Můj život se díky narození dcerky změnil o sto stupňů, říká Ion Butnaru

Dlouhou dobu byl pak kapitánem Žichovic, kde nastupoval po boku Pavla Horvátha, legendy plzeňské Viktorie a v současné době asistenta trenéra Michala Bílka ve stejném klubu. „Pavel je opravdu skvělý člověk, který je pro každou srandu. Strašně moc jsem si ho oblíbil,“ říká upřímně.

Před letošní sezonou však Butnaru přijal novou výzvu, stal se posilou Junioru Strakonice, ale na podzim si moc nezahrál. Ze hry jej totiž vyřadily zdravotní problémy. „V letní přípravě jsem si zranil koleno, takže kvůli tomu jsem odehrál pouze pár minut, což mě velice mrzí, jelikož jsem se chtěl ukázat a pomoci týmu,“ lituje fotbalista, jenž tak v podzimní části odehrál za Strakonice pouze patnáct minut.

OBRAZEM: Fotbalisté Junioru Strakonice zahájili zimní přípravu

Bez sportu ale úplně nebyl. Dřel na sobě jinak, individuálně hltal kilometry a v posilovně potil krev. „Celý život sportuji, takže jsem chodil alespoň běhat a také hodně cvičil v posilovně, ale příprava na hřišti je úplně o něčem jiném, fyzicky se pomalu dávám do pohody,“ líčí Ion Butnaru.

Teď už je však fit a společně se spoluhráči naskočil do náročného zimního drilu. Tak, aby byl dobře připravený na jarní polovinu sezony. „Trénujeme třikrát týdně. Máme obrovskou výhodu v tom, že máme umělou trávu, kterou můžeme využít prakticky kdykoliv. Co se týče kolena, tak drží, ale žádná sláva to není. Snad to bude lepší,“ přeje si usměvavý chlapík.

Junioru patří po podzimní části v jihočeském krajském přeboru až osmé místo. Ale Butnaru chce na jaře výš. „Jsme ve Strakonicích docela spokojení, i když být do pátého místa by se nám líbilo mnohem více. Letos máme spíš seznamovací sezonu, ale příští rok budeme chtít určitě bojovat o postup,“ má jasno velký fanoušek pražské Sparty a slavné, byť aktuálně zadlužené a umírající Barcelony.

Strakonický Junior má potenciál jít výš, říká zkušený trenér Karel Krejčí

Ačkoliv toho vinou zranění v první polovině sezony příliš neodehrál, angažmá ve městě, které leží na soutoku řeky Otavy a Volyňky, si nemůže vynachválit. „Na jihu se cítím výborně, jelikož jsem se vrátil domů. Tam, kde jsem strávil v mládeži hodně let. Partu máme také suprovou. I když je tu spousta mladých kluků, tak si to docela sedlo,“ pochvaluje si špílmachr, který se mimo fotbal může pyšnit bakalářským titulem v oboru Sportovní a kondiční specialista a magisterským titulem v oboru Wellness specialista z Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra.

Navíc si ve Strakonicích splnil další fotbalový sen, stal se hlavním trenérem. „V Junioru jsem začal trénovat přípravku. Pak mě ale oslovil Lukáš Mourek (sportovní ředitel FK Junior Strakonice – pozn. autora) s tím, že se uvolnilo místo trenéra ve starším dorostu, a ptal se mě, jestli bych do toho šel. Musím přiznat, že jsem neváhal a hned to vzal. Tímto způsobem bych chtěl Lukášovi poděkovat za důvěru a možnost se posunout výš,“ kvituje Ion Butnaru, držitel UEFA licence B.

Snadnou práci se strakonickou devatenáctkou mít ale na jaře nebude. Starší dorost sice hraje Českou divizi, ale se šesti body je až na předposledním místě. „Očekávám, že jaro budeme mít lepší než podzim. Pokud vydržíme v takovém tréninkovém tempu, které teď máme nastavené, tak věřím, že se zlepšíme, což je náš hlavní cíl,“ tvrdí muž, jenž sice fandí Barceloně, ale jeho vzorem je Cristiano Ronaldo, bývalý hráč konkurenčního Realu Madrid. „Líbí se mi jeho styl. Na hřišti i mimo něj. Obětoval pro fotbal úplně všechno. Proto je to jeden z nejlepších fotbalistů všech dob,“ říká strakonický plejer, který se v trénování skutečně našel.

Skvělá parta U11 Junioru to dotáhla až do finálového turnaje Poháru mládeže

„Moc mě to baví. Jsem velice aktivní člověk, takže si občas myslím, že jsem mezi kluky a hraji tam s nimi,“ culí se Ion Butnaru. „Mým osobním cílem v roli trenéra je posunout se časem výš. Určitě bych chtěl trénovat dospělé fotbalisty,“ doplnil.

Život naruby mu převrátil nejen začátek souběžné kariéry fotbalového lodivoda, ale zejména narození půvabné dcery, které je teď už půl roku. „Děti jsou radost. Když nejsou děti, není život,“ míní. „Život se mi díky ní změnil o sto stupňů. Nikdy předtím jsem se netěšil tolik domů jako teď. Takové štěstí bych přál každému chlapovi na světě,“ usmívá se fotbalista a teď už i táta od rodiny.

Sám ale přiznává, že někdy je to těžké. Vzhledem k práci, hraní fotbalu i koučování. „Nicméně podnikám, takže mám velkou výhodu v tom, že si občas mohu všechno naplánovat podle toho, jak potřebuji. Ale i tak to není vůbec lehké. Často vyjedu z domova ráno v osm a vracím se až v devět večer. Ale pokud člověk chce, zvládne všechno,“ nevymlouvá se na absenci volného času.

OBRAZEM: Strakonický Junior řádil v Blatné

Závěrem Butnaru ještě prozradil, že i když už je součástí Strakonic, často vzpomíná na své bývalé týmy i spoluhráče a kamarády. „Zahrát si třetí ligu v Tachově byla obrovská zkušenost. Při troše štěstí a více snahy jsme tenkrát mohli postoupit do druhé ligy. Tachov sice v posledních letech měl problémy, ale teď se zvedá. Určitě mu budu fandit, aby postoupil zpátky alespoň do krajského přeboru,“ doufá Ion Butnaru, který s nadšením sledoval i podzimní část obrozených Klatov v divizní skupině A, ve které tým z Pošumaví obsadil překvapivé čtvrté místo. „Mám tam ještě plno kamarádů, takže jim pořád fandím. Dívám se i na výsledky Žichovic, ale v jejich případě si myslím, že největší úspěchy už mají bohužel za sebou. Ve všech těchto klubech jsem se ale cítil dobře a přeji jim hodně úspěchů,“ uzavírá.