Mohl byste s odstupem času konkretizovat důvody, které vás vedly k odvolání trenéra Stavjani, jemuž jste dali prakticky i pravomoce sportovního manažera, ale už po dvanáctém kole WSM ligy musel skončit?
S příchodem Antonína Stavjani do klubu se zlepšila celá řada věcí. Začátek jeho angažmá nasvědčoval, že jsme nastoupili na dobrou cestu. Hned při prvních schůzkách, které jsem s Tondou Stavjaňou absolvoval ještě v době, kdy byl zaměstnaný jinde, jsem mu vysvětlil základní směřování klubu. Zejména, že chceme hrát s našimi jihočeskými hráči a produkovat aktivní agresivní hokej.

On se s těmito požadavky ztotožnil?
Nikdy neřekl, že by to tak být nemělo.

A dařilo se mu je naplňovat?
Začátek minulé sezony byl výsledkově i herně tak trochu rozpačitý. Ale po několika kolech jsme začali hrát skutečně nátlakový hokej, na který byla radost se dívat, a dostavily se i výsledky. Myslím, že se diváci v Budvar aréně bavili. To bylo v období října a listopadu. Zhruba od konce listopadu jsme začali za účasti Tondy řešit prodlužování smluv vybraných hráčů pro další sezony, abychom co nejoptimálněji nastavili klima uvnitř týmu. Byli hráči, kteří měli mít jistotu fungování v týmu v dalším ročníku v případě postupu i nepostupu. Zároveň zůstali i hokejisté bez smlouvy. Měli tak být motivováni a chtít se ukázat. Předvést v play off a baráži co nejlepší výkony, aby si řekli o nové smlouvy. V té době dostal nabídku i kouč Stavjaňa. Přišlo nám správné, aby vzhledem k aktuální výkonnosti týmu a svému zapojení do stavby kádru na příští sezonu dostal nabídku na prodloužení smlouvy také on.

Martin Štrba
Profesně je pro mě přechod k juniorce obrovský krok zpátky, tvrdí Martin Štrba

Když se ohlédnete zpětně, byl to šťastný krok?
Zpětně musím říct, že v říjnu a listopadu jsme měli skutečně nejlepší herní projev. Již v září vyřadil trenér ze sestavy jednoho z klíčových hráčů předcházejících sezon Pepu Straku. Vedení klubu se za jeho rozhodnutí postavilo. Akceptovali jsme, že se pro něj stal ne úplně potřebným. Pepa po pár utkání strávených na tribuně požádal o rozvázání smlouvy. Myslím si, že jeho odchod měl pozitivní dopad na práci týmu. Hráči viděli, že nikdo není nedotknutelný a každý musí bojovat o své místo v sestavě.

S předváděnými výkony v dalším období už jste tak spokojeni nebyli?
Zhruba od Nového roku jsme začali hrát trochu víc zezadu. Vytrácela se aktivita a také výsledky už nebyly ideální. Play off jsme prošli celkem hladce. Tam byly výkony týmu dobré a ani v baráži jsme nezanechali nějaký negativní dojem. Baráž z naší strany nebyla špatná, ale něco tomu prostě chybělo.

Co konkrétně tomu chybělo?
Mimo jiné asi chyběla i lepší komunikace mezi kabinou a trenéry. Při posezónních pohovorech s hráči vyplavaly na povrch skutečnosti, o kterých jsme nevěděli, nebo je nevnímali. Vztah trenéři – kabina nebyl špatný, ale ani úplně ideální. Zanalyzovali jsme si to, probrali s trenéry a požádali je, aby na těchto komunikačních záležitostech zapracovali. Že by mohlo dojít ke zlepšení, jsem věřil i proto, že došlo k výrazné obměně hráčského kádru.

Trenér Stavjaňa dostal také výrazně větší pravomoce při sestavování hráčského kádru. Využil je?
Tonda nám napsal seznam asi patnácti hráčů, se kterými bychom neměli do příští sezony počítat. Jenže místo očekávaného přibližně stejného počtu hokejistů na posílení či doplnění kádru jsem dostal jenom dvě tři jména. Navíc se pracovalo na tom, aby se do klubu vrátili nebo pokračovali slavní odchovanci Václav Nedorost, Zdeněk Kutlák a Filip Novák. To pro nás i trenéry byla priorita.

Předsezónní příprava probíhala podle vašich představ?
Na sto procent ne. Už předem se nám zdálo, že celkový objem přípravy není dostatečný. Byli jsme ale ujištěni, že dostatečný je. Trenéři prý chtěli víc pracovat na intenzitě než na objemu. Příprava proběhla a šli jsme do sezony s kádrem, jehož šíře nebyla velká. Přesto se pracovalo víceméně pouze na nalezení top centra. V červnu byl blízko příchod Robbie Czarnika. To nevyšlo. Uvažovali jsme o Peteru Muellerovi, jenž skončil v Salcburku. Nakonec se neobjevil hráč, o kterém bychom byli přesvědčeni, že je to ten pravý. A pokud se objevil, tak zase on nechtěl jít k nám, nebo měl moc vysoké požadavky.

Matěj Helešic se po svém zranění opět vrací na hřiště. Na snímku z přípravy Dynama se Žižkovem bojuje s Volkem.
Matěj Helešic by rád postoupil i s Dynamem

Začátek sezony vám ale nevyšel úplně podle představ.
Je pravda, že nepřinesl to, v co jsme doufali. To znamená, že herně navážeme na říjen a listopad loňského roku. Zůstali jsme spíše v kolejích ledna, kdy to za moc nestálo. Herní projev – všichni nás přebruslili, osobní souboje hráči nevyhrávali – ani výsledky nebyly optimální. Navíc byl volný trenér Jelínek, se kterým jsme už v minulosti opakovaně jednali. Když jsme zvážili všechny aspekty, mimo jiné i poskytnutí co nejdelšího časového prostoru pro případného nového trenéra, tak jsme se rozhodli pro změnu trenérského týmu raději už v úvodu soutěže.

Neuvažovali jste o variantě, že by první tým převzal, třeba alespoň na zkoušku, dosavadní asistent Martin Štrba, který je perspektivním a hlavně domácím trenérem?
Zásadní rozhodnutí přijímá v klubu Rada ředitelů. Zatímco hlasování o odvolání trenéra Stavjani bylo jednomyslné, tak o tom, jak ho nahradit, se vedla diskuze. Jedním z návrhů bylo, třeba alespoň dočasně, dát šanci Martinu Štrbovi jako prvnímu trenérovi. Já osobně jsem tento názor nezastával. Jednak si myslím si, že když má dojít ke změně, tak ke změně razantní. Navíc Martin jistě ještě nemá dostatek trenérských zkušeností. Za dění kolem týmu je zodpovědný vždy celý trenérský tým, a ne jenom hlavní kouč. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí vyměnit celý trenérský tým bylo správné. Martin Štrba i František Bombic byli i přesto na seznamu kandidátů, kteří byli panu Jelínkovi nabídnuti jako asistenti. Zase tak mnoho možností z vlastních trenérských zdrojů nemáme. S trenérem Jelínkem jsme se totiž dohodli, a i on sám to preferoval, na obsazení postů asistentů trenéra z klubových zdrojů. On si dosavadní asistenty nevybral a pro jeho rozhodování, pokud vím, bylo jedním z klíčových parametrů přesně to, o čem jsem právě mluvil. Když změna, tak úplná.

Jste zatím spokojeni s prací nového trenéra Mariana Jelínka?
Ještě jednou bych se vrátil k odvolání minulého trenérského týmu. Opakovaně mělo vedení klubu připomínky i k tréninkovému procesu. Upozorňovali jsem trenéry, že to, co tým při tréninku na ledě předvádí, nepovede k jeho zlepšování. Byl jsem se podívat na tréninky extraligových i některých prvoligových klubů. Viděl jsem, že tréninky mají jinou šťávu a nasazení, což jsem doma postrádal. Po změně trenérů vidím na tréninku to, co považuji za standard. Teď je tréninková činnost, co se týká objemu, ale i intenzity a provedení, řekněme standardní. Druhá věc je, že trenér Jelínek se ztotožnil s vizí, že chceme stavět na Jihočeších a hned na ní začal pracovat. Důkazem je návrat Luboše Roba mladšího i zařazení Radka Prokeše. Mluvilo se i o Tomáši Rouskovi. Příležitost nedostal jenom proto, že v okamžiku, kdy byl osloven, tak byl zraněn. Nemohl se tak zapojit do tréninku a utkání. Žehrali jsme na to, že máme úzký kádr. Pan Jelínek přišel s několika dalšími tipy na hráče, kteří by mohli posílit náš kádr, a už jsou v kabině.

Předpokládáte, že bude trenér Jelínek dávat větší prostor mladým hráčům z klubu než jeho předchůdce?
To byla také jedna z věcí, se kterou jsme byli nespokojeni. Naše čtvrtá lajna tvořená mladíky hrála v úvodu sezony v průměru dvě minuty za zápas. Chceme dávat mladým šanci, zabudovávat vlastní odchovance. Samozřejmě, pokud na to nebudou mít, tak hrát nemohou, to je jasné. Ale když jsou dvě minuty na ledě…

Trenér Jelínek sice vytipoval hráče, ale vy jste ze začátku sezony hovořili o tom, že chcete mít v úvodu sezony užší kádr?
Za skladbu kádru byl zodpovědný především Antonín Stavjaňa. A pokud on chtěl hrát s užším kádrem, tak mě to celkem vyhovovalo, protože mám na starosti nejen sport, ale viděl jsem za tím i úsporu peněz. Když trenér není příznivcem rotace hráčů, tak je zbytečné držet hráče, kteří se na led stejně nedostanou. Ptal jsem se však, kde máme konkurenci v kádru, a co se bude dít, když přijdou zranění.

Eliška Pelechová
Mimo ring se neperu, směje se dračice s andělskou tváří Eliška Pelechová

Z kádru jste uvolnili Kanaďana Tima Crowdera, který přišel jako velká posila. U něj neodpovídal poměr cena a předvedený výkon?
Přesně tak. Tima jsme přivedli na doporučení agentů. Stejná agentská skupina nám doporučila i Mitche Fillmana, se kterým jsme celkem spokojeni. Nebyl důvod jim nedůvěřovat. Tim měl celkem zajímavé statistiky a viděli jsme ho na videu. Jenže pokud současný trenér Jelínek hovoří o tom, že my Jihočeši jsme taková kapří krev a musíme to změnit, tak v případě Crowdera přišel borec, který v tom vynikal. Byl to salonní jezdec, a ne typický Kanaďan. Navíc to měl být náš top střelec. Jeho produktivita však byla špatná a nic navíc týmu nedal. Vzhledem k tomu, že jistě patřil k nejlépe placeným hráčům celé soutěže, tak jsme se celkem logicky rozhodli ho uvolnit.

Chystáte v dohledné době ještě nějaké další změny v kádru?
V posledním měsíci pomalu není den, abych neměl na stole nějaká nová jména. Pořád řešíme vhodné doplnění kádru. Pomoc v závěru sezony nám za určitých okolností přislíbil Milan Michálek, ale jeho už si můžeme škrtnout. Když zahájil intenzivnější trénink, tak se mu vrátily problémy s kolenem. Mluvili jsme i se Zbyňkem Michálkem, ale naprosto pochopitelně dal přednost Spartě a možnosti vybojovat si místo v olympijském týmu.