Bylo složité pro obě strany dopracovat se k podpisu smlouvy?
Řekl bych, že jsme k tomu došli úplně přirozenou cestou. Připojil jsem se k mužstvu na teambuildingu na Lipně. V kontaktu s vedením klubu jsme ale byli pořád. Bavili jsme se o tom průběžně a pozvolna jsme dospěli k tomu, že jsem se rozhodl tady zůstat. Všechna jednání probíhala úplně v pohodě.

Roční kontrakt splňuje vaše představy?
V mém věku je těžké po někom chtít, aby mě podepsal na dva nebo na tři roky. Myslím si, že roční smlouva je dobrá pro obě strany. Já si vyzkouším, jak to bude fungovat. Pro klub je zase dobré, že nebude mít závazek na více let. Vždycky si po sezoně můžeme sednout a probrat to. Já se budu rozhodovat, jestli ještě vůbec budu hrát, a klub, jestli by měl stále zájem. Roční smlouva je nejrozumnější řešení pro obě strany.

Máte třetího potomka, tříměsíční dcerku Sáru. Hrál právě tento fakt ve vašem rozhodování velkou roli, že můžete zůstat doma?
Hrál. A velkou. V průběhu mé kariéry jsme toho hodně procestovali a doma v Budějovicích jsme byli vždycky jenom přes léto dva tři měsíce. Je příjemné být s rodinou doma.

Lákalo vás také zahrát si znovu po letech s vaším parťákem z mládežnických let Václavem Nedorostem?
Zahrát si s Vencou je strašně fajn. Potkali jsme se teď v šatně po dlouhých deseti letech. Naposledy jsme tady spolu byli ještě za trenéra Pepy Jandače.

Vaše nové spoluhráče jste mohl nejlépe poznat právě při stmelovací akci na Lipně. Co vám řekla?
Teambuilding ukázal opravdu hodně. Strašně mě to bavilo. Podobné akce už jsem v minulosti zažil, ale nebyly takhle dlouhé. Byly třeba dvoudenní. Kluky stále teprve poznávám a musím přiznat, že je ještě ani neznám všechny jménem. Chodí s námi také mladíci z juniorky, takže je jich opravdu hodně.

Máte nějakou zkušenost s naší první ligou?
První ligu jsem si zahrál v mládí v Jindřichově Hradci a v Písku, kam jsem jezdil hostovat. Bylo to ale skutečně jen pár zápasů. Je to už strašně moc let zpátky a budu teprve poznávat, co mě čeká.

Máte alespoň zhruba představu, jak by soutěž mohla být silná?
Vůbec ne. Představu nemám žádnou.

Může být srovnatelná třeba s rakouskou mezinárodní EBEL, kde jste působil v posledních třech sezonách?
Je fakt, že o EBEL jsem také nic nevěděl, než jsem tam šel. Dělali jsme si srandu, že to tam půjdeme na stará kolena dohrát. Ale pak jsem poznal, jak to funguje v Salcburku, a hned mi bylo jasné, že o nějakém dohrávání na stará kolena si mohu nechat jen zdát. Jsou tam i slabší týmy, prvních pět šest klubů ale má vysokou kvalitu. V Red Bullu jsme vyhráli dvakrát titul a uspěli jsme i v Lize mistrů. To bylo mužstvo, které by bez problémů mohlo hrát i naši extraligu.

Navštívil jste nějaké zápasy Motoru v minulé sezoně?
Stihl jsem tři barážová utkání. Baráž je ale asi o něčem jiném než základní část první ligy. To byl závěr sezony, kdy hokej gradoval. Obrázek o kvalitě první ligy si teprve budu dělat.

Zaznamenal jste výrazně pozitivnější atmosféru v hledišti od doby, kdy jste tady sám hrával?
Překvapilo mě to. Takhle stadion nežil, ani když jsme byli v extralize. Tehdy bývala plná hala jenom na play off. Pamatuji si, jaká byla parádní atmosféra ve čtvrtfinále s Libercem, kdy jsme do play off proklouzli na poslední chvíli a pak jsme vyřadili Bílé Tygry, kteří vyhráli základní část a doma v sezoně neprohráli jediný zápas. To bylo parádní. Když lidi chtějí, tak tady umí udělat skvělou kulisu. Teď navíc funguje ta vlna znovuzrození klubu po odchodu Mountfieldu. Všichni víme, že by tady extraliga měla být. Za ty čtyři roky už se ale také všichni přesvědčili, že cesta do ní je hrozně těžká.