Devětatřicetiletý již bývalý centr ještě v dubnu oblékal dres s velkým M na prsou a bojoval se svými spoluhráči v baráži o kýžený postup do extraligy.

Jak došlo k tak rychlému přerodu z hráče v trenéra? „Chtěl jsem ještě hrát. V Pavlodaru mě přesvědčovali, abych dělal hrajícího trenéra. To jsem ale nechtěl,“ vysvětluje.

Trenérskou praxi z minulosti má prakticky nulovou. „Občas jsem byl vypomoci na tréninku, když bylo třeba. Ale nikdy jsem nic netrénoval,“ přikývne.

Zlom přišel v momentu, kdy vedení kazašské ligy omezilo věkovou hranici pro cizince na 33 let. Starší hráči ze zahraničí tam v příštím ročníku hrát nemohou. „Tím padla možnost, abych pokračoval jako hráč. Vedení klubu mi tak nabídlo pozici hlavního trenéra. Moc jsem se na to necítil, ale nakonec jsem kývl. Spíše jsem se nechal ukecat,“ usměje se.



Začínat trenérskou dráhu přímo u prvního týmu není legrace. „Je to samozřejmě něco jiného, než když člověk sám hraje. Naštěstí mám dobrého asistenta, který mi hodně pomáhá. Je to pro mě úplně nová zkušenost,“ uvádí na jihu Čech stále populární „Váček“.

Varianta, že by po skončení minulé sezony pokračoval jako hráč v Motoru, prý nebyla na pořadu dne. „Mluvili jsme o tom sice s trenérem Stavjaňou, ale on mi jasně řekl, že chce mužstvo omladit. Chápal jsem to. Moje výkony navíc už nebyly na takové úrovni a jsem přece jenom starší hráč,“ plně respektoval trenérovo rozhodnutí.

Pro trenérskou práci je mimořádně důležitá znalost jazyka. S tím prý naturalizovaný Jihočech problém nemá. V Kazachstánu hrál čtyři a půl sezony. „Rusky umím slušně. Hokejový slang mi nedělá problém. Ale samozřejmě se musím přece jen trošku zaběhnout,“ má jasno.

Jeho noví svěřenci ho zatím respektují. „V týmu už jsou jenom čtyři spoluhráči, se kterými jsem dříve nastupoval. Respekt ke mně snad mají. To je otázka spíše pro ně. Ale zatím je to bez problémů,“ ujistí.
Do Kazachstánu odcestoval už začátkem července. „Od sedmého července trénujeme. Nejdříve na suchu a potom jsme přešli na led,“ informuje.

Od soboty je někdejší vyhlášený bulař zase zpátky v České republice. Jeho tým totiž pobývá na soustředění v Říčanech. „V tomto období jezdí Pavlodar pravidelně už asi šest let na soustředění na Slovensko. Do Nitry nebo do Bratislavy. Letos jsme měli jet právě do Bratislavy, ale na poslední chvíli to krachlo, takže jsme narychlo museli hledat náhradní řešení,“ vypráví.

Našel ho u svého bývalého spoluhráče Martina Altrichtera, který provozuje zimní stadion v Říčanech u Prahy. „Martin nám pomohl a vyšel vstříc. Našli jsme u něj ideální podmínky. Tréninková hala nám plně vyhovuje. K dispozici máme všechno, co potřebujeme. Martin se o nás perfektně stará, takže jsme maximálně spokojeni,“ chválí si pobyt v království někdejšího výborného gólmana, který také krátce oblékal českobudějovický dres.



V plánu mají hokejisté z Pavlodaru také tři přípravné duely. Dnes hrají hrají s druholigovým nováčkem z Letňan, v pátek se představí v Českých Budějovicích a ve středu v Havlíčkově Brodu. „Bylo těžké takhle na honem sehnat soupeře. Do poslední chvíle se totiž nevědělo, jestli na soustředění odletíme,“ popisuje strastiplné shánění protivníků. „Měli jsme domluvené zápasy na Slovensku, ale ty jsme pochopitelně museli zrušit. Obvolali jsme asi patnáct klubů a jsme rádi, že jsme se domluvili hlavně s Motorem. Špičkový prvoligový klub nás pořádně prověří.“

Kromě konce minulé sezony odehrál Tomáš Vak v Českých Budějovicích v minulosti ještě pět dalších a našel zde svůj domov. „Zápas v Budějovicích pro mě bude speciální. Jsem tady doma a ještě na jaře jsem za Motor hrál. Teď se v Budvar aréně představím jako trenér. Doufám, že odehrajeme vyrovnané utkání a nebude to hlavně nějaká ostuda,“ usměje se.

Sílu obou soupeřů si netroufne odhadnout. „V Pavlodaru se vyměnily tři čtvrtiny mančaftu, takže uvidíme. V Budějovicích se ale také hodně promíchal kádr,“ nechce předjímat. „Každopádně se na zápas moc těším a doufám, že přijde hodně lidí,“ přeje si.