáží ohrozit český divácký rekord v návštěvnosti z loňska. Rusové však rozhodně budou chtít vyhrát zlatou medaili, udělají pro to všechno. Zájem fanoušků bude asi obrovský, i když nedokážu odhadnout, kolik se jich do Ruska vydá. Mistrovství ale bude určitě stát za to.

Jaké jsou šance českého týmu?
Netuším. Tým se začíná teprve skládat a až za necelé dva měsíce začne samotný turnaj. Až tak za měsíc se bude moci říct něco bližšího, kdy bude jasnější, kdo na šampionát pojede. A hlavně, neznáte soupeře. A i když ano, turnaj je krátkodobá záležitost, není to tolik o jménech, která přijedou, ale 
o tom, jak hráči samotní dokáží načasovat svoji formu na danou chvíli. Také je důležité, jak si tým sedne, hokejově i lidsky. Je mnoho faktorů, které v danou chvíli musí zapadnout do sebe.

Sezona v klubu pro vás skončila, nyní se připravujete s reprezentací. Jak jste na tom fyzicky i psychicky, jak se cítíte?
Cítím se báječně. Prožívám jedny z nejšťastnějších chvil v životě, čekáme narození prvního miminka. Už jsme netrpěliví a moc se těšíme. Hokej si teď opravdu užívám, každý trénink. A když skončí, těším se moc domů.

Máte v nabitém programu čas sledovat stále také jihočeský hokej, jste v obraze?
Písecký sleduju, letos jsem se rozhodl pomoci mu také finančně. Ne moc, ale trošku jsem i viděl, jak to v klubu chodí. Záleží mi na klubu, ze kterého jsem vzešel, kde jsem se naučil hokej. Samozřejmě sleduju také Motor České Budějovice, ve kterém jsem vyrostl do profesionálního hokeje. Když je někde zmínka o dalších jihočeských klubech, vždy si to rád přečtu. Něco jsem se po zimních stadionech po Jihočeském kraji najezdil a mám na ně spoustu krásných vzpomínek.

Jaké jsou vaše nejbližší cíle, dáváte si nějaké?
Cíle jsem dříve míval, ale
 v mém věku už člověk zjistí, že se těžko dá něco plánovat. Situace v životě profesionálního hokejisty se může změnit ze dne na den. Žádné velké cíle si nedávám. Dělám jen to, že se na každou sezonu snažím připravit co nejlépe 
a užívat si hokej v rámci možností, co to jde. V profesionálním sportu už to není jako v dětství o hře a zábavě, teď je to moje práce a chvil užívání není tolik.

Blíží se léto. Strávíte ho celé na jihu Čech?
Dokud budu s národním týmem, budu hodně pendlovat. Ale ve volných dnech se budu vracet domů a prakticky celé nadcházející období budu chtít strávit s manželkou. Předěláváme dům, budu se držet doma v Miroticích na zahradě. Možná i objedeme nějaká místa v republice. Létat nikam nemůžeme, v tomto bláznivém světě vlastně ani nechceme…