Před rokem jste v létě odpovídal v rozhovoru na tradiční dotaz ohledně návratu do Českých Budějovic, že máte v Plzni ještě dva roky smlouvu a přes to nejede vlak. Co bylo hlavním důvodem, že jste tento svůj postoj přehodnotil?
Hlavním důvodem byl jednoznačně covid. V Plzni přestaly fungovat školy a školky. Když nemůžete být s rodinou, tak začnete mít myšlenky, že byste se chtěl vrátit domů. I když jsem měl v Plzni smlouvu, tak jsem pociťoval velkou nostalgii, jakmile jsem přijel do Budějovic na zimák jako soupeř. Motor loni postoupil do extraligy, jenže se klukům nedařilo. Samozřejmě jsem měl v hlavě, že bych rád pomohl. Jenže jsem přijel v „cizím“ dresu a bylo to takové zvláštní. Každý rok jsem byl v kontaktu s klukama z vedení klubu.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že se chcete vrátit domů?
V Plzni jsem to oznámil minulý rok kolem Vánoc. Rozmýšlel jsem to hodně dlouho, rozebíral jsem to s rodinou a i s některými kamarády z Budějovic. Všichni byli rádi, že jsem se takhle rozhodl. Druhá věc byla, jak na to zareaguje plzeňské vedení.

Z plzeňské strany byl váš požadavek na předčasné ukončení smlouvy akceptován bez problémů?
Dá se říct, že ano. Už jsem za to vedení Škodovky poděkoval mnohokrát a chtěl bych to udělat znovu. Nestává se zase tak často, aby měl hráč platnou smlouvu, a když řekne, že chce odejít, tak aby ho klub pustil. V Plzni mi zůstala spousta kamarádů. I z vedení klubu, kde jsou kluci, se kterými jsem hrával. Ale už mě to prostě táhlo domů a jsem rád, že to takhle dopadlo. Moc se těším na sezonu v Motoru a věřím, že se nám vydaří. Abychom si hokej užívali i s fanoušky. Právě oni byli jednou z motivací mého návratu. V Budějovicích jsou opravdu výborní. Rád bych Motoru pomohl, aby se vrátily časy, kdy jsme tady hrávali semifinále play off, což jsem jako mladý okusil. Na to vzpomínám hrozně rád a moc bych si přál, aby to tady lidi zase zažili, protože si to zaslouží.

Deset let jste hrál jinde. Měl jste pořád v hlavě, že byste se ještě jednou v kariéře chtěl vrátit domů?
Vždycky jsem na to myslel. Když jsem byl mladý, tak to bylo jiné. Pořád jsem se za něčím honil. Člověk ale dospěje, změní se a spoustu věcí bere jinak. Jsem budějovický patriot a po každé sezoně jsem se rád vracel domů. Věděl jsem, že nastane chvíle, kdy se vrátím. Proto jsem se také z Budějovic nikdy neodstěhoval, protože to tady miluji a mám plno kamarádů. Nakonec to tak i dopadlo a podepsal jsem v Motoru smlouvu na tři roky. S jistotou mohu říct, že už to doma dohraji.

Vzpomenete si občas na svůj premiérový extraligový start v utkání v Litvínově, nebo jak si vás trenér Jandač vytáhl jako mladíčka do extraligového semifinále proti Slavii Praha?To jsem byl ještě velké ucho (smích). Každý hráč má tu svou hokejovou cestu namalovanou jinak. Občas potkáte osmnáctiletého hokejistu, který je absolutně vyspělý a připravený. Hodně se mi to stávalo ve Švédsku, kde jsou hotoví hráči dříve a také odcházejí do NHL hodně brzy. Já jsem byl jiný. Potřeboval jsem párkrát narazit, abych zjistil, která cesta k úspěšné kariéře je ta správná. Pochopil jsem to relativně brzy. Měl jsem štěstí, že jsem podepsal kontrakt do Švédska, které mi opravdu hodně pomohlo a otevřelo oči k tomu, abych se stal stoprocentním profesionálem. Jsem za to rád, že jsem tehdy zvolil tuto cestu. Teď už jsem v jiné roli. Mám svůj věk a rád bych předával zkušenosti mladým klukům. To mě naplňuje. Těší mě, že máme v týmu mladíky, kteří mají obrovský potenciál a mohou se rozvíjet dál. Když však vidím, že je něco špatně, tak se okamžitě ozvu. Nechci si na někom chladit žáhu. To v žádném případě. Ale vím, jaký jsem byl sám za mlada, a nechci, aby kluci ztráceli čas ve své hokejové kariéře.

Vrací se trojnásobný nejlepší hráč extraligy, očekávání jsou směrem k vaší osobě obrovská. Nesvazuje vás to trochu?
Tohle nevnímám. Za ty dlouhé roky jsem se naučil podobné věci vypouštět. Hráč v mé roli musí mít zdravou motivaci, jinak to nejde. Umět snášet tlak. Každý rok dostávám podobné otázky a pořád dokola odpovídám, že se toho nezříkám. Hokej je ale kolektivní sport a nestojí to jenom na tom, jestli já budu dávat góly. Je zde spousta dalších věcí. Jestli budeme dohrávat soupeře, jestli se budeme dobře vracet, jaký bude forčeking. Strašně důležité také je, jak se bude dařit gólmanovi. Samozřejmě jsem si ale rovněž vědom, že v určitých situacích je potřeba, když jdeme na led, abychom dali gól. Je dobře, že tady nejsem sám, ale vedení klubu přivedlo víc zkušených hráčů, kteří ví, jak se extraliga hraje. V letošní sezoně to bude důležitá přidaná hodnota.

Zdálo se, že nenecháváte nic náhodě a v momentu, kdy jste věděl, že se budete vracet, jste několik potencionálních nových spoluhráčů oslovil.Když jsem od Vánoc věděl, že by to mělo klapnout, tak jsem byl v kontaktu s manažerem Motoru Petrem Sailerem a bavili jsme se, kdo by připadal v úvahu. Zmínění kluci chtěli vědět můj názor a hlavně, jestli do Budějovic skutečně jdu. Moc mě těší, že se z devadesáti procent podařilo přivést hráče, které klub chtěl. Přišel třeba Vondrc (Jiří Ondráček – pozn. red.), za kterého jsem strašně rád. V naší lajně s Pecháčkem (Lukáš Pech – pozn. red.) mu to vyloženě sedlo. Může to být takový schovaný žolík, který byl celý život ve Zlíně a možná už to pro něj bylo i trochu srážející. Tady může rozkvést a hrozně bych si to přál, aby se mu sezona povedla.

Je také někdo, u koho vás mrzí, že se jeho příchod dotáhnout nepodařilo?
Jeden hráč, kterého nechci jmenovat. Měl sem také nakročeno. Rozhodoval se mezi dvěma nabídkami a nakonec šel do Rakouska. To mě mrzí, protože to je hráč, o kterém jsem přesvědčený, že by nám hodně pomohl.

V již jednou zmíněném rozhovoru jste také uvedl, že za dva roky vám skončí smlouva a úplně klidně se může stát, že pak už nebudete hrát hokej. Napadají vás myšlenky na konec kariéry?
Jasně. Jsem člověk, který si rád plánuje dopředu a proto se připravuji na to, co bude po hokeji. Pracuji na trenérské licenci, ale i na úplně mimohokejových věcech. Chystám se, abych byl připravený na cokoliv, co může přijít. Podepsal jsem smlouvu na tři roky, také se však může stát, že po sezoně skončím. Takový je život. Když bude výkonnost a bude mi držet zdraví, tak není důvod končit. Ale nechci to nějak uměle protahovat. Měl jsem problémy s kolenem, které jsem si urval před olympiádou a od té doby ho cítím. Musím na sebe dávat větší pozor a hodně se věnovat regeneraci. Může se stát leccos. Konec neplánuji, ale chci na něj být připravený.

Lákala by vás do budoucna trenérská práce?
Těžko říct. Ano i ne. Chtěl bych hlavně zůstat u hokeje, to mě na tom láká nejvíc. Ale trenér má ještě větší zodpovědnost než hráč. Ještě uvidím, jestli se pro trenérskou práci rozhodnu.

Spolu s už protřelým reportérem Tomášem Zetkem jste si vyzkoušel také spolukomentování zápasu hokejového krajského přeboru. Bavilo vás to?Bavilo mě to moc. Je to jedna z věcí, která by mě po kariéře lákala. Vyzkoušel jsem si to se Zetym, se kterým se známe dlouhé roky. Hrozně mě to naplnilo. Samozřejmě jsem byl nervózní, ale bylo to fajn a měl jsem z toho výborný pocit. Něco takového by se mi do budoucna líbilo.

Přišel nějaký kritický moment, kdy jste třeba vypadl z role a došla vám slova?
Takové momenty přišly, ale právě Zety mi pomohl. Má různé vychytávky co, kdy a jak říct. On už má praxi, já jsem na to šel z jedničky, v životě jsem to nedělal. Byla to pro mě skvělá zkušenost.

Jak to obecně máte s rozhovory pro novináře? Máte je rád, vyhýbáte se jim, nebo to prostě berete jako součást vaší práce?
Rozhovory mi absolutně nedělají problém. Když se tedy bavím se seriózními novináři o seriózních věcech. Kluků, kteří píší o hokeji, zase není tolik, takže se známe. Někteří jsou rýpaví a dokáží napsat nesmysl z toho důvodu, že o hokeji nic neví a nerozumí mu. Pak už na ně koukám skrz prsty, protože když někoho zkritizují, a přitom ani neví, že nějaký hráč je třeba zraněný, tak se mi to nelíbí. Někomu naloží, i když vůbec neví, že ten hráč má například natažené vazy v koleně. To mi vadí. Ale takových je jenom pár a klidně jim to řeknu do očí, co si o nich myslím. S ostatními novináři nemám problém. K hokeji prostě také patří. I když se prohraje, tak mezi ně po zápase musíte jít.