Jako v krásném snu si možná připadá strakonický fotbalista Milan Glazunov, jenž ještě na podzim hrál I. A třídu ve Westře Sousedovice, kde byl kapitánem týmu. V zimě šel do přípravy divizního SK Strakonice 1908, kde se mu dařilo, a tak ve Strakonicích zůstal i na divizi. A v ní se stal hvězdou: v prvních šesti kolech dal sedm gólů a výrazně pomohl svému týmu do čela soutěže.

Po nedělním utkání s Táborem, ve kterém přispěl dvěma góly k výhře 4:0, odpovídal na dotazy Deníku jižní Čechy.

Jak jste ty své dva góly viděl?
První padl po centru z pravé strany, odkud mi to dal Jakub Barda, balon Kuba Říský ještě tečoval, já si ho hodil patičkou a ze vzduchu napálil do brány. Ten gól padl už ve čtvrté minutě, a byť jsme do přestávky už žádnou branku nepřidali, myslím si, že nás ten rychlý gól nakopl. Při druhém gólu jsem dostal míč do běhu a na střelu k tyči brankář Blažek neměl šanci.

Čekali jste, že v derby nastřílíte Táboru čtyři branky?
Tábor byl asi nejslabším mužstvem, se kterým jsme doma hráli. Zaplať pánbůh, že nám tam něco padlo, ale pořád je co zlepšovat. Hrajeme ten náš bojovný fotbal, spoléháme hlavně na brejky, a to zatím má úspěch. Vždyť jsme na jaře ještě neprohráli a ztratili pouze dva body za remízu v Domažlicích.

Zatím se vám daří střelecky – šest zápasů a sedm branek, není to trošku jako z toho nejlepšího snu?
Já původně do Strakonic šel, řekl bych, jako taková záplata… Že se mi daří, je trochu i věcí štěstí. Herně se mi totiž poslední dva zápasy příliš nevydařily. Že to tam padá, tomu jsem rád, ale herně bych se potřeboval zlepšit. V zakončení mám i trochu toho štěstíčka, Ale jsem za to rád. Hlavně, aby mi to vydrželo.

Může se stát, že se o vás začnou zajímat jiné kluby, třeba třetiligové. Nemáte chuť si zkusit vyšší soutěž?
Já nad tímto nepřemýšlím. Teď jsem ve Strakonicích, a jestli něco přijde, nebo ne, to mě moc nezajímá. Když se nikdo neozve, svět se nezboří.

Po každém zápase vám někdo pro zranění ubyde, ale na výkonu mužstva to nějak moc znát není.
Určitě je dobře, že máme momentálně úzký kádr, takže ten, kdo nastoupí, je záplata za toho, co vypadl. Kluci jsou vyhraní, hráli tady v dorostu nebo i divizi, jsou to zkušení hráči. Hlavně ale je znát, že jsme v zimě dobře trénovali. A taky to, že pan Barát nás na každé utkání vždy výborně připraví.

Co říkáte tomu, že Strakonice poskočily do čela divize?
Je to paráda! Uvidíme, co bude dál, je ještě deset kol do konce. Snad se to podaří, ale ztratit může každý, i my. Je ale fakt, že Domažlicím se zatím příliš nedaří. Snad na nás nějaká krize nepřijde.

Nyní jedete do Hořovicka, které dost posílilo. Přišel nový trenér Jan Berger a z Písku posily Pivoňka a Hrbáč. Co od zápasu očekáváte?
Určitě to bude bojovný zápas. Oni opravdu hodně posílili do obrany. Ale jak říkám, my budeme hrát náš stejný styl, a jestli to na ně bude platit, nebo ne, to se uvidí až na hřišti. Taky bude záležet na tom, zda se dají dohromady naši marodi. Ale určitě budeme bojovat. Už proto, že jsme pod panem Barátem ještě neprohráli.

Dáváte hodně gólů, což vás asi bude hodně stát do klubové kasy. Budou vám na to stačit peníze z fotbalu?
Už jsem půlku zaplatil, tak nevím jestli tam něco přiroste. Částky jsou únosné, dám je rád. Já jsem nikdy fotbal za peníze nehrál a hrát nemusím. Fotbal hraju hlavně pro radost. Mně je jedno, jestli tady někdo dostává peníze. Mně to prostě baví a já nějaké peníze nepotřebuji, já si je vydělám v práci.

Vaše Sousedovice zatím válí, ze tří zápasů mají devět bodů. Když vám to čas dovolí, jistě se na své bývalé spoluhráče zajdete podívat. Naopak vám zase kluci ze Sousedovic fandí…
To máte pravdu, já jsem kovaný Sousedovičák tělem i duší. Máme tam výbornou partu. Až mi skončí hostování, vrátím se do Sousedovic zpátky. Hraje tam brácha Tomáš, kluci Dubů a spousta dalších kamarádů. Fandím jim, aby postoupili. Máme ztrátu tří bodů, zřejmě se rozhodne v Hradišti. Tento víkend ale kluci jedou do Vimperka a tam to bude hodně těžké. Na podzim jsme s Vimperkem prohráli vysoko 0:5, a tak jim máme co oplácet… Snad to vyjde, já klukům věřím. Že mí fandí, mě těší, teď jich tu bylo hodně. Já jim ty dva góly věnoval. Když jsme spolu, něco si od nich musím vyslechnout a taky něco zaplatit. To mi problém nedělá.

JAN ŠKRLE