S extraligovým týmem už se nějaký čas připravujete. Jak vůbec došlo k prvnímu kontaktu?

Trénoval jsem s klukama, kteří hrají v zahraničí. Byla to parta kolem Aleše Kotalíka. Ptali se mě, kde jsem naposledy působil. Když jsem jim řekl, že v Rakousku, tak mě přesvědčovali, že bych měl na vyšší soutěž. Měl jsem to trošku jako brouka v hlavě. Zašel jsem za manažerem panem Zajícem, jestli by nebylo možné trénovat tady s prvním mužstvem. On nebyl proti a já jsem hrozně šťastný, že tady mohu být. Iniciativa vzešla ode mě, ale kdyby to nevyšlo, tak by se také nic nedělo.

S týmem jste trénoval a pak jste nastoupil i do zápasů European Trophy. Dohodli jste se na nějaké zkoušce?

Kdybych na to neměl nebo nestačil, tak by mi asi trenéři řekli, abych už nechodil. Ale asi třeba mysleli, že bych to mohl zkusit, tak jsem dostal šanci v prvním zápase v Salcburku. Pak jsem hrál i v Brně a doma se Spartou. Třikrát jsme vyhráli, takže zatím to docela vychází. Uvidíme, co bude dál.

V extralize jste za České Budějovice nikdy nenastoupil. Máte na svém kontě už nějaký start v naší nejvyšší soutěži?

Asi dvanáct startů mám ještě v tehdejší federální lize za Jindřichův Hradec v sezoně 1993 – 94.

Kudy potom vedly vaše další hokejové kroky?

Z Jindřichova Hradce jsem se vrátil zpátky do Budějovic, ale tady mě de facto vyhodili. Nikdo se tenkrát se mnou ani nebavil, tak jsem odešel do Tábora. Tam ale byly problémy s penězi, takže jsem nakonec odehrál tři roky v první lize v Písku. Na tu dobu to tam bylo dobré a měli jsme kvalitní mužstvo. Potom už jsem hrál jenom v cizině.

Mrzelo vás hodně, že ta šance doma v Českých Budějovicích už pak nikdy nepřišla?

Samozřejmě jsem tajně doufal, že by to někdy vyjít mohlo. Jediný kontakt ale proběhl v roce 2004, když Budějovice spadly do první ligy. V té době jsem hrál ve Švédsku. Vedení klubu se mi tenkrát ozvalo, jestli bych nepřišel pomoci. Druhý den ale tuto variantu zrušilo. To mě dost mrzelo.

S vedením klubu už jste se domlouvat, jestli bude vaše spolupráce s klubem pokračovat i nadále?

Máme se sejít a věřím, že se s klubem domluvíme.

Hodně by vás lákalo zahrát si extraligu v rodném městě?

Koho by nelákalo zahrát si extraligu. Hrál jsem dlouho v cizině a tam je to jiné. Jsou tam na hráče kladeny úplně jiné nároky. Podle mého názoru je to tam těžší. Tady bych měl z hokeje zase větší radost.

Naposledy jste působil kde?

V Rakousku ve třetí nejvyšší soutěži. Tam ale kromě té nejvyšší, která je mezinárodní, už pak mezi soutěžemi není velký rozdíl.

Byl velký skok naskočit ze třetí rakouské soutěže do zápasů European Trophy?

Jsou to v každém případě zápasy hrané s velkým nasazením. Mají šťávu a lidem se to musí líbit. Salcburk i třeba Sparta hrají tvrdý hokej s dobrým bruslením. Je to samozřejmě jiný hokej, ale nešel bych za manažerem, kdybych si nemyslel, že na to nemám. Určitě bych tady ze sebe nedělal nějakého šaška. Mohli mi po dvou trénincích říct, abych už nechodil, že na to nemám. Já věřím, že bych to zvládnout mohl. Makám na dvě stě procent a dělám všechno pro to, abych si tu šanci zasloužil. Buď to vyjde, nebo ne.

Napadlo vás, že by se mohla až v šestatřiceti letech objevit šance zahrát si doma extraligu?

Člověk tady žije a výsledky mužstva v extralize samozřejmě sleduje. Jsem místní odchovanec a takový ten sen zahrát si tady jsem měl pořád. Tři čtvrtiny hokejového života jsem však byl v cizině. A byl jsem tam spokojen. K tomu nemám žádné výhrady.

Našel jste v kabině nějaké známé tváře?

Určitě. Dobrou půlku kluků jsem znal. Je tady hodně budějovických hráčů a známe se. To je úplně bez problémů. Je tady bezvadný kolektiv a nemohu na nikoho říct vůbec nic špatného. Všechno funguje tak, jak má.

V posledním utkání European Trophy jste prohrávali se Spartou ještě v závěru zápasu 1:3, přesto jste nakonec vyhráli po nájezdech. Byl to hodně těžký zápas?

Je vidět, že se vyplácí hrát celých šedesát minut. Bylo vidět, že kluci ty góly dát chtějí a pomohly nám samozřejmě i přesilovky, které jsme v závěru zápasu hráli. Bylo super, že jsme to dokázali otočit. Lidem se muselo líbit, že jsme makali až do konce a nakonec jsme ještě vyhráli na nájezdy.

Sparta měla v utkání čtrnáct vyloučených, zatímco vy jenom šest. Hrál soupeř podle vás opravdu tak tvrdě a nečistě?

To je těžko posoudit. Když jsme hráli v Salcburku, tak zase vylučovali jenom nás, i když to bylo podle mého názoru za nesmysly. Nějaké fauly tam Sparta určitě měla, ale vždycky je to na posouzení rozhodčími.