Kouč Jindřich Dejmal skončil s fotbalisty Strakonic na podzim na třetím místě divize. Šest bodů tým ztrácí na vedoucí Benešov, tři body na druhé Horní Měcholupy. Mužstvo od Otavy, které působí jako farma prvoligového Dynama České Budějovice, do soutěže skvěle vstoupilo, poté ale přišel výpadek. V závěru podzimu se Strakoničtí zase zvedli. Že se možná čekalo přece jen o trochu více a mužstvo bude muset dotahovat náskok soupeřů? „Soutěž je vyrovnaná, každý může porazit každého. Lepší je podle mě hrát ze zadních pozic,” nevidí strakonický trenér boj o nejvyšší příčku jako ztracený.

V předsezonním rozhovoru jste se nechtěl moc vyjadřovat k cílům, o kterých se mluvilo – že by Strakonice měly hrát o postup. Řekl jste, že v duchu nějaký cíl máte, ale nebudete nic vyhlašovat dopředu. Prozradíte ho tedy nyní, po polovině soutěže?
Také jsem vám ale řekl, že za připravenost mužstva budu zodpovídat až po zimě. Na tom trvám. Každý trenér staví na zimní přípravě, alespoň já jsem to tak měl vždy postavené. A řekl jsem, že právě až po zimě budu přesvědčený o tom, kam to můžeme dotáhnout. Je pravdou, že nás nikdo do žádných cílů nehnal, aby řekl: „Budete první, musí se postoupit do třetí ligy.” Dokonce pan Káník (majitel klubu – pozn. redakce) vystoupil před mužstvo a řekl, že je jedno, jestli budeme třetí nebo šestí, hlavně, aby se hrál dobrý fotbal. Že zatím Dynamo České Budějovice žádné cíle nevyhlásilo. Po sedmi kolech jsme byli bez porážky a každý nás viděl, že budeme mít osm devět bodů náskok na konci soutěže. Ale každý zkušený trenér i funkcionář ví, že jednou porážka přijít musí. Přišla v 8. kole ve Voticích. Tohle bylo jedno ze dvou utkání, to druhé pak doma se Slavií B, se kterou jsme se štěstím uhráli bod, které se nám nepovedlo. Od tohoto zápasu byla mezi hráči trochu nervozita, dlouho jsme se z toho dostávali. Až v závěru jsme se zase vzpamatovali a bylo to lepší.

Mělo vliv to, že se prvoligové Dynamo, jehož farmou jste, v lize trápilo a hraje o záchranu?
Jsou to spojité nádoby. Je jasné, že když se daří prvnímu mužstvu, daří se většinou také rezervě nebo juniorům – jak to nazvete. Dynamo mělo smůlu, potýkalo se s hodně zraněnými hráči. Navíc si vytvářelo dost šancí – stejně jako my – a neproměňovalo je. Trenéři z toho byli vedle. Docela jsem tedy chápal, že jsme na tom tak, jak jsme a uvědomoval jsem si, že přednější je záchrana Českých Budějovic v první lize.

Narážíte teď na to, že hráčů
z Dynama nechodilo tolik, kolik byste si představoval?
Několikrát tady byl Pecka
a jednou Rýdel, ti pomohli. Kdyby mělo Dynamo víc bodů, tito stěžejní hráči by tady byli víckrát. My jsme měli svoji kostru, která šla od Leštiny, Janů, Benedikta ke Káníkovi. To byla osa, kolem které se to točilo. Tři z nich od utkání ve Voticích nehráli. Leština delší dobu marodil,
i když se poté vrátil, Káník se zranil a od té doby nenastoupil, Janů byl také nemocný. Benedikt pak skončil. Tato osa se nám rozpadla a promítlo se to také na trénincích.

V zimě budete mít čas promítnout do týmu to, co byste chtěl. Jenže je teď otázkou, s jakými hráči budete pracovat. Jste farmou Českých Budějovic a od toho se vše odvíjí. Už víte, jak to bude probíhat?
Budeme vycházet z toho, že se vše bude odvíjet ze zimní přípravy Dynama. Kolik hráčů si trenér Cipro vezme do přípravy, to já nevím. Samozřejmě bych chtěl do zimní přípravy, na které jsem vždy stavěl, mít co nejvíce hráčů. 
I kdyby to byli naši dorostenci. Aby těch osm našich stabilních hráčů mělo dobrý trénink. Pro mě je zimní příprava nejdůležitější část, žijete
z ní celý rok. To mám léty vyzkoušené. Ale nedokáži odhadnout, kolik jich tady bude.

Bude to pro vás nová zkušenost, krok do neznáma.
S tím se musí počítat, jsme farmou. Nejsem na to nyní schopen odpovědět úplně stoprocentně. Na zimu jsem připraven dobře. Bylo to však vždy s tím hlavním mužstvem, kde bylo osmnáct dvacet hráčů. Ale byl jsem na to upozorněný dopředu, že to bude fungovat takto. Dokud nás bylo dvanáct patnáct, bylo to dobré. Ale pak přišly zranění a studijní povinnosti
a poprvé v životě jsem se potýkal s tím, že jsem měl k dispozici méně hráčů. Ale říkám, bylo mi to řečeno dopředu, počítat jsem s tím musel.

Co byste řekl k té půlroční spolupráci Strakonic a Dynama? Farmářské kluby, to je nová věc v českém fotbale…
Dynamo se nám snažilo pomoci, jak mohlo, podle stavu svého mužstva. Hledalo útočníka, který by dával góly. Budějovičtí byli pořád ve fázi zkoušení. A také měli hodně zraněných, těch klíčových hráčů, takže se museli opírat
o hráče, kteří jezdili do Strakonic. Nemohu si stěžovat na spolupráci. Petráň se třeba
v přípravě nejevil nic moc, ale v soutěži byl naší ústřední postavou. Pak ve čtyřech kolech nebyl a byla to pro nás velká ztráta. Byli tady dva cizinci – Jelovac a Śimic. Jelovac sem jezdil stabilně, Śimic v závěru. Byli to hráči, kteří se tady pomalu zabudovávali, ale neodvedli úplně to, co se od nich očekávalo.

Proměňování šancí bylo i vaším problémem. Už jste zmínil Jelovace, který nastupoval stabilně, neskóroval však ani jednou.
K formě z jara měl hodně daleko Milan Glazunov. Proč se těmto hráčům nedařilo?
Milan Glazunov byl zvyklý na jiné pojetí hry. Za předchozího trenéra Franty Baráta hrály Strakonice na jednoho útočníka a pět hráčů za ním. Milan je úžasně rychlý a tým využíval jeho přednosti, nakopával míče a on je dobíhal. Navíc měl štěstí, že co se k němu odrazilo, to dal. To štěstí teď neměl. Na začátku si také stěžoval na bolesti kolen. Neměl vlastně pauzu – odehrál naplno celé jaro, pak se připravoval s Bohemians Praha. Odběhal přípravu tam, pak
s námi. Neměl dovolenou. Je to podle mě otázka způsobu hry. Ale musím říci, že v posledních čtyřech kolech odvedl velké penzum práce.

Jelovac měl určitě některé parametry, které jsem dlouho neviděl, a to ani v lize – je to úžasně rychlý hráč, důrazný, málokdo ho odstaví od míče. Ale v koncovce byl naprosto impotentní. Dostával se do šancí a jsem přesvědčen, že jsme teď měli čtyři pět bodů navíc, kdyby góly dával. Když si promítnu ty zápasy – s Kolovčí, se kterou jsme ztratili dva body, se hrálo na jednu bránu. Benešov mohl za poločas prohrávat 0:3, vyhrál 1:0. To jsou ale kdyby. Pokud by ale góly ve Strakonicích střílel, asi by si ho všimlo i Dynamo. On je bohužel nedával. Nakonec to dopadlo tak, že České Budějovice Jelovace
a Śimiče poslalo pryč.

Ve druhé polovině soutěže se citelně projevila absence Patrika Káníka, který měl formu, střílel góly a připravoval šance. Směrem dopředu byl aktivní, uměl tým strhnout…
Je to tak. Říkal jsem si, když jsem přišel, že v jeho věku to bude hodně složité. On pro nás byl nakonec nepostradatelný. To, co nedokázal Jelovac, dokázal právě Káník – střílet rozhodující góly. Dával je
v situaci, kdy jsme tlačili
a přišla ojedinělá šance, kterou on s přehledem využil. Viditelné to bylo doma s Hořovickem a v Rokycanech.

Koncovka ale nebyla na začátku sezony problém. Přišlo to až po té prohře ve Voticích. Byla jeho absence tedy opravdu tak citelná? Byl to rozhodující prvek druhé poloviny podzimu?
Jeden z důvodů to také byl. Ale už jsem říkal, rozpadla se nám pak celá kostra. To byla ta největší ztráta. U Jelovace byl problém, že vůbec nerozuměl. A tak, jak se nám dařilo
v těch úvodních kolech, potom se od nás štěstíčko odklonilo a nedokázali jsme to tam dotlačit z brankové čáry. Nedovedu si to vysvětlit.

Před začátkem sezony jste také zmínil, že divizi jako soutěž neznáte. Co můžete říci po odehraném podzimu? Překvapila vás něčím?
Abych řekl pravdu, v ničem mě nepřekvapila.Vždy jsem si říkal, že je snazší postoupit 
z divize, než se zachránit ve třetí lize. I když mě překvapilo, že mužstva z konce tabulky, třeba Český Krumlov, měla ve svém středu hodně dobrých hráčů a soutěž byla dost vyrovnaná. Mezi týmy nejsou výrazné bodové rozdíly.Vybralo by se z nich hodně hráčů, kteří by mohli hrát ve třetí lize. Takže v tomto mě ta soutěž překvapila.

Jak to vidíte do odvetné části? Na první Benešov ztrácíte šest bodů, na druhé Horní Měcholupy tři body.
Když budeme dobře trénovat a budeme mít dostatek hráčů, tak je to ideální pozice. Vyzkoušel jsem si to jak v boji o záchranu, a to v lize, tak při útoku na postup. Byl jsem tři roky v Třeboni, kde se každý rok postupovalo. Z krajského přeboru až do třetí ligy. Pozice v závětří je lepší, pokud to není dvanáct bodů, což už je velká ztráta. Ale když si vzpomenu na tu Třeboň, měli jsme po podzimu ztrátu pět bodů a na jaře náskok dvanáct bodů. Tři a šest bodů, které ztrácíme teď, není tak velké manko.

V předchozím ročníku Strakonice doháněly ztrátu devíti bodů a krátce po začátku jarní části se dostaly na jeden týden i do čela. Ale nakonec soutěž vyhrály Domažlice, které si postup pohlídaly. Narážím na to, jestli už i ten současný náskok Benešova nenaznačuje, že je opravdu nejlepší?
Jaro vidím jako otevřené. Když u nás vyhrál Benešov, bylo mi řečeno, že ten až do konce neprohraje. Já jsem řekl, že prohraje co nejdříve. Nakonec pak prohrál dvakrát. Soutěž je vyrovnaná, každý může porazit každého. Je to jen o tréninku, dát dohromady mužstvo a říci si: „Jdeme do toho.” Myslím, že když je někdo první s velkým náskokem, chce se na něj každý vytáhnout. Lepší je podle mě hrát ze zadních pozic.

Divizní podzim

Podzimní NEJ Jindřicha Dejmala:

NEJvíce lituji ztracených bodů:
„Hlavně těch s Kolovčí a s Benešovem. Mohli jsme mít o čtyři body víc a dnes bychom se smáli.”

NEJlepší zápas:
„Hned první utkání s Horními Měcholupy, které jsme doma porazili 4:0. Ty pak prohrály až v posledním kole.”

NEJhorší zápas:
„Ve Voticích, brzy jsme prohrávali 0:2. A hned pak bych jmenoval domácí remízu se Slavií Praha B.”