Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před týdnem rezignoval Václav Palivec, předseda okresního fotbalového svazu, na všechny funkce v OFS. V poslední době podle něj vyvrcholily tlaky vůči jeho osobě, a to kvůli tomu, že zastával funkci předsedy OFS a současně byl i trenérem Poříčí. Jak se vyrovnával s těmito tlaky a jak zhodnotil uplynulých sedm let, kdy byl ve funkci šéfa svazu?

Mluvíme spolu po finále Českého poháru Sousedovice – Poříčí. Na vás jako na trenéra Poříčí se z lavičky soupeře ozývaly různé poznámky. Jak jste je vnímal?
Tohle chování začalo od té doby, co jsem jako trenér vzal angažmá v Poříčí – z padesáti procent oddílů, kde jsou někteří funkcionáři, abych to teď neřekl špatně, fotbalu neznalí a svádějí všechno na rozhodčí. V životě jsem neřekl panu Marouškovi (předseda komise rozhodčích – poznámka redakce), aby nám nasadil nějakého rozhodčího do Poříčí. Naopak, vždy jsem říkal, aby pískal rovinu.

Byl ten tlak na vás z některého oddílu či oddílů větší, nebo opravdu víceméně všeobecný?
To není jen chování funkcionářů, ale i diváků. Ten náznak… To je prostě český člověk. Jaká je naše politika, naše společnost, takový je i náš fotbal.

Souběh funkcí předsedy okresního fotbalového svazu a trenéra Poříčí vadí vašim kritikům nejvíc. Vy to necítíte jako střet zájmů?
Vím, že je to neetické. Ale na lavičkách je víc takovýchto souzvuků – prezidenti klubů jsou i majiteli. Vezměte to od prvoligové Příbrami až po okresní přebory. Kdo do fotbalu dělá, nějakému klubu je nakloněný. Samozřejmě někdo více, někdo méně. Proto jsem z funkce předsedy odstoupil, aby byl už klid. Ale jak jste viděli, zase klid nebyl, zase byly stížnosti na rozhodčí. Je to dáno mentalitou a IQ některých funkcionářů a diváků.

Moje odstoupení bylo z mé strany situováno po krajských volbách, kdy někteří funkcionáři chtěli hlasy a dostali je, pak se ke mně ale postavili zády. Možná se objevím v nějaké komisi, ale to až po červnových volbách v Praze. Působím stále ještě v komisi mládeže. Ale je to složité skloubit, musím si brát dovolenou. Budu se asi soustředit jen na trénování Poříčí a svého vnoučka.

S odstupem času – nevytýkáte si přece jen, že jste neodstoupil z funkce předsedy hned poté, co jste přijal nabídku trénovat Poříčí?
Konzultoval jsem to se sekretářem OFS panem Koubou a ten se mi vysmál a říkal: Takových funkcionářů je, byl bys hloupý, kdybys toho nechával.

Přemlouvali vás funkcionáři OFS po rozhodnutí skončit jako předseda, abyste setrval? Nebo to chápali?
Přemlouvali, ale nemůžu ze sebe dělat šaška. To nejde. Vzít svoje rozhodnutí zpět? To nejde, to bych byl za ještě většího šaška. Jsem rozhodnutý: skončil jsem. Jednou jsem to řekl a napsal a tím to končí. Ale narážky budou pořád. I na ty, co to vezmou po mně.

Jak byste zhodnotil své téměř sedmileté působení v čele svazu?
Myslím si, že za mého působení v předsednické funkci jsme byli v některých věcech k oddílům měkcí. Chtěli jsme, aby se hlavně zápasy odehrály a tresty byly úměrné tomu, jaké mají oddíly počty hráčů. To se nám i malinko vymstilo, oddíly na to spoléhaly, že tresty a pokuty za nedostavení se k utkání a incidenty na hřišti jsme dávali nízké, protože jsme věděli, že mezi oddíly peníze nejsou. S odstupem času si myslím, že to byla chyba.

Na co jste – nyní už jako bývalý předseda OFS – nejvíce pyšný?
Podařilo se nám dát dohromady partu lidí, která pracovala. Funkcionářskou kvalitu, a to včetně sekretáře Pavla Kouby, který je duší této „sestavy“, nám závidí v celém kraji. Je na něj absolutní spolehnutí, je schopen zařídit náhradního rozhodčího, když se delegovaný nedostaví. Práce předsedy je už jen náznak činnosti sekretáře. Před panem Koubou opravdu klobouk dolů. Dále jsme ustanovili soutěže 4+1 nejmenších přípravek, pravidelnou ligu starých gard 35 plus, zúčastnili jsme se finále výběrů dvanáctiletých žáků v Roudnici nad Labem.

A naopak, co se úplně nepovedlo? Kde to nebylo úplně podle toho, co jste si předsevzal?
Nedostatek byl v první řadě v kvantitě rozhodčích. Jakmile jsme vychovali rozhodčího, který uměl trochu pískat, sebral nám ho krajský svaz. Bohudík, že máme staré matadory jako jsou Hodánek, Káník a spol., kteří odpískají dva tři zápasy. Možná jsme udělali chybu, že jsme oddílům nenařídili, že musí mít dva vyškolené rozhodčí.

Tu samou benevolenci jsme nastolili u trenérů. Vezměte si, kolik trenérů v okrese má licenci, minimálně C, kterou jsme vyškolili na okrese. Málokdo má licenci UEFA. To se odvíjí už od koučování zápasů a tréninků. Hodně oddílů si stěžuje na rozhodčí a trénují přitom jednou týdně se šesti lidmi. Nás se v Poříčí schází šestnáct až dvacet. Dali jsme dohromady partu a chceme se fotbalu v první řadě věnovat jako zábavě.