Kliknutím zvětšíteJste rád, že jste hokejistou? Nelitoval jste někdy, že jste si vybral právě tuto profesi?
Hrát hokej je sen spousty kluků. Já jsem měl to štěstí, že se mi to splnilo. Měl jsem podporu od své rodiny. Rodiče mě vedli ke sportu a udrželi mě u něj. Dostal jsem šanci v tom pokračovat, dostat se do extraligy a poznal jsem plno skvělých lidí. Za parádní zážitky, které díky hokeji mám, jsem strašně vděčný. Nikdy jsem ani jeden den nelitoval, že jsem se na hokej dal.
Je na tom nejlepší, že děláte to, co vás baví, jste populární, vyděláte si slušné peníze, nebo tohle všechno dohromady?
Myslím si, že největší štěstí pro každého je, když může dělat to, co ho baví. My všichni hokejisté tohle štěstí máme, že nás naše práce baví a zároveň i pěkně živí. Díky hokeji se také potkáme se spoustou výborných lidí a zažijeme velká dobrodružství. Tahle práce mě naplňuje. Je to jedno s druhým.
Považujete se jako extraligoví hokejisté za veřejně známé osoby?
Jak kde. Jsou města, kde vás lidi poznávají a je to příjemné. Ale určitě nejsme nějaké celebrity, které by zastavovali na každém kroku. Když vás někde poznají, tak je to příjemné a milé, ale na druhou stranu nejsme žádní nadlidé. Je to v rámci nějakých mezí.
Vaše manželka si vás vybrala jako hokejistu? Dají se ve vaší pozici lépe balit holky?
To nemohu posoudit, protože jsem na to neměl moc příležitostí. Svoji ženu jsem totiž potkal už v sedmnácti letech a jsme spolu skoro deset let. Měl jsem to štěstí, že jsme se seznámili už na střední škole, a od té doby to spolu táhneme. Měl jsem jednoduchou volbu, protože jsme celou dobu spolu a podobné věci jsem vůbec nemusel řešit.
Když jste se seznámili, věděla vaše paní, že hrajete hokej? Brala to jako plus?
Upřímně si myslím, že v tu dobu to ani nijak pořádně nevěděla. Hokej šel víceméně kolem ní, takže až když jsme se seznámili, tak jsem ji učil, co znamená ofsajd, icing a další hokejové výrazy. Začátky bývaly celkem srandovní, ale možná tím líp. Když jsem přišel domů, tak se neřešil pořád jenom hokej. Naučila mě plno jiných věcí, díky kterým se mohu odreagovat. To beru jako velké plus.
Chodí vaše manželka na domácí zápasy?
Když má volno, tak ano. Ale má svoji práci a já mám málo volného času, protože hrajeme skoro ob den. Proto se snaží vykrývat si své směny tak, aby v den našeho zápasu byla v práci, a můžeme pak být spolu, když máme volno.
Už jste to malinko naznačil, hokej spolu doma vůbec neřešíte? Pozná paní hned mezi dveřmi, jak dopadl zápas?
Už pozná, kdy má mluvit, a kdy ne (úsměv). Když vyhrajeme, tak mám někdy chuť si o zápase povídat. Jakmile prohrajeme, tak se mi o tom moc bavit nechce. Ale celkově doma o hokeji moc nemluvím. To, co je v šatně, tak v ní také nechávám. Doma už si chci užít pohodový den a řešit další věci. Hokej spolu probíráme opravdu jenom v případě, kdy je toho na mě hodně. Tak mě žena vždycky vyslechne a pomůže mi. Ale jak říkám, hokej domů moc netahám a nechávám ho na zimáku.
Stinnou stránkou života hokejisty je časté stěhování. Jak tuhle záležitost bere vaše manželka, když si musí neustále hledat novou práci a kamarádky?
Takové změny nikdy nejsou příjemné. Manželka si vždycky najde nové zaměstnání, kamarádky i známé. Když ji pak z hodiny na hodinu řeknu, že se stěhujeme o tři sta kilometrů jinam, tak je to samozřejmě šok. Mám ale štěstí v tom, že ona je hodně přizpůsobivá a nemá s ničím problém. Naopak mě podporuje v tom, co dělám. Říká mi, že alespoň objevíme nová města a potkáme další přátele. S tím do vztahu s hokejistou šla, že málokdo vydrží v jednom týmu deset nebo dvanáct let. Kariéra hokejisty trvá nějakých dvacet let, během kterých si musí vydělat. Ať chce, nebo ne. Stěhování mezi kluby k tomu patří a mám štěstí, že mě v tom podporuje a všude chodí se mnou.
Jste oba z Moravy. Jak se vám žije v Budějovicích? Líbí se vám tady?
Jsme nadšeni. Budějovice jsou nádherné město. Navíc jsem rybář a všude vidím řeky i rybníky, takže mi oči jen svítí (úsměv). I manželka je spokojená a našla si tady také nějaké kamarádky. Líbí se nám tady moc a jsme rádi, že jsme právě v Budějovicích.
Další určitou nepříjemností v životě profesionálního hokejisty je nekonečné cestování autobusem na zápasy. Jak ho snášíte?
Hrál jsem v Ostravě, takže na dlouhé cesty jsem od malička zvyklý. Beru to jako součást sezony, i když to samozřejmě není příjemné. Bývá to dlouhé, ale v dnešní době internetu se dají sledovat filmy na Netflixu a další věci, takže to utíká poměrně rychle. K naší profesi cestování prostě patří. Dá se to zvládnout.
V kolik hodin vstáváte, když je běžný tréninkový den bez zápasu? A jak probíhá dál?
Na trénink chodím dřív. Mám raději, když jsem v kabině jeden z prvních, než abych přicházel na poslední chvilku. Vstávám kolem půl osmé, udělám si snídani, absolvuji klasické ranní rituály a vyrazím na zimák. V kabině si dám s klukama kafe, pár minut pokecáme a pak už začíná klasická příprava na trénink. Nachystám si hole a výstroj. Potom se rozcvičím, protáhnu a jde se na led. Po tréninku chodím ještě na kolo a do posilovny pozvedat nějaké železo. Pak odcházím domů a vzhledem k náročnému programu se snažím odpoledne strávit nějakou regenerací. Když má manželka volno, tak jdeme někam na procházku, nebo trávím volný čas sledováním seriálů a kutilstvím. Snažím se co nejvíc odpočívat, protože zápasů je hodně a síly ubývají. Proto je nabírám, co to jde.
Řešíte hodně správné stravování, nebo si dáte to, co zrovna najdete v kuchyni?
Ve stravě se musím hlídat. Mám takový metabolismus, že stačí, abych prošel kolem cukrárny a mám kilo nahoře…(úsměv). Snažím se jíst hodně zeleniny a ovoce, aby strava byla co nejvíc pestrá, ale také obsahovala to, co má, abych druhý den byl připravený na trénink nebo na zápas. Jinak jsem však masožravec a masa sním opravdu hodně. Teď jsem se naučil jíst také sýry. Strava je důležitá i pro regeneraci. Když dobře jím, tak se i na ledě cítím mnohem lépe. Je to důležitý prvek.
Vepřovou s knedlíkem a se zelím nebo svíčkovou si také občas dáte?
Když máme volné dny, tak to jednou za čas neuškodí. Tělo také potřebuje občas odměnit. Nevidím v tom nic špatného, dát si takové dobré jídlo. Pokud je podobná příležitost, tak určitě nepohrdnu.
Dáváte si vyhlášené budějovické pivo?
Nejsem moc pivař. Raději si dám víno. Pivo není úplně moje parketa.
Alespoň jste ale ochutnal?
Pivo ochutnám, vypiji ho, ale že bych z toho měl úplně nějaký požitek, to ne. Nevyhledávám to.
Jaká je vaše oblíbená barva?
Modrá a zelená.
A vaše oblíbené číslo?
Bývalo to 77, teď asi sedmička. Všechna čísla, kde je číslovka sedm.
Má to nějakou hlubší symboliku?
To asi úplně ne. Když jsem přecházel z Vítkovic do Brna, tak jsem si musel vybrat nové číslo. Všechna moje oblíbená byla obsazená, tak jsme s manželkou vybrali 77. Sedmička, že je šťastné číslo, a dvě sedmičky tak znamenají dvojnásobné štěstí (úsměv). Od té doby mě provází všude.
Máte nějaký rituál třeba při oblékání výstroje?
Spíše je to nějaká rutina než rituál. Víceméně všechno si oblékám nejdřív z levé strany. Jinak jsou to takové běžné osobní rituály jako třeba pomodlení se. Nic zvláštního nemám.
Jste věřící, že se před zápasem modlíte?
Přesně tak. Mám daný svůj rituál, kterého se držím. Pomodlení se je jeho součástí.
Rozhodilo by vás při zápase, kdybyste svůj rituál nemohl dodržet?
Kdysi možná ano, teď už ne. Ještě tak před dvěma roky jsem měl podobných rituálů a pověr strašně moc. Už jsem ale sám na sobě cítil, že mám hlavu tím vším úplně zarvanou. Rozhazovalo mě to při samotném výkonu na ledě. Hodně jsem toho vypustil. Teď už mám jenom takové, o kterých vím, že je zvládnu. Je to dennodenní rutina. Jako když si ráno čistíte zuby. Prostě víte, že to musíte udělat. Dá se to zvládnout.
Váš parťák z obrany Roman Vráblík hraje s povolenými tkaničkami u bruslí. Vy nemáte nějakou specialitku ve výstroji?
Vráblas je v těchto věcech úplný skejťák. Dostává pořád čočku za to, jak se obléká (smích). Já nic takového nemám. Výzbroj nějak extrémně neřeším. Víceméně co dostanu, tak v tom hraji. Nepotřebuji si nic vystříhávat nebo dořezávat. V tom mám výhodu, že mohu hrát skoro ve všem. Nic zvláštního nenajdu.
Řešíte, co se o vás napíše v médiích?
Většinou mi dá manželka přečíst, co se o mně napíše. Nebo někdo z rodiny. Mamka i sestra. Ale víceméně to neřeším. Na internetu se píší různé věci. Pozitivní i negativní. Nechci si to nějak cpát do hlavy, chci ji mít pořád čistou. Moc to nečtu.
Nijak vás nerozhodí ani nějaká drsnější kritika?
Respektuji, že každý člověk má svůj názor a vidí to jinak. Na ledě máte na rozhodnutí a vyhodnocení situace vteřinu. Pokaždé to pochopitelně neuděláte správně. Na tribuně je větší rozhled a každou situaci tam vidíte úplně jinak. Nikomu neberu právo na jeho názor. Ale i z tohoto důvodu to raději moc nečtu. Když udělám na ledě chybu, tak o ní dobře vím a nemám zapotřebí si o tom ještě někde číst. Myslím, že je to zbytečné.
Jak jste na tom při aktivní práci s médii? Baví vás dělat rozhovory, nebo je to pro vás spíše nutné zlo?
Rozhovory dělám celkem rád. Beru to jako součást své profese. Tyhle věci by se dělat měly. Je to dobré pro fanoušky, aby se o hokeji dozvěděli co nejvíce. K hokeji to patří a určitě mě to nijak neobtěžuje.
Býváte nervózní při živě vysílaných rozhovorech do televize?
To už je v pohodě. Mám spoustu kamarádů, kteří mi hned potom píší a fotí si mě. Dělají si z toho srandu. Nemám s tím žádný problém.
Získal jste dva extraligové tituly s Kometou Brno. Máte v hokeji ještě nějakou metu, na kterou byste chtěl dosáhnout?
Určitě. Tituly s Kometou byly krásná věc a bylo to nejvíc, co jsem zatím dosáhl. Velká pocta pro mě také bylo, když jsem nastoupil za národní tým. Stojíte na modré čáře a hraje státní hymna. To je něco, co se vám z hlavy nikdy nevymaže. Tenhle pocit bych si rád ještě někdy připomenul a dostal se do reprezentace. Chci se každým dnem zlepšovat a v neposlední řadě se pokusit o titul tady s Motorem. Budějovicím by určitě slušel. To je jeden z cílů, které bych ještě chtěl dokázat.
Má podle vás kádr Motoru skutečně až takovou sílu, aby mohl reálně bojovat o mistrovský pohár?
Dosavadní průběh sezony ukázal, že máme na to měřit se s těmi nejlepšími. Navíc play off je skutečně úplně jiná soutěž a může se tam stát cokoliv. Ale věřím, že pokud náš tým zůstane pohromadě a zdravý, budeme mít formu, podrží nás gólman a budeme tahat všichni za jeden provaz, tak je šance velká. Máme dobře poskládané mužstvo a je tady velká chuť něco urvat. Jsem přesvědčený, že to můžeme zvládnout a zaútočit až na mety nejvyšší.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
