Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po zápase odpovídal na dotazy Deníku jižní Čechy.

Po jak dlouhé době jste zase naskočil do regulérního zápasu?

Bude to už víc než sedm měsíců. Stalo se mi to 20. listopadu, takže od té doby. Pomalu to bude už osm měsíců.

To se ta rehabilitace tak vlekla?

Hm, vlekla… Já si si myslím, že to naopak šlo spíš docela rychle. U těch zkřížených vazů, které jsem měl operované, ta doba je od nějakých šesti měsíců do devíti a já to zvládl za těch půl roku. Takže vlastně za nejkratší možnou dobu. Já už na hřišti jsem víceméně tři týdny, co už s mužstvem trénuji naplno. I fotbal už na tréninku hraji, takže i ty změny směru, které se nedoporučují, já už všechny dělal. A ve čtvrtek jsem byl na kontrole u doktora, který mě operoval, a dostal jsem i ke hře povolenku.

Takže věříte, že už by to konečně mohlo být úplně v pořádku?

Jasně, já tomu kolenu na sto procent věřím. Taky jsem pro to udělal kus práce. A nebo, přesněji řečeno, jsem se snažil kus práce pro to udělat… Určitě i ten zákrok se povedl a já tomu doktorovi hodně dlužím, protože to bylo fakt výborné. Co mi řekl, to já začal dělat. A bylo to v pohodě, vážně mě to ani jediný den nebolelo. Takže mu patří velký dík…

Trenér vás poslal na hřiště až na posledních dvacet minut, určitě jste ale i za to byl rád. Je tomu tak?

Samozřejmě, že jsem po tak dlouhé době si mohl zase jít zahrát, za to jsem byl strašně moc rád. Od doktora jsem měl povolení na jeden poločas, s trenérem jsme se nejdřív domluvili na deseti minutách s tím, že ta pauza byla dlouhá a že nechceme nic uspěchat. Nakonec jsem tam šel na těch dvacet minut a jsem za to šťastný.

A málem jste se po Hudsonově nahrávce stihl zapsat i do listiny střelců!

Já už ten míč viděl pomalu na noze, bohužel v tu chvíli se tam objevily ruce gólmana. Škoda, byla by to fantazie, první zápas a dát hned gól, co víc bych si mohl přát… Ale nevadí, já jsem rád i za to, že po tak dlouhé době zase můžu být na hřišti.

Nějak jste se tam po té šanci těžko zvedal ze země. Některým z nás na novinářských lavicích zatrnulo, zda se vám zase neobnovilo to vaše zranění…

Naštěstí ne, žádné zranění to nebylo. Spíš jak jsem spadl do toho skluzu, jsem sice padl na tu zraněnou nohu, ale jen se mi shrnula štulpna, tak jsem si ji na zemi upravoval. Že by to bylo nějak bolestivé, nebo něco podobného, to naštěstí ne. Musím to zaklepat, bylo to v pohodě.

Vedli jste v zápase 2:0, nakonec to ale skončilo 2:2. A byla už to generálka, nejste tudíž už trošku nervozní, že jste zase nevyhráli?

Nervozní? To snad ani ne. Alespoň já si nemyslím, že bychom měli být nějak nervozní. Pořád je je to jen příprava. Hlavně, abychom teď zvládli zápas s Olomoucí. Sice to byla generálka, jenže právě ta je vždycky taková trošičku zvláštní. Nikdo se před tím prvním zápasem nechce zranit. Ne snad, že by se vyhýbal soubojům, to bych to řekl blbě. Ale ten zápas je prostě zvláštní tím, že je poslední před ligou, a to už nikdo nechce být zraněný. Já si navíc myslím, že první poločas byl z naší strany výborný a že jsme zaslouženě taky vedli 2:0. Ve druhé půli jsme bohužel dvakrát inkasovali, já si ale nemyslím, že bychom ten zápas celý odehráli až tak špatně.

Věříte, že optimální výkon i výsledek přijde až v sobotu v lize doma s Olomoucí?

Jasně, že tomu věřím. Musím tomu věřit. Kdybych tomu nevěřil, bylo by to špatně. A já jsem přesvědčen, že tomu v kabině věříme úplně všichni. Myslím si totiž, že jsme v přípravě udělali dost práce a jsem přesvědčen, že se to v sobotu projeví a že vyhrajeme.