Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Byl jste v Česku trenérem roku, máte Cenu dr. Jíry, což je v Česku nejvyšší fotbalové vyznamenání. Kam řadíte svůj post v historické jedenáctce pražské Slavie?
V první řadě to pro mě bylo velké překvapení a samozřejmě mě to velice potěšilo. Na druhé straně to beru s rezervou, protože si jsem vědom, že ti, co o složení té jedenáctky svými hlasy rozhodovali, se pohybují hlavně na sociálních sítích. Jsou to spíše mladí kluci, kteří si – a to ještě možná – pamatují třeba mě a Frantu Veselého, ale jména Bican, Puč či Plánička už znají nanejvýš z doslechu. Myslím si, že i mě v hlavě spíše než hráče mají jako trenéra. My dva si pamatujeme třeba Kadrabu, Hildebranta či Nepomuckého, těm klukům ta jména neříkají zhola nic…

S tím tudíž zřejmě souvisí také to, že nejlepším fotbalistou Slavie všech dob byl zvolen Pavel Kuka. Je to tak?
Samozřejmě. Tou největší legendou Slavie nemůže být nikdo jiný než Pepi Bican. To vědí všichni a já jsem přesvědčen, že i Pavel Kuka to viděl stejně.

Ani to ale asi nic nemění na tom, že si zařazení mezi legendy Slavie patřičně vážíte…
Určitě. Je to jen anketa, ale tou je třeba i Zlatý slavík… Já ve Slavii odehrál pět stovek zápasů, hodně jich jako kapitán týmu, dvě stě zápasů jsem tam odtrénoval. Prostě něco za sebou ve Slavii mám a znovu mohu jen opakovat, že mě to ocenění velice potěšilo.

Co samotné slavnostní setkání? Byl to příjemný večer?
Bylo to nádherné! Celý Obecní dům byl vyblokovaný jen pro tento ceremoniál a já osobně, byť jsem zažil různých podobných akcí plno, jsem tentokráte byl nadšen, bylo to dokonalé. Podle mě od té doby, co mají Slavii Číňané, po té společenské stránce se Slavia neskutečně zvedla a dostala se na úroveň velkých evropských klubů. Což se týká právě i péče o bývalé hráče i funkcionáře. Tato akce toho byla dokladem. Jasně, je to i otázka peněz, které čínský majitel do Slavie dává. Bez nich to dnes ve velkém fotbale ale nejde.

Takže ve Slavii se zase blýská na časy?
Věřím, že ano. I za našich dob, kdy sice tolik peněz do fotbalu nešlo, nicméně kolem Slavie se pohybovala spousta známých osobností, hlavně herců. Třeba Kemr, Ladislav Pešek, Růžek a řada dalších. Chodili za námi i do kabiny, jezdili s námi i na zápasy ven. A třeba stará dřevěná tribuna v Edenu a ti lidé na ní, kteří do Edenu chodili i na tréninky a tam to řešili, to vše mělo svoje kouzlo a neopakovatelnou atmosféru…

Není ale divu, vždyť tenkrát na fotbalovou ligu bývaly plné ochozy. Když Slavia v 60. letech po pádu do II. ligy hrála rozhodující zápas o postup zpátky mezi elitu s Plzní, bylo tam přes čtyřicet tisíc diváků! Já tam tenkrát byl a ta atmosféra byla úžasná…
Na starém Edenu se chodilo ještě k stání, tribuny byly dál od hřiště, takže tam míst bylo víc. Hlavně ale lidi na fotbal víc chodili. Nejen na ty atraktivní soupeře. Když jsme hráli třeba proti Trenčínu, vyšli jsme z tunelu a rozhlídli se a bylo tam dvanáct tisíc diváků, tak jsme si říkali, sakra, dneska je to nějak hodně slabý… My byli zvyklí na těch alespoň dvacet pětadvacet tisíc.

Zmínil jste se o tom, že vás mezi legendy Slavie bezesporu vynesla i vaše trenérská kariéra. Zřejmě jste měl na mysli hlavně mistrovský titul, který Slavia tehdy získala po hrozně dlouhé době…
Po devětačtyřiceti letech.

To si to pamatujete tak přesně?
Mně v té době bylo devětačtyřicet let a ten titul Slavia uhrála po devětačtyřicet letech. Proto si to pamatuji.

Měli jste titul, ale taky jste se tenkrát i v pohárové Evropě dostali hodně daleko, ne?
Přesně tak, ale není divu, my tenkrát měli skutečně vynikající mužstvo. Troufám si říct, že jedno z nejlepších v Evropě. Šest sedm hráčů z toho týmu uhrálo v Anglii titul vicemistrů Evropy. Měli jsme tehdy opravdu velice silné mužstvo s řadou vynikajících fotbalistů.

Jedním z nich byl i Karel Poborský, jenž byl zvolen do nejlepší jedenáctky novodobé Slavie. Ani v tomto týmu tudíž Jihočech nechyběl.
Dva bývalí fotbalisté Dynama mezi legendami Slavie, to není jen tak. Byť já na rozdíl od Karla hrál ještě na starém Střeláku, kde byla tráva jen po stranách… Mě osobně u Karla ta jeho nominace trošku překvapila, protože mu slávističtí fandové nemohli zapomenout, že když se vracel ze světa do Česka, místo do Slavie zpátky šel do Sparty. Dávali mu svou nechuť pořádně najevo, a to i v době, kdy závěr své kariéry dohrával v Dynamu. Nicméně byl to výjimečný hráč a na zmíněném historickém titulu měl velkou zásluhu. Taky Slavia ale měla na jeho kariéře velký podíl, právě ze Slavie se dostal do Manchesteru a dál do Evropy. Od Karla bylo hezké, že v tomto duchu on sám na tom večeru hovořil.

Co pro vás ve Slavii bylo úplně nejvíc? Třeba ten titul? Nebo to vaše tažení Evropou?
V naší době bylo velkým úspěchem už jen se do Slavie dostat. Ještě existovalo Československo, takže ve Slavii bývalo za mě šest sedm fotbalistů ze Slovenska. Navíc se tenkrát nedalo chodit do zahraničí, takže ta konkurence byla obrovská. A na co nejraději vzpomínám? Jistě, jako trenér na titul, ten se nedá pominout, přišel po hrozně dlouhé době. Za největší úspěch přesto považuji postup do semifinále Evropské ligy. To byl mimořádný úspěch nejen pro Slavii, ale i pro celý český klubový fotbal.

Za největší úspěch považujete semifinále tehdejšího Poháru UEFA, ale na co byste ve Slavii nejraději zapomněl?
I to souvisí s evropskými poháry. V přímém souboji o postup se Šachtarem Doněck v roce 2000, kdy jsme taky měli hodně silné mužstvo, jsme po výhře v Doněcku 1:0 byli jednou nohou v Lize mistrů, ale v odvetě doma jsme dvacet vteřin před koncem dostali gól na 0:1 a v prodloužení vypadli. To byla snad nejhorší chvíle v celém mém fotbalovém životě… Za těch dvacet let, co už od té doby uplynulo, jsem si ten zápas ještě nepustil a nikdy v životě se na něj nepodívám.

Co současná Slavia? Taky jste od ní po vítězném tažení za titulem čekal na podzim víc?
Jaro bylo famózní a lidi čekali, že to tak půjde dál. Nic nového neřeknu, ale těch změn v kádru v létě bylo až příliš moc a chod týmu to narušilo. I když to ve Slavii nebylo tak dramatické jako ve Spartě, dopad na hru týmu to mělo. Taky štěstíčko, které na jaře Slavia v nějakých zápasech měla, teď chybělo. I tak ale v lize je Slavia druhá, mně osobně bylo víc líto, že se Slavia nedostala do Ligy mistrů ani do jarní fáze Evropské ligy. V play off o Ligu mistrů přitom měla nejlehčího soupeře a stejně tak i přes Astanu v Evropské lize rozhodně měla přejít.

Jako hráč i trenér jste působil v řadě špičkových mužstev nejen u nás, ale třeba i v Rakousku. Jak si užíváte coby spokojený důchodce své angažmá na Hluboké?
Baví mě to, ale pozor, není to žádná legrace. I na této úrovni fotbal není jen zábava. Nicméně nepopírám, že mě ta práce baví. Z domova to mám na hřiště kousíček a pořád se pohybuji ve fotbalovém prostředí. Jsi mezi mladými a žiješ tak i jejich starostmi a problémy. Jsou jiní, než jsme byli my. Je to jejich hobby, mají svá zaměstnání, to beru. Přesto mi vadí, když někdo nepřijde na trénink, anebo i na zápas, že kamarád má rozlučku se svobodou, anebo že má tchyně narozeniny. Takže nevíš, kolik jich budeš mít na tréninku a kolik jich v neděli přijde na zápas. To mi vadí.

Jsme na začátku nového roku. Co byste přál sobě a co třeba fotbalovým fanouškům?
Sobě i všem kolem hlavně zdraví. Jak jsem zjistil, to je to nejdůležitější. A co ve fotbale? Ať se Slavia dostane do pohárů a taky Dynamu ať se daří. Podle mě by tam měli všichni udělat všechno pro to, aby se postoupilo. Nakročené to mají dobře a moc konkurentů tam podle mě není. Některá mužstva na to nemají kvalitu, některá výš možná ani nechtějí. Letos naposled ze II. ligy postupují dva týmy přímo, další roky už bude postup do ligy daleko složitější. Letos Dynamo šanci má a mělo by ji využít.