Co pro vás znamená hokej? Pořád více koníček, nebo už spíše zaměstnání?
Je mi jednadvacet let a v tomto věku už je pro mě hokej spíše zaměstnáním. Nějaká zodpovědnost do života. Pořád to ale zároveň zůstává mým koníčkem.

Ideální kombinace, když se vám koníček stal zaměstnáním. Byl to vždycky váš sen živit se hokejem?
Od malička jsem by vedený ke sportu. Táta byl hokejista a chtěl jsem být vždycky minimálně jako on. A že mě to baví, to vidím jako velké plus.

Byl jste dobrý student, nebo jste už od mladého věku vše směřoval k hokeji?
Až do druhého ročníku na gymnáziu jsem fungoval stejně jako ostatní studenti. Nebyl jsem nijak podprůměrný, ale ani nadprůměrný. První ročník jsem absolvoval na gymplu doma v Chomutově, do druháku jsem šel do nedalekého Jirkova, kde mi vycházeli víc vstříc směrem k hokeji. Když jsem byl ve třetím ročníku, tak začal covid a odešel jsem hrát hokej do Finska. Začala distanční výuka a to už bylo horší.

Školu jste nakonec dokončil?
Ne. Studium mám pozastavené. Na testy musím dojíždět, nemohu je dělat online, jako tomu bylo za covidu. Vždycky po sezoně dojíždím školu dodělávat. Je super, že mi tam vycházejí vstříc.

Filip Přikryl
V kavárně vypínám hlavu, chválí si svůj koníček útočník Motoru Filip Přikryl

Maturita je tedy v plánu?
Určitě. A splním tím i přání rodičů.

Jaké jsou podle vás plusy i minusy hokejového života?
Plus je jednoznačně to, jak jsme se bavili hned u první otázky. Že mě hokej baví. To je to hlavní. Jsme hokejová rodina a žijeme tím.

A minusy? Vadí vám třeba dlouhé cesty autobusem nebo náročná letní příprava?
Cesty mi nevadí. V autobusu sedím vedla Dominika Hrachoviny s Kubou Valským, povídáme si a utíká nám to. Cestování k hokeji patří. Letní příprava je důležitá, bez ní by nešlo v sezoně hokej hrát. Horší akorát je, že se tolik nevidím s rodinou, která žije v Chomutově. To je ale asi jediné minus.

Váš otec v dresu Chomutova před devatenácti lety málem vyřadil šesti hvězdami z NHL nabitý českobudějovický tým v semifinále prvoligového play off, když dal v rozhodujícím pátém utkání v Budvar aréně dva góly. Narazíte doma občas ve vzpomínkách na tento velký zápas?
Mluvil o tom jednou na tréninku i prezident Motoru pan Turek. On ten zápas nechytal, protože byl zrovna nemocný. Chytal Chábera a táta dával dva góly. Zrovna nedávno jsme se doma na záznam toho utkání dívali. Otec na to strašně rád vzpomíná, jenom ho mrzí, že to tenkrát nedotáhli až k postupu. Ale byl si vědom, že Budějovice měly ohromnou sílu a bylo to těžké.

Jaká je otcova role ve vašem hokejovém životě? Radí vám stále ještě? Jezdí se na vás dívat?
Teď jezdí opravdu hodně. Od nějaké půlky prosince nevynechal ani jeden náš domácí zápas. Jsem rád, že tady bývá a o hokeji se hodně bavíme. Říká mi, jak mám pracovat s pukem a počínat si v soubojích. Systémové věci řešíme s trenéry.

Jan Strmeň se v brance Banes Motoru mohl přetrhnout, ale porážce 0:4 v Hradci Králové ani on zabránit nedokázal.
Za domácím jsme jenom plandali, konstatoval po porážce v Hradci Jiří Hanzlík

Necháte si poradit, i když už jste v dospělém věku?
Nechám si poradit, a když potřebuji, tak tátovi volám. Řešíme různé situace. Nedávno jsem jel doma proti Liberci za stavu 0:1 sám na branku a rozebírali jsme snad deset minut, co jsem mohl udělat lépe. Roli v mém hokejovém životě má tu největší. Nikdo nikdy nebude mít větší.

Hrál jste na mistrovství světa dvacítek, v Motoru jste třetí sezonu. Nečekal jste, že už budete v kariéře přece jen o kousek dál?
Asi jsem měl jinou představu, to je pravda. Ale jsem rád za to, jak to je. Jsem vděčný, že momentálně pravidelně nastupuji v extralize a beru to krůček po krůčku. Doufám, že se to bude zvedat a bude to pořád lepší a lepší. Tohle mi přijde jako lepší cesta, než rychle vyskočit nahoru a pak hned padnout.

Nastupujete většinou ve čtvrté formaci, která dostává na ledě nejméně prostoru. Je psychicky náročné jít do hry s vědomím, že se musíte v relativně krátkém časovém úseku co nejlépe ukázat a prosadit, abyste se třeba posouval sestavou výš?
Takhle na to nemyslím. Vstřelené góly jsou samozřejmě plus, ale hlavně musíme dodržovat to, co nám trenér zadá. Nějaké systémové věci, hlavně však musíme týmu dodat nasazení a energii. Kouč sestavu točí dost pravidelně, takže pokud nevyjdou třeba dvě přesilovky nebo oslabení za sebou, tak chodíme do hry normálně. Musím říct, že se mi hraje mnohem lépe než v předcházejících sezonách.

Střelecky se vám daří především proti Mladé Boleslavi. Je možné, aby vám v hokeji některý soupeř vyloženě seděl, jako je tomu třeba v tenisu? Nebo je to jenom shoda okolností?
Těžko říct. Když jsme hráli v Boleslavi naposledy, tak jsem neměl ani jednu střelu (úsměv). Ale když se mi povedlo právě Boleslavi nějaké góly dát, tak už tam jedu s nějakým vědomím, že by to mohlo přijít. Abych si to však nějak připouštěl, že to je můj oblíbený tým, to asi ne.

Extraliga - 43. kolo: Mountfield HK - Banes Motor České Budějovice.
Bez gólů se nevyhrává, Motor v Hradci propadl a vrací se bez bodového zisku

Máte vyřízené střídavé starty do první ligy do Litoměřic, kde dáváte podstatně víc gólů než v extralize. Je tam o dost jednodušší se prosadit?
Musím říct, že letos jsem měl podobný počet šancí jako v první lize i v extralize. Tam jsou však rozhodně kvalitnější gólmani, takže proto je těch gólů méně.

Aktuálně nastupujete pravidelně za Motor, ale bylo období, kdy jste do Litoměřic jezdil poměrně často. Bylo především cestování hodně náročné?
Cestování bylo poměrně dost. Kde mě zrovna trenéři potřebovali, tam jsem jel. Jezdil jsem autem a místy to bylo docela náročné, protože v jednu dobu jsem pendloval skoro každý druhý den tam a zpátky. Začínal být problém hlavně v tom, že jsem málo spal.

V Litoměřicích alternujete už třetí sezonu. Jste tam spokojený?
Pro mě jako mladého hráče je to směrem k první lize ta nejlepší možnost. Jezdí tam i Tomáš Chlubna s Matějem Tomanem a trenéři nám hodně vycházejí vstříc. Myslím, že je to opravdu to nejlepší, co v první lize pro mladé hráče může být.

Loni jste se krátce mihl v sedmi zápasech i doma v Chomutově, který hraje druhou ligu. Je třetí nejvyšší soutěž kvalitativně o hodně níž? Třeba proti extralize je to velký rozdíl?
Abych řekl pravdu, tak za mě tam některé zápasy měly stejnou úroveň jako první liga. Opravdu mi to nepřišlo, že by to byl až takový rozdíl. Podle mého názoru je obrovský skok především mezi extraligou a první ligou. Mezi první a druhou ligou už je spíš jen malý krůček.

O Chomutově jste vždycky jako o svém rodném městě mluvil velice hezky. Bylo fajn si zahrát po čase doma před svými známými?
Bylo to fajn a měl jsem z toho hrozně dobrý pocit. Áčko zrovna trénoval táta, takže jsem ho měl nad sebou. Nechci říkat, že to bylo úplně plus, protože jsem od něj dostával docela čouda (smích). Ale bylo to hrozně příjemné, protože naposledy jsem ho na střídačce zažil ve čtvrté třídě. Bylo to fakt super.

Jak vnímáte současný stav chomutovského hokeje, který se po finančním krachu snaží prokousat ze druhé ligy výš?
Mužstvo tam určitě je na to, aby se o postup do první ligy popralo. Táhnou ho Vanta Hübl s Frantou Lukešem, což jsou stále super hráči a kluci. Ale nejsem tam a moc nevím, jak to tam funguje. A ani bych to nechtěl nějak komentovat.

Ve svém profilu uvádíte jako oblíbeného zpěváka Michala Davida, což je interpret oblíbený spíše u starší generace. Je to skutečně vaše hudební jednička?
Určitě. Mám ho rád a i v autě si pouštím jeho cédéčko. S přítelkyní jsme byli loni na jeho koncertu v Budvar aréně. Líbí se mi a velice rád ho poslouchám.

Jáchym Kondelík tečuje kotouč mimo dosahl plzeňského gólmana Samuela Hlavaje a dává vítězný gól Motoru.
FOTOGALERIE, VIDEO: Motor zvítězil nad Plzní a cpe se do elitní čtyřky extraligy

Dostane se Michal David také na playlist v kabině? Kdo se tam vlastně stará o hudbu?
Před zápasy se o hudbu stará Michal Gulaši, a když se jde rozcvičit, tak pouštějí písničky Matěj Toman s Mikulášem Hovorkou. Ale před tréninkem si pouštíme televizi a ovladač máme s Tomášem Chlubnou (úsměv). Jakmile ho mám u sebe, tak si Michala Davida pustím.

Co na to říkají především starší spoluhráči?
Starší kluci k tomu nějaký vtípek pustí, ale poslouchají. Překvapivě ho má rád třeba i Brant Harris, i když neumí česky.

Platí nadále, že je vaším koníčkem vaření?
Vařím rád, ale momentálně je tady v Budějovicích se mnou přítelkyně, takže vaří především ona. A jelikož mi to od ní chutná, tak už se sám do vaření moc nepouštím. Ale když je potřeba, tak uvařím a baví mě to.

Útočník Motoru Josef Koláček.Útočník Motoru Josef Koláček.Zdroj: Deník/ Petr Tibitanzl

Vařit jste se naučil při angažmá ve Finsku, kde jste byl nucen starat se sám o sebe?
Ano. Musím se přiznat, že když jsem do Finska přišel, tak jsem neuměl uvařit skoro nic. Byl jsem tam ale s Michalem Rouhou a Markem Bláhou. Hlavně Michal mi s tím hodně pomohl. A když už jsme nevěděli ani jeden, tak jsme zavolali mojí nebo jeho mamce a konzultovali jsme to po telefonu. Rok ve Finsku mi v tomhle směru hodně pomohl, protože jsem si musel vařit sám. To mě naučilo.

Rád si zahrajete tenis. Jak jste na tom v tenisovém žebříčku v kabině Motoru? Patříte k těm nejlepším?
Chodili jsme hrát hlavně čtyřhru s Adamem Kubíkem, Tomášem Chlubnou a Filipem Přikrylem. Myslím si, že to celkem v ruce mám. Nejlepší z týmu je v tenisu asi Dominik Simon. Když jsme spolu hráli, tak jsem těsně prohrál, ale byl to naprosto vyrovnaný zápas. Tenis mě baví a mám ho opravdu rád.

Už jste si splnil sen, že byste navštívil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon?
Ještě jsem ve Wimbledonu nebyl, ale momentálně to řešíme právě s Michalem Rouhou, že bychom zkusili sehnat lístky a letos vyrazili. Chtěl bych vidět hlavně Djokoviče (úsměv).

Návrat Lukáše Pecha do extraligového kolotoče se pomalu blíží.
Návrat Lukáše Pecha do extraligy se rychle blíží. Snad na to budu mít, doufá

V hokeji jsou vaší specialitou nájezdy. Měl jste to vždycky v sobě, nebo jste je postupem času vypiloval? Radil vám s nimi otec, který tuto disciplínu uměl také výborně?
S tátou řešíme takové ty úplné základy. Co udělat, když si gólman vyjede, nebo naopak zůstane v brance. Byl jsem k tomu od něj vedený, jak to dělat. A myslím si, že to v sobě také nějak mám. Ale nechci to zakřiknout, protože poslední čtyři nájezdy jsem nedal. Musím si zase spravit chuť.

Nájezdy na tréninku prakticky vůbec nezkoušíte. Nechybí vám to trochu?
Nemyslím si, že zrovna nájezdy jsou úplně o tréninku. Hráč to musí mít v sobě.

Máte nastudované extraligové gólmany, co při nájezdech dělají a co by na ně mohlo platit, nebo si tím naopak nechcete zatěžovat hlavu?
To se mi moc neosvědčilo. Vždycky, když jsem věděl, co gólmana dělá, jestli vyjíždí nebo vypichuje puky, tak jsem většinou nedal. Raději se soustředím na svůj nájezd, co já chci udělat. Věřím, že to dělám dobře, a jedu si svoji melodii.