Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co pro vás umístění v desítce sportovců roku znamená?
Hlavně mě to velice překvapilo, dostat se mezi desítku nejlepších sportovců kraje beru jako ocenění mé práce v úspěšné sezoně a mám z toho velkou radost.

Úspěšnou sezonu máte za sebou nejen vy osobně, ale i celý tým. Je to tak?
Stoprocentně. Právě výkony týmu mají na mé nominaci do desítky sportovců hlavní podíl. Největší poděkování tudíž patří celému mužstvu. Jak hráčům, tak členům realizačního týmu a dalším lidem z klubu.

Úplný závěr sezony se sice týmu příliš nevydařil, vždyť jste v posledních čtyřech zápasech uhráli jen tři body, vy sám jste přesto dvakrát udržel nulu. To je pro gólmana vždy dobrá vizitka…
Je to spíš taková třešnička na dortu, vždycky jde hlavně o výsledek celého týmu. Mám-li být upřímný, nula potěší, hlavní ale jsou tři body. To je nejdůležitější.

První část sezony odchytal Zdeněk Křížek, který je v Dynamu dlouholetou brankářskou jedničkou, poté jste chytal vy. Jak spolu se Zdeňkem vycházíte?
My před sezonou s trenérem seděli a řekli jsme si, jak to bude, že Zdena půjde do sezony jako jednička. Já to bral úplně v pohodě a snažil jsem se na tréninku i při přípravě na zápas Zdeňkovi pomáhat. Pak jsem tu šanci dostal a samozřejmě jsem za ni byl rád a snažil se ji využít. A musím říct, že Zdena se pak ke mně choval úplně stejně jako předtím já k němu. Nijak to naše přátelské vztahy neovlivnilo.

Jako jednička jste dochytal sezonu v Dynamu, jedničkou jste byl i v jednadvacítce. Hodně si toho ceníte?
Kategorie do jednadvaceti let má velkou váhu a toho, že jsem v týmu byl první gólman, si samozřejmě velice vážím. Jsem strašně rád, že tam působím. V každém zápase, ve kterém nastoupím, reprezentuji svoji zem, a to je nejvíc, co můžu dokázat. Jistě, úplný vrchol ve fotbale je reprezentační áčko, nicméně jednadvacítka je hned pod tím. Navíc nejste v jednadvacítce sám, je tam i Michal Řezáč. Po dlouhé době má Dynamo v jednadvacítce dvojnásobné zastoupení.

Naposledy tomu bylo snad někdy před dvěma desítkami let, kdy tam byli Lengyel a Vozábal. Berete to jako výhodu, že jste v jednadvacítce z klubu dva?
Samozřejmě, je to super. Pro klub je to skvěla vizitka.

Prohrou v Chorvatsku jste si cestu z kvalifikace na mistrovství Evropy hodně zkomplikovali.
Pokazili jsme si to škaredě, v Chorvatsku jsme vyhořeli jako tým. Všichni, každý z nás tam dělal individuální chyby a soupeř je dokázal potrestat. Ale pořád to máme ve svých rukách, šance na postup pořád je.

Z jednadvacítky vede cesta jak do áčka, tak i do ligy. Neozval se vám nějaký prvoligový klub?
Ta návaznost má logiku, nicméně já jsem rád za to, kde jsem. Záleží i na Dynamu, kdyby nějaká nabídka přišla, zda by ji vedení bylo ochotno zvažovat. Já v zimě na sto procent v Budějovicích zůstávám a chci pomoci Dynamu do první ligy.

Zmínil jste postupové ambice, vy jste ale propásli v posledním kole šanci přezimovat v čele druhé ligy. Navíc domácí prohra s Vlašimí (25.11. 0:2) pro vás osobně zřejmě byla o to nepříjemnější, že ač jste gólů v sezoně moc nedostal, s Vlašimí jste kapituloval hned dvakrát a k tomu jste v prvním gólu měl prsty…
Bohužel, je to tak a moc mě to mrzí. Byla to jednoznačně moje chyba a celý zápas to ovlivnilo. Prostě já ten centr špatně odhadl a my z toho dostali gól.

Nic to ale nemění na tom, že do jara Dynamo půjde jako jeden z kandidátů postupu. Berete to tak i vy, hráči?
Na začátku této sezony jsme to od vedení klubu za cíl nedostali a já budu mluvit jen sám za sebe: jsem přesvědčen, že tým kvalitu na to, aby mohl o postup na jaře hrát, určitě má! Pevně tomu věřím a budu dělat všechno pro to, aby se nám podařilo první ligu vybojovat. S tím také určitě půjdu i do nového roku. Tím největším přáním sice je být zdravý, to ale je zároveň i předpoklad toho, abych týmu mohl ke splnění toho našeho cíle pomoci. Už teď se nemohu dočkat, až to na jaře vypukne…