Jiří Formánek v akci v utkání s Bavorovem.Jiří Formánek v akci v utkání s Bavorovem.Zdroj: Zdeněk FormánekV naprosté tichosti se před startem jara upekl návrat zkušeného gólmana Jiřího Formánka (51 let) mezi tři fotbalové tyče. K překvapení fanoušků to však nebylo v dresu Šumavanu Vimperk, ale Sokola Stachy. A hned první jeho start vyšel na jedničku, Stašští dokázali vyhrát klíčový zápas na hřišti Chelčic a zkušený gólman si na své konto připsal další nulu.

Když se ohlédnete zpět, kolik let už je to, co jste naposledy nastoupil do branky v mistrovském zápase?

Asi po sedmi letech. Chytal jsem již první jarní zápas v Chelčicích a vyhráli jsme tam 1:0. No a teď v té přestřelce s Bavorovem.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste se vrátil do brány a zrovna do Stach?

Jsme velcí kamarádi s Pavlem Záleským, který je stašský srdcař. Jejich gólman Radim Šebánek je u policie a hlídá v Praze Parlament. Ne vždy si může vyměnit službu, takže na Staších neměli brankáře a chytal nějaký mladý kluk. No a upeklo se to, kde jinde, než u piva. Já po pár pivech řekl Pavlovi, že odchytám B třídu bez tréninku. Podepsali jsme to na papír, tak jsem se z toho pak nemohl vykroutit (smích). Vyrazil jsem tedy na dva nebo tři tréninky a zjistil, že to s tréninkem nejde, protože pak tělo nefunguje. No a v sobotu večer před prvním jarním zápasem v Chelčicích mi volal trenér a říkal: „Hele, máme problém, Šeby má covid?“ A já říkám: „Děláš si srandu?“ A tak jsem šel a skončilo to nulou. Teď Šeby nemohl, tak na mě vyšel Bavorov a doufám, že do konce sezony už nebude potřeba, abych zaskočil.

Co jste si po těchto zápasech říkal?

Jestli to mám zapotřebí.

Jak dlouho se člověk dává dohromady po takovém zápase?

Bohužel mám už asi tři či čtyři roky lehký problém s kolenem. A teď se mi to ozvalo, takže dva dny po Bavorově nechodím. Koleno bolí, mám něco s meniskem, takže sotva chodím. Do práce ale člověk musí. Nejhorší je, že hlava by chtěla a chuť by byla, ale bohužel.

A Vy jste ten typ, že když se do něčeho zakousnete, nedokážete to dělat na půl plynu.

No to zase nejde. Když už tam člověk vleze, tak tam nebude jen stát, že jo. Tak to je. Ono to naskočí, myslíš si, že tam budeš včas, ale nohy už nejdou tak, jak šly před deseti lety. No jo no, ale je to vtipné.

Ještě se vrátím k tomu bláznivému zápasu s Bavorovem. S lídrem jste prohrávali 1:5, nakonec to bylo 4:5. To se jen tak nezažije, že?

Ne, to už vůbec ne, to bylo hodně vtipné. A hlavně jsem měl velký strach, že když to bylo 1:5, že to skončí deset. Ale oni naštěstí přestali hrát. Nám se povedlo dát rychle na 2:5. Najednou 3:5 z takového polovlastence a oni se z toho totálně rozsypali, takže najednou 4:5. A v poslední minutě jsme trefili břevno. Ještě jsme to mohli vyrovnat. To by asi ze Stach odjížděl Bavorov s hodně kyselými obličeji

Je to pěkný pocit pomoci týmu k záchraně, že?

Jasně. Hlavní strůjce všeho je Pavel. Známe se delší dobu a musím říct, že se mi za ten měsíc, co tam jsem, líbí, jakým způsobem to kluci dělají. Vrátil jsem se jakoby v čase zpátky, jako když jsem byl v Záblatí. Kluci to dělají, protože je to baví. Převlékají se v kabinách, v jakých se převlékají, platí si všechno sami. Je to doslova srdcem.

„Hrozí,“ že se ještě postavíte v této sezoně mezi tři tyče“

Doufám, že ne a pak se z angažmá na Staších nějak vykoupím. Pavel Záleský si ze mě utahuje, že na mě má opci, tak snad teď u piva zase ukecám já jeho (smích).


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...