Kliknutím zvětšíte
Za těch patnáct let v roli arbitra odpískal na pět set utkání. „Bylo to od okresu přes B třídu, A třídu až do kraje. Na kraj jsem si musel nějaký čas počkat. Vždy se objevil někdo, kdo dostal přednost jít nahoru. Ale takový je život,“ hodnotí s nadhledem svou kariéru rozhodčího Miroslav Grobár.
Dost často bývá vztah mezi rozhodčím a hráči či funkcionáři oddělen tlustou čarou, u sudího z Písku to neplatilo. „Člověk vždy věděl, koho bude pískat, kdo tým trénuje, kdo je hlavní postavou. Když jsem na ně mluvil křestními jmény, tak jsem je odzbrojil a probíhalo to rámcově v přátelském duchu. I když emoce k tomu patří. Základ byl mít přehled o mužstvech,“ hovořil o své filozofii pískání a doplnil: „Nikdy jsem to nebral jako válku všichni proti rozhodčímu a naopak.“
Každý sudí zavzpomíná na nějaký zápas, který se mu vryje do paměti. „Já byl známý tím, že jsem nedával moc karet. Rád vzpomínám na zajímavé zápasy, jako třeba Dražice – Prachatice o první místo v kraji. Přišlo tam na šest set lidí. Zajímavé zápasy byly v rámci výměny rozhodčích, kdy jsme jezdili do zahraničí. Pískal jsem derby Zwiesel – Regen, zápas druhého se třetím a přišlo dvanáct set lidí. Člověk zažil hodně a těší mě, že jsem neměl nikdy na hřišti problém,“ zavzpomínal dnes již bývalý krajský sudí.
Jak již bylo řečeno, důležité je pro rozhodčího navázat na hřišti kontakt s osobnostmi týmů. A že jich neběhalo na jihu Čech málo. „Za Hlubokou za mě hrával Dušan Vácha, ve Smetanově Lhotě Honza Koller, v Prachaticích Pavel Babka. Pavla Bartesku jsem zažil jako hráče i trenéra,“ vypočetl M. Grobár několik zajímavých jmen
Na funkcionářskou dráhu se Miroslav Grobár dal po odchodu z krajských soutěží. „Před šesti lety jsem kariéru v krajských soutěžích ukončil. Nechtělo se mi pískat B třídu a stáhl se do okresu. Souběžně s tím přišla nabídka od FC Písek. Dostal jsem se do výboru klubu a začal dělat vedoucího mužstva,“ vrací se M. Grobár o několik let zpět.
Jako bývalý sudí tak má při zápasech na střídačce někdy trochu jiný náhled na rozhodčí. Dokáže se vžít do jejich situace na hřišti. „Kolikrát se mě na lavičce ptají, co sudí vlastně pískl. Komunita rozhodčích je jiná než hráčů či trenérů. Rozhodčím rozumím trochu jinak, poznám, kdy dělají chyby, je určitě výhoda, že si tím člověk prošel. Ve chvíli, kdy je lavička v emocích a na sudího řve, že to byla ruka a přitom se taková situace již nepíská, tak jim to člověk vysvětlí a emoce uklidní,“ doplňuje Miroslav Grobár.
Přechod od rozhodčího mezi funkcionáře současný vedoucí A týmu FC Písek tedy nevnímá jako nějaký velký skok. „Určitě ne. Pořád je to fotbal, který máme rádi,“ dodává s úsměvem.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
