V novém roce naskočil do sestavy hokejistů Strakonic zkušený útočník Libor Nikodém. Hráč, který letos oslaví již 40. narozeniny. Odehrál čtyři zápasy, v nichž si připsal čtyři góly. I díky tomu tým ještě neztratil naději na lepší než poslední 11. místo v krajské lize. Minulou sobotu doma porazil Vimperk 3:1.

S fanoušky jste se v posledním domácím utkání sezony rozloučili výhrou. Chybělo asi jediné 
– aby šlo ještě o něco víc, než 
o naději neskončit poslední…
Jsou sezony, kdy se daří, jste nahoře. A pak sezony, kdy se nedaří a jste dole. Takový je hokej, respektive sport. Nemůžou hrát všichni play off, někdo musí být dole. Letošní sezona bude ve Strakonicích patřit k těm horším, ale spousta mladých hráčů sbírá zkušenosti a věřím, že se Strakonice vrátí na vrchol.

Jaké z vašeho pohledu bylo letošní domácí derby, kdy proti sobě hrály týmy z úplného konce tabulky? To nebylo zvykem.
Divácká kulisa samozřejmě byla menší, než kdyby byl zápas vyhrocenější a o něco šlo. Ale derby je vždy specifické, má pokaždé náboj a nikdy nemá favorita. A je jedno, jestli jde o souboj prvního s druhým, anebo posledního s předposledním.

První třetinu jste odehráli výborně, měli jste spoustu šancí, Vimperk jste k ničemu nepustili a ujali se vedení 2:0. Proč jste 
v podobném duchu nepokračovali i ve zbytku zápasu, kdy tempo z vaší strany opadlo?
Možná, že kdybychom přidali gól na 3:0, bylo by po zápase. Jenže soupeř snížil, díky čemuž ožil.

Mužstvo jste posílil až po novém roce, derby s Vimperkem bylo vaším čtvrtým utkáním. Proč jste naskočil až takto v závěru?
Strakonice se ozvaly až někdy koncem září. S něčím takovým jsem nepočítal, měl jsem spoustu svých aktivit, které jsem upřednostnil. Netrénoval jsem, potřeboval jsem cítit nějakou pohodu, jestli má vůbec smysl se vrátit. A když už byla možnost hrát, zase to nevyšlo pracovně. Nastoupil jsem tedy, když to bylo opravdu možné.

Je to ale škoda, potvrdil jste své bohaté zkušenosti a přehled. Hned ve Veselí nad Lužnicí jste se uvedl dvěma trefami a další dva góly jste dal minule v derby s Radomyšlí při remíze 2:2, kdy jste pak vyhráli na nájezdy…
To je tak, že se od vás puk odrazí a spadne to tam… Bylo to prostě štěstí. Možná to bylo tím, že jsem byl dlouho bez hokeje a šel jsem do toho 
s čistou hlavou, měl jsem možná i větší chuť.

Sezona pro vás končí tuto sobotu v Soběslavi, která je o dvě příčky před vámi a máte tak šanci na dobrý výsledek. Věříte ještě, že byste mohli skončit lépe než poslední, i když vaši konkurenti Soběslav a Vimperk mají k dobru o zápas více?
Nemáme to ve vlastních rukách, i když na závěr vyhrajeme. Uvidí se až po posledním kole. A když skončíme poslední, svět se nezboří. Za dva měsíce si nikdo pomalu nevzpomene, všechno vyšumí. Stejně jako když se povedl úspěch v play off, tak v červenci si už pomalu nikdo nevzpomněl, jak jsme skončili. Je to sport a příští sezona bude zase třeba lepší.

Příští sezona bude i s vámi?
To nevím. Já ani nevím, jestli budu hrát teď o víkendu, natož jestli v příštím ročníku. Nejsem nejmladší, hokej pro mě není prvořadý, mám jiné zájmy. Uvidíme. Každý je nahraditelný, přijdou jiní, je opravdu brzy cokoliv předjímat.

S mančaftem jste byl sice jen krátce, ale zkuste říci, proč byl nejhorší?
Je tady hodně mladý mančaft. A je znát i generační propast, chybí střední generace, která odešla třeba za lepším. Ale mladí, kteří tady jsou, se vypracují a myslím, že pro budoucnost je to na dobré cestě. Co jsem slyšel, velmi dobře se tady pracuje
 s mládeží. Takže třeba se blýská zase na lepší zítřky…