Zápas mezi starými gardami domácích a pražské Sparty totiž řídil jako hlavní Jiří Stiegler, jedním z čárových byl jeho syn Juraj. Oba muži v černém se takto spolu sešli vůbec poprvé.

Bývalý mezinárodní sudí Jiří Stiegler ze Strakonic oprášil píšťalku po dlouhé pauze.

„Minimálně pět let jsem neřídil žádné utkání,“ stíral si pot z čela po absolvování dvou poločasů v téměř tropickém vedru.

„V devadesátém roce jsem skončil v lize a od té doby jsem neřídil žádný mistrák,“ připomněl, že poslední dvě desetiletí se věnoval jen exhibičním vystoupením.

Osmašedesátiletý bard přesto zvládl zápas na píseckém hřišti s přehledem.

„Proběhlo to dobře,“ pochvaloval si.

„Měl jsem dva perfektní pomocníky a je třeba také říct, že hráči nám práci hodně usnadnili.“

K otázce, jak se mu pískalo, přidal s úsměvem ještě malou poznámku:

„Pískat umí každý, ale řídit utkání je trošku složitější.“

Třiadvacetiletého syna Juraje prý do řad rozhodčích vůbec nelákal.

„Abych se přiznal, ani jsem nevěděl, že kluk se k tomu přihlásil. Byl aktivním fotbalistou a najednou přišel s tím, že se dal na řízení. Od té doby ho trošku sleduji a jsem rád, že si vybral tuto cestu,“ netajil však zjevné potěšení.

Je nabíledni, že otec a syn spolu probírají profesní záležitosti.

„Kdo jiný mu lépe poradí než vlastní táta, který se touto činností zabýval po léta,“ vyslovil Stiegler senior napůl konstatování, napůl otázku. „Je pravda, že s ním příliš často na utkání nejezdím - aby někdo neřekl, že něco ovlivňuji v jeho prospěch u delegátů. Ale pokud jsem s ním, tak mu vždycky řeknu svůj názor.“

Pokračovatel rodinné tradice stojí před solidní perspektivou.

„Je mladý a myslím, že má našlápnuto,“ nedokázal otec potlačit zcela pochopitelnou hrdost.

„Fyzicky je dobře připravený, postavu na to má a zázemí taky. Když se tomu bude věnovat, tak je to jenom na něm,“ dodal starší ze Stieglerů.
Juraj se zatím vypracoval k řízení zápasů krajského přeboru.

„Určitě se chci dostat výš,“ netajil chuť prosadit se.

„Věřím, že k dalšímu růstu mi pomohou tátovy rady, ale třeba i zkušenost z dnešní exhibice. Vždyť na trávníku byl Jan Berger a řada dalších fotbalistů, kteří v minulosti působili na nejvyšší úrovni,“ zářil štěstím, že mohl usměrňovat někdejší ligové mistry.

Křestní jméno dostal zásluhou maminky, která je Slovenka. Od táty převzal vztah k nejpopulárnějšímu kolektivnímu sportu.

„Nikdy jsem nesnil o tom, že budu rozhodčím,“ vyvrátil spekulaci o snaze napodobit otcovský vzor.

„Hrál jsem fotbal za Strakonice, ale postupem času jsem si vyhodnotil své hráčské perspektivy a dal na radu maminky, která mě nasměrovala k tomu, že mohu využít tátových zkušeností. A je tu ještě jeden důležitý aspekt. Doma máme spoustu černých dresů pro rozhodčí, takže nemusím nic kupovat,“ vysvětlil s patřičnou dávkou humoru.

Ladislav Lhota