Přišel jste do Motoru jako mladík, hned jste naskočil do první formace k hvězdné dvojici Milan Gulaš – Lukáš Pech a první tři zápasy sezony jste vyhráli. Nebyl to nástup do nového klubu trochu jako z pohádky?
Hlavně to pro mě byla první zkušenost mimo Plzeň. Samozřejmě jsem si vážil, že jsem mohl nastupovat s takovými dvěma hráči, ale na druhou stranu jsem úplně nekoukal na to, s kým hraju. Snažil jsem se hrát tak jako vždycky a nekoukat doleva ani doprava. Pochopitelně jsem byl rád, že jsme vyhráli první tři zápasy, ale dobře víme, jak to pak šlo dolů. Zkušenost to byla určitě.

Vraťme se přece jen ještě ke Gulašovi s Pechem, kteří se věnují v drtivé většině ofenzivě a dozadu tolik nehrají, takže to zbývalo na vás. Cítil jste k nim respekt?
Bylo to jiné, než by to bylo asi tuhle sezonu. Byl jsem trochu vyklepanější. Snažil jsem se je hledat a svou hru jsem podřídil jim, abychom byli úspěšní jako lajna. Každý hráč by ale měl do hry vložit své přednosti, aby formace fungovala i tak. Každopádně to byla skvělá zkušenost a určitě mě to posunulo o kousek dál.

Minulá sezona nakonec nedopadla vůbec dobře a dlouho jste se museli třást, abyste nespadli do baráže. Jak jste to prožíval?
Byla to pro mě zase první zkušenost podobného typu, protože předtím jsem byl vždycky součástí týmu, který hrál víceméně nahoře. Nebylo to nic příjemného a nikdo si to nepřeje. Ale všechno zlé je i k něčemu dobré a bylo třeba se z toho poučit. Dlouho jsme se nemohli zvednout a nakonec to dospělo do situace, kdy jsme hráli s Kladnem rozhodující zápas o vyhnutí se baráži. Sezona dopadla tak, jak dopadla, ale určitě nás to posílilo do té další.

Jan Strmeň se v brance Banes Motoru mohl přetrhnout, ale porážce 0:4 v Hradci Králové ani on zabránit nedokázal.
Za domácím jsme jenom plandali, konstatoval po porážce v Hradci Jiří Hanzlík

Nebyl pro vás ten zmíněný klíčový duel s Kladnem ještě víc než play off, protože porážka mohla přinést skutečně velké problémy?
Těžko porovnávat. Oproti play off tohle bylo o jednom jediném zápase. Pokud prohrajete v sedmém utkání play off, tak vás to bolí určitě méně, než když uděláte takovýhle v uvozovkách průšvih. Byly to nervy rozhodně větší a jsme rádi, že jsme to zvládli.

Neříkal jste si občas, kam jste to vlezl, když se vaše první sezona v Motoru vyvíjela tak nepříznivě?
Vůbec. Vím, že Motor je skvělá organizace. Loni se to blbě sešlo. Nikdo z toho nebyl šťastný, všichni se snažili, aby to bylo jinak, a nelitoval jsem ani jedné vteřiny, že jsem tento krok udělal.

Loni jste za celou sezonu nasbíral devět bodů, letos už jich máte dvakrát tolik a také vaše pozice v sestavě je stabilnější. Vnímáte to pozitivně?
Snažím se procházet procesem zlepšování a body přijdou s dobrou hrou. Loni mě trochu přibrzdilo zranění a letos chci udělat zase další krok dál. Pracovat na sobě tak, aby můj výkonnostní růst pokračoval.

Jste v týmu tři, kteří letos nevynechali ještě ani jeden zápas. Máte v kariéře už nějakou sezonu, ve které byste odehrál úplně všechny zápasy?
Hlavně musím říct, že jsem strašně rád, když takhle držím, Je strašně fajn, že z toho nevypadnete. Jsem rád, že jsem letos žádný zápas nevynechal, ale už si nevzpomínám, jestli se mi někdy povedlo odehrát celou sezonu bez jediného vynechaného utkání.

Extraliga - 43. kolo: Mountfield HK - Banes Motor České Budějovice.
Bez gólů se nevyhrává, Motor v Hradci propadl a vrací se bez bodového zisku

Jste spolu s Dominikem Simonem nejlepší z útočníků Motoru v hodnocení +/-. Je pro vás tato statistika důležitá, nebo má podle vás význam spíše pro obránce?
Tahle statistika je hrozně ošemetná a já osobně se na ni tolik nedívám. Ale je samozřejmě fajn, když nejste v nějakém extrémním minusu a častěji jste u vstřelených gólů než u těch inkasovaných. Velkou váhu tomu nepřikládám, ale určitě je třeba tuto statistiku respektovat. To jsem si vědom.

Je vám dvaadvacet let. Posouvá se vaše kariéra podle představ, nebo už jste v ní mohl být i dál?
Věřím tomu, že co se má stát, to se stane. Jsem tam, kde jsem, a jsem za to vděčný. Snažím se ale posouvat dál. Když je člověku sedmnáct nebo osmnáct, tak má hlavu v oblacích a myslí si, že za dva roky bude hrát NHL. Všechno však má svůj čas a přirozený proces je lepší, než když se něco uspěchá, nebo vám do hlavy vlítnou nějaké hloupé myšlenky. Od tohohle se snažím oprostit a pracovat. Jsem rád, že jsem momentálně v Motoru.

V sedmnácti letech jste odešel na rok do Ameriky. Když se ohlédnete zpětně, udělal byste tento krok znovu? Pomohl vám?
Určitě. Byl to pro mě náročný rok. V Saint Johnu jsme měli mladý tým a dostávali jsme rychty. Prohrávali jsme plno zápasů, ale byla to pro mě velká zkušenost. Naučil jsem se dobře anglicky a bylo fajn vidět, jak to funguje v zámořské juniorce. Odehrál jsem plno kvalitních a náročných utkání. Každému doporučuji si to vyzkoušet.

Věřil jste, že budete draftovaný do NHL, k čemuž nakonec nedošlo. Myslíte, že vás to přibrzdilo ve vašem hokejovém vývoji? I třeba směrem k zámoří?
To byl důvod, proč jsem do Kanady šel. Existovaly predikce, že bych draftován mohl být. Bohužel sezona se moc nepovedla z mého ani týmového hlediska. Draftový rok potřebujete mít co nejlepší, ale z mé strany byl pouze průměrný. Nechci však říkat, že mě to přibrzdilo. Pořád věřím, že to má nějakou přirozenou cestu, které prostě věřím. Za tu dobu se u mě změnila spousta věcí, ať se to týká myšlení nebo herního projevu. Nevím, co by se stalo, kdybych draftován skutečně byl. Ale nemyslím si, že je draft v hokejové kariéře zase až tak důležitý, když potom v tom rozletu stejně nepokračujete.

Ještě trošku živíte myšlenku, že byste se někdy do zámoří vrátil?
Naučil jsem se pracovat a žít v přítomnosti. Nekoukám nějak moc dopředu. Soustředím se na to, abych se zlepšoval. To je asi to nejlepší, co mohu v hlavě mít. Co se stane, to se stane.

Jako jeden ze svých největších zážitků uvádíte společný zápas v jednom týmu s bratrem Romanem. Kdy se vám to podařilo?
Bylo to v době, kdy on hrál první ligu za Litoměřice a mě tam poslali z Plzně na nějaké tři zápasy na střídavé starty. To bylo jedinkrát, kdy jsme se potkali spolu v jednom týmu. Častěji jsme si zahráli proti sobě. Beru to jako skutečně největší zážitek. Sice jsme spolu nehráli v jedné lajně, ale na jedno střídání jsem tam k bráchovi skočil a dal jsem gól. On byl první, kdo ke mně přijel. Máme z tohoto momentu i společnou fotku a vzpomínáme na to fakt rádi.

Brankář Jan Strmeň byl vyhlášen nejlepším hráčem Banes Motoru při vítězném utkání ve Vítkovicích (2:1). Na snímku zachraňuje před Jakubem Kotalou.
Závěr tentokrát hokejisté Motoru zvládli, z moravského tripu mají čtyři body

Kdy jste se poprvé postavili proti sobě?
Bylo to v první lize, když jsem hrál za Litoměřice a brácha za Budějovice. Trenéři nás poslali na úvodní buly, což byl asi náš největší souboj. Tehdy jsme na sebe spadli, jak jsme to oba chtěli vyhrát (smích). Je to ale také jediný společný souboj, který si pamatuji. Pak jsme se potkali ještě několikrát v extralize. Snažíme se užít si každý takový zápas, protože nikdy nevíte, kdy to bude naposledy. Je to spíš hezké, než abychom se na ledě nějak kočkovali.

S bratrem si přejete určitě jen to nejlepší, ale také mezi vámi panuje rivalita a chcete být lepší než on?
Když jsem byl mladší, tak on byl rozhodně můj hnací motor. Vždycky jsem se mu chtěl minimálně vyrovnat. Brácha byl v mládežnických reprezentacích a já jsem se mu chtěl vyrovnat. To samé, když byl v áčku Plzně, tak jsem se tam chtěl dostat také. Pořád jsem ho chtěl dohánět, protože je o šest let starší a všechno to měl dřív. Teď jsme se dostali do fáze, kdy jsme nějakým způsobem na stejné úrovni. Už jsme starší a spíše si snažíme vzájemně poradit. Hlavně si přejeme to nejlepší, než abych měl motivaci být lepší než on.

Nečekal jste, že se bratr prosadí v extralize o něco víc?
Brácha udělal velmi dobrou sezonu v extralize tady v Budějovicích. Ale byla škoda, že dal jenom jeden gól. Věřím, že ještě nějakou větší šanci v extralize dostane a chytí ji za pačesy, protože si myslím, že na to má.

Hlavně trenér Václav Prospal mu často vyčítal, že má spoustu nahrávek, ale málo gólů. Snažíte se přece jen víc střílet než váš starší sourozenec?
U bráchy je skutečně až extrémní chtíč nahrávat a pak má mnohem méně gólů než asistencí. Když k sobě má střelce, tak ho umí dobře najít. Mám asi v DNA něco podobného, protože jsem taky trochu víc nahrávač než střelec. Ale snažím se už také víc tlačit do branky, aby gólů bylo co nejvíc, protože jsem útočník, od kterých se to prostě očekává.

Trenér hokejistů Banes Motoru České Budějovice Ladislav Čihák.
Z takového zápasu jsme měli mít víc než bod. Je to škoda, připouští kouč Čihák

Vaším snem bylo podívat se na Maledivy. Už je splněn?
Není. V plánu to pořád je, ale v blízké budoucnosti asi ne. Teď, když bude čas, tak mě láká spíše nějaké Španělsko nebo něco po Evropě. Po sezoně určitě někam vyrazíme.

Jedním z vašich koníčků jsou návštěvy kaváren. Jak si stojí Budějovice z tohoto pohledu?
To je koníček, který opravdu miluji (úsměv). V kavárně vypínám hlavu a jejich prostředí mám rád. Člověk na chvíli zapomene na všechno okolo. V Budějovicích máme oblíbenou kavárnu Café Datel, kam pravidelně chodíme se spoluhráči. Tam se nám líbí a býváme tam často.

Jako vaše nejoblíbenější jídlo jste kdysi uvedl kuřecí kung pao a nejoblíbenější pití limetkovou Pepsi bez cukru. Zajímavé. Platí to stále?
To jsem byl dobrý gurmán (smích). Už se to docela změnilo. Hlavně to jídlo. S klukama jsme si hodně oblíbili indickou restauraci hned vedle Datla. Máme to jako takový dvojboj. Jdeme na oběd do indické a pak na kafe do Datla. Dáváme si většinou chicken korma, což je kuřecí maso s rýží a nemělo by to být nic extra nezdravého. Indii bych dal teď jako nejoblíbenější jídlo na první místo. Ta limetková Pepsi už také nevede. Sladké už mě tolik neláká. Asi je to tím, že už jsem starší (úsměv). Nemohu říct, že bych měl nějaké úplně oblíbené pití.

Pivo si někdy dáte?
Jsem z Plzně, ale nejsem pivař, což je docela hřích (smích). Když jdeme s klukama na akci, tak si dám jedno, ale s tím druhým už extrémně bojuji. Ptal jsem se doma, jak je možné, že jsem z Plzně a nemám rád pivo. Taťka říkal, že mu také přišel na chuť až později. Tak uvidíme.

Když se vrátíme k hokeji. Už jste nějak překousl váš trochu zvláštní odchod z Plzně?
Snažím se nebýt z ničeho zapšklý. Je to sport. Klub udělal rozhodnutí, ke kterému ho něco vedlo. Když se na to podívám zpětně, tak jsem rád, že se to stalo, protože v Budějovicích jsem našel svůj druhý domov a jsem tady šťastný. Plno věcí vás mrzí spíše po té lidské stránce, ale určitě nejsem ten typ, který by se v tom vyžíval a snažil se někomu něco omlátit o hlavu. Momentálně jsem rád, že mohu být v Motoru a rozvíjet se tady.

Návrat Lukáše Pecha do extraligového kolotoče se pomalu blíží.
Návrat Lukáše Pecha do extraligy se rychle blíží. Snad na to budu mít, doufá

Ale pokud nastoupíte v extralize proti Plzni, tak máte o kousek větší motivaci než proti ostatním soupeřům?
Platí to hlavně pro zápasy v Plzni, kde přijde rodina, plno kamarádů a známých, kteří se přes rok do Budějovic nedostanou. Je to prostředí, kde jsem vyrůstal a znám tam pořád spoustu lidí. Rád se na plzeňský zimák vracím, protože tam na mě vyběhne plno vzpomínek. To je pro mě větší motivace, než že bych chtěl něco dokazovat nějakým konkrétním lidem.

Když přijede Škodovka do Budějovic na zápas, najdete v týmu soupeře ještě hodně bývalých spoluhráčů?
Už to není jako dřív, kdy jsem znal sto procent týmu. Měl jsem tam plno kamarádů, se kterými jsem v kontaktu doteď. Mužstvo se ale v Plzni dost obměnilo a známých tam tolik nezůstalo. Pořád tam ale je pár kluků, se kterými se však spíše pobavíme po zápase, než abychom do sebe nějak zajížděli a dělali si prasárny.