Rovnými 60 kanadskými body za 27 gólů a 33 asistencí se zkušený hokejista Jan Maroušek podílel na triumfu Radomyšle v okresním přeboru v sezoně 2013/2014, která si v předstihu zajistila titul přeborníka. O prvenství sváděla boj s Katovicemi, které byly v roli obhájce. Radomyšl se radovala díky lepšímu závěru soutěže.

Skončený ročník okresního přeboru byl hodně vyrovnaný, 
s Katovicemi jste se střídali
 v čele soutěže. Kdy jste už věřil, že titul získáte vy?
Soutěž byla opravdu hodně vyrovnaná a napínavá až do konce. Že skončíme první, tomu jsem začal věřit poté, kdy Katovice prohrály se Sušicí. Pak už jsme to měli ve svých rukách a pohlídali jsme si to.

Proč se Katovickým nepodařilo obhájit prvenství? V čem byl ten největší rozdíl?
Jak jsem už řekl, soutěž je hodně vyrovnaná a každý může porazit každého. Rozhoduje, jak se hráči jednotlivých týmů dokáží na zápasy sejít,
 v jakém rozpoložení se nacházejí. Když jsme my byli v plné síle, měl na nás málokdo. Bohužel se nám nevyhnula dlouhodobá zranění klíčových hráčů a jeden disciplinární trest. Ale díky spolupráci
 s IHC Písek, v čele s organizačním pracovníkem Miroslavem Kastnerem, který nám půjčil nevyužité hráče 
z áčka a juniory, jsme to nakonec dotáhli k titulu. Prostě jsme měli širší kádr.

V čem byl největší rozdíl mezi vámi a ostatními týmy? Jaké byly vaše hlavní přednosti?
Měli jsme kvalitní tým, na okresní přebor nadprůměrný. Jak už jsem zmínil, naše velká síla byla ve spolupráci s Pískem. Ve druhé polovině soutěže byla ta pomoc citelná. Základem je také dobrý gólman 
a Pavel Horažďovský byl výborný v celém ročníku.

Coby nejproduktivnější hráč soutěže řeknete, že za sebou máte vydařenou sezonu? Šedesát kanadských bodů ve dvaceti zápasech, to jsou tři body na utkání, což je velmi slušné…
Sám za sebe jsem se sezonou spokojený. Je mi třicet osm let a už musím víc trénovat. Poděkování v tomto patří Písku, že mi umožnil se připravovat s áčkem a juniory. Bez těchto tréninků by moje výkony nebyly takové. Přebor nejde uhrát jen zkušeností, člověk v mých letech musí být i dobře fyzicky připravený. Soutěž je totiž plná rychlých 
a mladých hráčů. Nešlo by to samozřejmě bez kvalitních spoluhráčů a rozhodně bez podpory a tolerance rodiny.

Jaký byl obecně z vašeho pohledu uplynulý ročník?
Okresní přebor jsem hrál znovu po třech letech. Jeho úroveň se zvýšila. Přispělo 
k tomu zařazení hodně mladých hráčů do jednotlivých mužstev a velkou měrou také výkony rozhodčích. Ti jdou nahoru. Tím jsem byl překvapen. Co ale bylo kaňkou na jinak úspěšné sezoně, to byl disciplinární trest pro Víťu Procházku. Jeho absence pro nás byla v zadních řadách citelná. Znám ho odmala a vím, že dokáže přitvrdit. Ale rozhodně není typem zákeřného hráče, který by chtěl někoho úmyslně zranit. Proto mě mrzí rozhodnutí disciplinární komise o jeho doživotním zákazu činnosti ve všech soutěžích na Strakonicku. (Vít Procházka byl potrestán za faul, který nyní řeší dokonce soud – pozn. redakce).

Soutěž provází delší dobu hodně tvrdosti až brutality. Padá hodně osobních trestů, vyloučení do konce utkání i trestů ve hře. Proč tomu tak je?
Neřekl bych, že je soutěž brutální! Ty vyšší tresty padají hlavně za výroky a diskuse s rozhodčími. A ti to mají složité – na této úrovni jim každý řekne, co si myslí a oni se musejí během vteřiny rozhodnout, co je ještě únosné. Jsou to lidé a nechtějí se nechat urážet. Ale po fyzické stránce rozhodně přebor není brutální soutěž.