Má pro vás první místo v této fázi sezony velký význam?
Když to řeknu trochu nadneseně, tak je spíše kosmetický. Jak se říká, zajíci se počítají až po honu. Už jsem zažil v extralize, že můžete jít do play off ze čtvrtého místa a potom vyhrát titul. Až takový důraz tomu nedáváme. Na druhou stranu přináší první místo pro play off výhodu většího počtu domácích zápasů. Pořád jsme ale teprve za polovinou základní části soutěže, takže jsou to předčasné úvahy.

Dokázali jste bodovat v deseti zápasech v řadě, z toho bylo osm vítězství. Tato série vám radost udělala?
To je bezpochyby pozitivní. Jednu chvíli jsme měli na vedoucí Karlovy Vary už větší bodovou ztrátu a díky této sérii se nám ji podařilo dohnat. Žádné oslavy ale určitě nechystáme. Nálada v týmu je díky tomu samozřejmě lepší, ale že bychom z toho byli nějak extrémně nadšeni, to zase ne.

Daří se vám do hráčů nahustit agresivnější styl hry, o který se pokoušíte?
To je otázka spíše pro diváky a lidi kolem klubu, jak se nám to daří. My trenéři jsme od toho, abychom viděli neustále rezervy a chyby. Ty vidíme a budeme je vidět. Nějaká změna znát je. Pozitivní však pro mě především je, že se o to kluci snaží. Pokaždé to nejde. To je jasné. Ale vnímáme, že takový hokej chtějí hrát. Dlouho tady platilo, že v Budějovicích se nehraje do těla. Chceme to změnit a chviličku to bude trvat. Ale jsme spokojeni, že je vůle se o tuto změnu pokoušet. Vždycky se to nepodaří, to je logika věci. Pokud máte nějaký pohybový stereotyp, tak se dá v emocích těžko kontrolovat a člověk sklouzne zpátky k věcem, které má naučené.

Posun vpřed jste zaznamenali v přesilovkách, které jste začali více proměňovat?
Trošku jsem se posunuli, ale máme hráče, u kterých by efektivita měla být ještě vyšší. Čtrnáct procent využitých přesilovek je nízké číslo. Mužstvo s takovými hokejisty by se mělo dostat ke dvaceti procentům. Tam je velká rezerva. Naopak velký kus práce jsme udělali při hře v oslabení. Především dvojice Jonák – Heřman si to vzala za své. Nehrají přesilovky, ale plní tuto roli. To samé Květoň, Čermák a další hráči, kteří hrají v oslabení velmi dobře.

Máte nejmenší počet obdržených gólů z celé soutěže. S defenzivou tedy panuje spokojenost?
Statisticky ano, ale herně úplně ne. Tam máme velké rezervy a musíme na tom zapracovat. Statistika totiž mate. Promítne se v ní jenom inkasovaný gól. Ale už tam nejsou vidět šance soupeře dva na jednoho, které by, když to řeknu ošklivě, kvalitnější hráči a mužstva využívali. Naši protivníci to nevyužijí a vypadá to, že jsme dostali jen jeden gól. Jenže pokud bychom hráli s extraligovým týmem, tak by z toho byly rázem čtyři góly. Musíme vidět i tyto hypotetické branky. A těch je pořád hrozně moc.

Oba gólmani Kváča a Gába fungují na celkem slušné úrovni?
Celkem funguje všechno (úsměv). Ale nechceme být alibisty. Všichni mi říkají, že Petr Kváča byl loni v lepší formě, tak se ho do ní snažíme zase dostat. Dobře víme, že celé mužstvo musí fungovat lépe, pokud chceme pomýšlet na nejvyšší pozice. Ale na druhou stranu znovu musím zopakovat, že kluci chtějí, což je pro mě strašně pozitivní a motivuje nás to do práce. To se týká nejen gólmanů, ale i obránců a útočníků. Z mužstva je cítit síla chtít to dělat. Teď je jenom otázka ještě větší zarputilosti a tréninkového nasazení, aby se to projevilo i v utkáních.

Roztrhli jste útočné lídry Petra Vampolu a Václava Nedorosta, kteří spolu nastupují jen v přesilovkové formaci. Chtěli jste útočnou sílu rozložit na dva útoky, nebo si spolu herně tolik nesedli?
Jsou to dvě velké osobnosti, které si v určitých fázích hry začaly překážet. Dominance takových hráčů je vždycky na úkor někoho jiného. V tomto případě nám to připadalo, že to bylo na škodu věci. Proto jsme je roztrhli. Po dohodě s nimi. Jsem zastáncem komunikace s hráči. Přijali to a nedali jsme si limit, že to tak musí být pořád. Zkusíme to v několika zápasech. Vždycky je dobré vědět, že je během hry můžete dát zase dohromady. Fungují obě varianty. Ať jsou spolu, nebo od sebe. Při přesilovkách zatím nastupují pohromadě, ale možná také dojde k tomu, že půjde každý jinam. Abychom vyzkoušeli i přesilovky odděleně. Není v tom nic hlubšího. Oba jsou osobnosti, které si pětici na ledě řídí. Když jsou spolu, tak v určitých okamžicích jedna osobnost tak trochu „trpí“ na úkor druhé. Proto jsme zkusili tuhle variantu a jsme s ní spokojeni, protože obě formace předvádějí velice slušné výkony.

Gólman Petr Kváča ve Spartě a tři útočníci v Jihlavě okusili na střídavý start extraligu. Splnil tento tah z vašeho pohledu svůj účel?
Útočníků jsme měli dostatek a vždycky to vycházelo, že jeden zůstával mimo hru. A než by seděl, tak je vždycky lepší, když si jde zahrát. Do Jihlavy, ale třeba i do Tábora. To není až tak prioritní. Jihlava o to požádala. Vím, že je to pro Budějovice velký rival. To ale neznamená, že bychom jí měli házet klacky pod nohy. Nejde nám o Jihlavu, ale především o naše hráče. Oni tam chtěli jít a cítili se tam velmi dobře. Vlasta Dostálek dal dokonce dva góly a vrátil se doslova nabitý. Myslím, že to bylo ku prospěchu věci. Naší.

K čemu jste využili krátkou reprezentační přestávku?
Taková pauza vždycky slouží k určitému dobití baterek, jak se říká. O Vánocích a v lednu se pak hraje prakticky každý třetí den. Moc tréninku už se tam nedá zařadit, aby se mužstvo nedostávalo do únavy. Chtěli jsme jít až na hranici přetrénování. Ve čtvrtek jsme měli dva tréninky na ledě a k tomu posilovnu. Zátěž to byla opravdu veliká. Ale v pátek bylo volno a po odpočinku by hráči měli jít kondičně o stupínek výš. To je smyslem tak náročného tréninku. Z hlediska herního jsme se věnovali střednímu pásmu. Z pohledu ofenzivy i defenzivy.