Jste rodákem z Kolína. Kde jste dělal své první hokejové krůčky?
S hokejem jsem začínal v Pardubicích, ale nejvíce jsem toho odehrál v Hradci Králové. Z Pardubic jsem šel ještě v juniorských kategoriích přes Mladou Boleslav do Hradce, kam mě chtěl trenér Miloš Říha mladší. V Hradci jsem už v šestnácti letech začal hrát první ligu dospělých. První extraligový zápas mám ale paradoxně odehraný za Pardubice.

Jaké je to přecházet mezi tak rivalskými kluby, jakými jsou Hradec Králové a Pardubice?
Je fakt, že i v mládežnických kategoriích se to docela řezalo. Já už jsem pak ale nekoukal, jestli jsem v Hradci, nebo v Pardubicích. Byl jsem rád, že jsem už od šestnácti let mohl hrát v Hradci chlapský hokej. Také díky tomu jsem nahlédl na letní přípravu do Třince, což mi také hodně pomohlo. Pak jsem se snažil v Hradci nějakým způsobem usadit. Když přišla do Hradce extraliga tady z Budějovic, tak jsem byl ale zrovna v Pardubicích.

V Hradci jste byl poměrně dlouho, ale nikdy se vám nepodařilo vybojovat si pevné místo v sestavě.
Dvě sezony jsem tam odehrál skoro celé. Ale bylo to v mém podání trochu jako na houpačce. To je pravda. Teď se budu snažit prosadit v Motoru. Ale teprve uvidíme, jak to bude dál. V Hradci mají nějaké zraněné obránce, takže bych se tam měl ještě vrátit. Ale pokud vše poběží normálně, tak závěr sezony bych měl strávit v Budějovicích.

Váš příchod do Budějovic už byl v minulosti několikrát ve hře. Věděl jste o tom?
Věděl, ale zase až tak moc jsem to nesledoval. Řešil to můj agent. Letos je to extrém. Přítelkyně koukala, jak často měním působiště. Říkal jsem jí, že s hokejistou to není jednoduché. Docela se diví, když jsem letos už ve čtvrtém klubu. Jsem rád, že zájem ze strany trenérů Motoru byl, a budu se snažit mužstvu pomoci, abychom se dostali co nejdál.

Trénovat budete s Motorem?
Ano. Na víkend bych se měl ještě vrátit do Hradce a odehrát tam dva zápasy, protože je zraněný Renda Vydarený a marodí i další kluci. Pak už bych ale měl zbytek sezony strávit tady.

Když jste letos hrál za Přerov, tak jste měli konflikt a potyčku s Filipem Novákem, se kterým jste teď v jedné kabině. Už jste si to vyříkali?
Určitě. Tenkrát jsem se ohnal, ale Slamák má neskutečnou sílu a už jsem šel, jak se říká, na želvu. Je to spíše taková legrační historka. Na první zápas za Motor jsem přijel až přímo do Prahy na Slavii. Tam jsem se pozdravil s klukama a se Slamákem jsme si k tomu něco řekli. Je to v pohodě.

Doma jste si zahrál poprvé proti Havířovu. Vyhráli jste 3:0, ale nebyl závěr zápasu ze strany soupeře až zbytečně moc nervózní?
Byli jsme lepší na puku a Havířov to přijel jenom řezat. Dodržovali jsme stanovenou taktiku a zaslouženě jsme vybojovali tři body. Teď už se nikdo nebude ptát, jakým způsobem.

V závěru jste se také zapojil do hromadné bitky. Chtělo se vám?
Nejsem zrovna moc na nějaké rvaní. Bylo tam ale klubko hráčů, tak jsem to tam přijel spíše trochu uklidnit. Nakonec jsem skončil na zemi a proběhla tam nějaká výměna názorů. Ale myslím si, že to bylo úplně zbytečné. Hokejově jsme měli jasnou převahu, i když jsme hosty občas do nějaké šance pustili. Petr Kváča však zachytal výborně.

Líbila se vám kulisa zápasu?
Tady chodí hodně lidí delší dobu. Užíval jsem si to. Vždycky je lepší hrát před velkým množstvím diváků než v Kadani. Užíval jsem si i zápasy, kdy jsem sem přijel jako soupeř s Přerovem. Lidi tady na hokej chodí rádi a věří v to, v co věříme i my v kabině. A to je postup do extraligy.