Loni jste do Boleslavi nastoupil jako asistent sportovního ředitele Radima Vrbaty, po sezoně jste ho ve funkci nahradil. Co se tím pro vás změnilo?
Teď v létě se pro mě nezměnilo skoro nic. Jiné to asi bude v sezoně, až se začne hrát extraliga. Pak přijdou na přetřes nějaké trejdy a hostování. Zhruba tak z poloviny jsem to dělal už v předcházející sezoně, i když více jsem se věnoval skautingu. Sportovním ředitelem byl Radim Vrbata, ale vždycky jsme tyhle věci řešili spolu. Takových šedesát procent agendy s hráčskými agenty vyřizoval on a já ten zbytek. Teď to všechno padne převážně na mě. K ruce mám Martina Vejvodu jako sportovního manažera, který mi bude pomáhat s papírováním. Martin je v tom zkušený, tak jsme využívali jeho služeb, a on bude pokračovat. Hlavní změna bude v tom, že budu více na telefonu a ubude mi asi čas na ledě.

Vy jste chodil s týmem na tréninky na ledě?
S prvním týmem ne. S Radimem Vrbatou jsme chodili na dovednostní tréninky mládežnické akademie. Tam to bylo obrácené a měl jsem toho zase více na starosti já. Ale k mládeži jsme angažovali trenéry, kteří na to budou mít určitě více času než my a budou za to zodpovídat. Tím se mi zase uvolní ruce pro práci s áčkem. Loni jsem to dělal s Radimem a spíše jsem se to první rok učil, i když on také vlastně začínal. Ale přece jen byl v klubu už od ledna předcházející sezony, kdy jsem já ještě hrál v Plzni. Nemyslím si, že se toho pro mě změní nějak moc, protože trenéři i realizační tým zůstávají ve stejném složení. Velké změny neproběhly ani u mládeže. Pokud bude všechno jako loni, tak by to mohla být zase úspěšná sezona.

Radim Vrbata se netajil tím, že po sezoně chce skončit. Připravoval si vás tak už loni pro funkci sportovního ředitele?
Věděl jsem o tom, že chce skončit, a často jsme se o tom bavili. Pořád jsem si však říkal, že se třeba nechá zviklat. Ale má tři děti a spoustu dalších aktivit, které dával na vedlejší kolej. On je člověk, který když něco dělá, tak to chce dělat pořádně. Hokej tak dělal. Všechny kroky měl do detailu promyšlené, což mu ale vzalo opravdu hodně času. To jsem poznal už i sám na vlastní kůži. Kvůli každému novému hráči je spousta telefonátů a vyřizování. Všichni mají agenty, kteří nám předkládají spoustu požadavků. A řada z nich se neslučuje s představami klubu. Je to hodně telefonování. Radim pracoval naplno a už mu nezbýval čas na ostatní věci. Přitom neměl žádné manažerské ambice a jenom to dělal pro klub, ve kterém vyrostl a naučil se hrát hokej.

Bylo pro vás těžké ukončit hráčskou kariéru a okamžitě přeskočit na druhou stranu do role funkcionáře?
Nebylo to těžké. Doufal jsem, že bych něco takového mohl po kariéře dělat. Jsem sportovní nadšenec a přehled o hokeji mám. S Radimem Vrbatou jsem od dvaceti let v nepřetržitém kontaktu a z našich rozhovorů asi vycítil, že hokeji rozumím. Ještě než on v Boleslavi nastupoval do funkce, tak jsme spolu seděli a říkal mi, že do toho půjde jenom v případě, že do toho od další sezony půjdu s ním. V lednu mi dal takovéhle laso v době, kdy jsem byl v Plzni tři měsíce zraněný s rukou. V ten moment jsem mu řekl jasně, že ano. Opět jsem marodil a cítil jsem, že hokej z mé strany už není takový, jaký bych si představoval. Již jsem z něj neměl takovou radost jako dřív, a také jsem se obával dalšího zranění. Řekl jsem si, že do toho dám ještě naposledy úplně všechno. Návratů po zranění jsem zažil strašně moc, hodně bolely a stejně to nikdy nebylo stoprocentní. Ale už v tom lednu jsem byl rozhodnutý, že s hokejem skončím a jeho nabídku přijmu. Neměl jsem vůbec žádné pochybnosti nebo pocit, že by mi hokej chyběl. Naopak. Hrozně jsem se na novou práci těšil. Nastoupil jsem jako asistent sportovního ředitele a věnoval jsem se tréninku mladých kluků, skautingu, sledování hráčů a zápasů. Hledali jsme posily, aby se náš tým stále zlepšoval. Prakticky všechny soutěže už mají přenosy na internetu, takže jsem mohl být i doma a věnovat se dětem. Je to přesně takové, jaké jsem si to představoval.

Stal jste se nadřízeným věhlasných trenérů Rulíka s Paterou, v kabině velíte třeba Martinu Ševcovi, který je starší než vy. S tím problém nemáte?
Radim Rulík si z toho dělal legraci. Trénoval mě v reprezentační dvacítce i v Popradu v KHL. Když jsem do klubu přišel, tak se smál, že se role otočily. Řekl jsem mu, že mu to teď spočítám. Ale to bylo všechno s úsměvem, protože nebylo co spočítat. On se ke mně vždycky choval velmi dobře. Měl rád poctivé hráče, kteří hodně pracovali. A s tím jsem problém nikdy neměl. Zatím to bylo všechno v pohodě. Někdy se samozřejmě názory rozejdou, ale nikdy to nebylo tak, že bychom po sobě nějak plivali. Nahrála tomu i sezona, která probíhala bez nějakých velkých výkyvů. Povedly se i posily, které týmu pomohly. Snad jsme ukázali, že cit pro jejich výběr máme. Neříkám, že to byla bezproblémová sezona, ale byli jsme parta lidí, která se na všem domluvila. Když měl někdo jiný názor, tak vždycky jedna strana ustoupila, nebo jsme dospěli k nějakému kompromisu. I z tohoto hlediska hodnotím své dosavadní působení v Boleslavi jenom pozitivně.

Vaše rodina zůstala doma v Českých Budějovicích. Máte možnost hodně věcí vyřídit po telefonu a internetu, abyste jí zůstával nablízku?
V dnešní době už se toho dá vyřídit spousta, aniž by byl člověk přítomen přímo na stadionu. Máme vedoucího mužstva a k tomu sportovního manažera Martina Vejvodu, který řeší systémové věci při přestupech a hostováních. Komunikujeme hodně s agenty i mezi sebou přes telefon. Jsou skupiny na WhatsAppu, což dříve nebývalo. Tím se vše hrozně zjednodušilo, když se třeba potřebujeme pobavit o nějakém hráči. Domluvíme se a řekneme si, jestli je to pro nás zajímavé a finančně dostupné. Pak už stačí jen zvednout telefon a řešíme to. Není nutné, aby člověk seděl v kanceláři jenom proto, že tam je. Důležité je sledovat hráče a mít cit pro to, co by týmu mohlo chybět. Peníze a ekonomiku mají na starosti generální manažer a marketingoví pracovníci. Je to o provázanosti ve vedení klubu. Důležitý je telefon a být mobilní. Dost času jsem loni strávil v autě. Jezdil jsem a sledoval hráče. Moje výhoda byla, že se všemi kluky, kteří přišli, jsem ještě sám hrál. Nepotřeboval jsem tak zjišťovat jejich povahové rysy. Šlo jenom o to zjistit, jestli na to pořád mají. To byla moje hlavní role.

Měl jste předtím s Mladou Boleslaví někdy něco společného?
S Radimem Vrbatou jsme byli vždycky nejlepší kamarádi. Stýkali jsme se i s rodinami. Navíc jsem se ještě z doby, kdy jsem hrál v Liberci, znal s majitelem klubu panem Plachým. A také s Petrem Hakenem, kterého si Radim přivedl jako manažera mládeže. To byl také důležitý krok směrem k tomu, aby fungovala spolupráce mezi mládežnickými kategoriemi a áčkem. Abychom si do budoucna vychovávali vlastní hráče. Nějaké problémy jsou samozřejmě všude, ale já svou první sezonu v Boleslavi viděl vesměs pozitivně. Se vším jsme se vypořádali a snažíme se klub posunout zase dál.

Kam až sahají ambice Mladé Boleslavi v dalším ročníku extraligy? Chcete držet krok s ekonomickými titány, jakými jsou Sparta, Třinec, nebo Kometa Brno?
Sportovně jim stačit chceme, ekonomicky se s nimi rovnat nemůžeme. Tyhle kluby jsou v tomhle směru úplně někde jinde. Ale letos jsme se přesvědčili, že není všechno jenom o penězích. V základní části extraligy jsme skončili čtvrtí, a to jsme přitom rozpočet neskutečně seškrábli. Kluci, kteří přišli, neměli ani z padesáti procent takové peníze jako hráči, kteří odešli. Nebylo to jen o financích, což bylo důležité. Každému manažerovi se dobře staví mužstvo, když do něj může dávat takové prostředky jako třeba Sparta nebo Třinec. Ale ty nemáme, takže musíme pracovat s tím, co máme. A přivést to nejlepší za peníze, které máme k dispozici. Není to tak, že bychom měli nejnižší rozpočet v extralize, ale jmenovaným klubům se rozhodně nemůžeme rovnat. Sportovně se s nimi však měřit chceme. Je to o práci a přístupu. Letos jsme mužstvo hodně omladili a snažili jsme se ho zrychlit. Byli jsme už loni hodně bruslivý a nepříjemný tým. To chceme ještě navýšit. Větší roli dostanou mladí kluci a uvidíme, jak ji uchopí. Už nebudou ve skrytu za Vondrkou nebo Klepišem, ale bude to více na nich. Peníze znamenají hodně, ale není to všechno. O tom jsme přesvědčili loni my a třeba Plzeň o tom přesvědčuje každý rok.

Celou sezonu odehrál v Boleslavi bývalý obránce českobudějovického Motoru Kanaďan Mitch Fillman. Měli jste v hledáčku ještě nějakého hráče z jihu Čech?
Měli jsme dost široký kádr, takže jsme se bavili spíše o střídavých startech. Pro případ, kdyby chtěl trenér Venca Prospal někomu z hráčů ulevit a nechat ho zkusit extraligu. Hovořili jsme se třeba o Čendovi Pýchovi nebo Zdeňku Doležalovi.

Sledoval jste letošní postupové tažení Motoru? Je podle vás dobře, že je zpátky v extralize?
Stoprocentně. Byl jsem přesvědčený, že i v play off by Motor uspěl. Nebyl tam soupeř, který by mu mohl vzít dva zápasy, natož čtyři. Jediné, čeho jsem se trochu obával, byl brankář. Ale věřím tomu, že i kdyby třeba chytal junior Dvořák, tak by na něj ostatní hráči nenechali vystřelit a postoupili by i s ním v brance. Pro extraligu to bude oživení. Bude chodit plný dům. Je to jedině plus a jako Jihočech jsem samozřejmě rád, že Motor postoupil. Zasloužil si to.

Zamrzelo vás, že se to vám s velice silným týmem před dvěma roky nepovedlo?
Zamrzelo. U piva se k tomu s klukama často vracíme.

Čím to tenkrát hlavně bylo, že vám postup unikl?
K tomu už bych se nechtěl moc vracet. Byla to shoda více okolností. Jako lídři jsme tým nedotáhli tam, kam jsme měli. Na jména jsme měli silné mužstvo, ale jak už jsme o tom mluvili, jména a peníze neznamenají všechno. Jde o partu a kabinu. To tady asi drhlo a Kladno nás přehrálo bojovností. Pod trenérem Hořavou bylo dobře natrénované. Přesvědčil jsem se o tom i loni v Boleslavi. Také jsme měli mužstvo, kterému nikdo nedával moc velké šance, a nakonec jsme hráli do posledního kola o druhé místo. Především díky pracovitosti a nepříjemnému hokeji. To je někdy víc než velká jména a Kladno nám to tenkrát ukázalo. A kdyby nám to neukázalo Kladno, tak by nám to potom ukázal někdo v baráži. Teď už se to těžko hodnotí, ale bylo to zklamání. Buď jsme si to měli ukočírovat sami, nebo jsme měli hrát tak dobře, aby nebylo znát, že nějaká lajna třeba nešlape tak dobře, jak by měla. Mrzí to však strašně moc, protože jsme se kvůli tomu do Budějovic vraceli.

Jak se díváte na aktuální návrhy, které se týkají rozšíření, nebo naopak zúžení počtu účastníků extraligy?
Pokud bych měl podpořit nějaký návrh, tak určitě ten pro zúžení na dvanáct týmů, i když to asi není reálné. Ale určitě nerozšiřovat. To by byla záhuba. Nemáme mladé hráče, kteří by si zasloužili extraligu hrát. A kvalitních hokejistů tady tolik není. Úroveň by tak šla dolů a podle mého by to byl krok zpátky. Pokud by se nesestupovalo, tak by soutěž nebyla atraktivní a sponzoři by do ní nechtěli dávat peníze. Nemělo by to ten efekt, jak všichni očekávají. Mně se líbila baráž nebo i přímý sestup jednoho týmu. V minulé sezoně to bylo atraktivní a všichni sledovali, co se děje dole v tabulce. Určitě bych ale byl proti rozšiřování extraligy.

Věříte, že vzhledem k ustupující pandemii koronaviru začne další sezona podle plánu i s diváky na stadionech?
Nemám v hlavě nic jiného a jiný scénář si ani vůbec nepřipouštím. Jsme nastaveni tak, že normálně běží letní příprava, čeká nás letní pohár a osmnáctého září věřím, že vypukne extraliga v plné parádě.