Osobnost Deníku
Přečíst článek >

První část exkluzivního rozhovoru s ním přinášíme, další otiskneme po neděli.

V první polovině roku jste první ligu bez větších potíží uhájili, zato do nového ročníku jste příliš úspěšně nevstoupili. Jak jste ten rok viděl vy?

My v našem klubu v současné době máme jednoduché cíle. Především co nejrychleji se zachránit, což rozhodně není žádný skromný cíl. A čím dřív ligu udržíme, tím líp. Když to bude po dvacátém kole, bude všichni spokojeni a budeme přemýšlet o tom, že se pustíme do boje o vyšší příčky. A protože naším úkolem taky je sbírat největší talenty v rámci celého kraje, tak tudíž dalším cílem je právě jim dávat šanci, aby se tito mladí fotbalisté v lize uplatnili. Což upřednostňujeme před tím, jestli v lize skončíme třinácti či desátí. Zapracovat vlastní odchovance do týmu je pro nás důležitější. Co jsem v Budějovicích, tak jsem se snažil, aby tak trenéři postupovali. A když jsem v létě byl na chvíli i sám trenérem, tak jsem to i tak dělal. Důkazem toho bylo, že v prvních zápasech ligy bylo ze čtyřiadvaceti­členného kádru čtrnáct odchovanců – a šest jich bylo v sestavě i v úvodním kole ligy se Spartou.

Nebyla tudíž škoda, že jste před sezonou zrušili juniorku, kde ti hráči, kteří ještě na ligu neměli, mohli dále výkonnostně růst?

K tomuto kroku jsme přistoupili vzhledem k tomu, že od příští sezony začne nová soutěž juniorských týmů, kam přejdou hráči z naší devatenáctky. Ty hráče, kteří letos nebyli zařazeni do kádru prvoligového mužstva, jsme dali na hostování do mužstev druhé a třetí ligy. Pro příští rok už zase svojí juniorku mít budeme a věřím, že nadále budeme pokračovat na úrovni naší farmy ve spolupráci se Strakonicemi. Jen doufám, že už to bude o soutěž výš.

Říkal jste, že co nejrychleji zachránit ligu není žádný skromný cíl. V čemž by vám asi za pravdu dali v celé řadě klubů a měst, která kdysi bývala v lize stálicemi. Jen namátkou třeba Brno, Kladno, Opava či Zlín…

To jistě je pravda, nicméně já nevím, zda vůbec o tom bych měl mluvit a tuto rétoriku používat. Když řekneme, že máme za cíl záchranu, tak spousta lidí to označuje za falešnou skromnost a říkají, tak oni se chtějí „jenom“ zachránit. Což ale není pravda, pro nás je to jen jeden z cílů. Tím nejdůležitějším cílem pro nás je pro ligu vychovat hráče a talenty. A byť nechci nikoho vyzdvihovat, protože těm mladým klukům se z dosažených úspěchů třeba leckdy i točí hlava, zmínit musím Ondráška, jenž za rok a půl svého působení v ligovém mužstvu nastřílel v lize sedmnáct branek. To nelze pominout. On si ale musí uvědomit, že těch sedmnáct branek nedal sám, že byly i dílem spolupráce s jeho kolegy.

Ondráškovi se na hrotu dařilo, hlavně v úvodu, kdy jste ale naopak zase hrozně moc gólů dostávali. Jen kvůli tomu ale asi Pavel Kučera, jenž po pátém kole svůj post v brance přepustil Křížkovi, své působení v klubu neukončil…

Čtyři roky tady byl Kučera na postu brankáře jasnou jedničkou, letos ale po pěti prvních zápasech se mnou vlastně odešel i on. Za ty čtyři roky tu Kučera odvedl výbornou práci a byl velkou oporou. Já měl smůlu v tom, že když jsem mužstvo vedl jako trenér, Kučeru začátek sezony nezastihl v optimální formě. Dál bych to však nechtěl rozebírat, protože když Kučera z týmu odcházel, Karel Poborský k tomu vydal prohlášení, které sedělo a celou situaci přesně vystihovalo. Pro nás Kučera není levným hráčem a stále dostává základní plat, i proto se snažíme mu nají jiné působiště, pokud možno do zahraničí. Pro nás rozhodování o Kučerově odchodu nebylo snadné, post brankáře je velice důležitý.

Naštěstí Křížek v bráně Kučeru nahradil úspěšně, ne?

Určitě, Křížek šanci, jež se mu naskytla, využil beze zbytku. A nic na tom nemění ani to, že třeba v posledním zápase proti Dukle nějaký gól padá na jeho vrub. Tomu se totiž nevyhne žádný brankář. V době, kdy mužstvo potřebovalo pomoci, tak mu Křížek pomohl. Já bych mu hrozně přál, aby v tomto trendu pokračoval i dál.

Nebylo pro vás rozhodování o Kučerově odchodu lehčí v tom, že v té době už jste měli jistotu, že přijde Delač? Určitě jste asi nechtěli mít na ligu jen Křížka.

Samozřejmě jsme věděli, že někdo přijít musí. Myslím, že jsme měli s Delačem šťastnou roku. Byť pro něj byla škoda, že přišel po zápase s Baníkem, kdy Křížek prvně šel do brány za Kučeru, jenž v tomto utkání seděl na lavičce. Křížek totiž zachytal velice dobře, navíc pak ze čtyř zápasů vychytal třikrát nulu, a tak nebyl žádný důvod dávat Delačovi šanci. Ten důvod nenastal ani v dalších ligových zápasech, proto Delač dostal šanci ukázat své kvality jen ve dvou pohárových zápasech se Žižkovem. Což nás trošku mrzí, protože kdyby těch šancí dostal víc, měli bychom velkou příležitost navázat ještě užší a těsnější spolupráci s tak světově proslulým velkoklubem, jakým je Chelsea.

Jenže hostování Delačovi skončilo, ne?

My bychom byli rádi, kdyby tady mohl pokračovat i na jaře. Protože na rozdíl od nás v Anglii liga žádnou zimní přestávku nemá, Delač odjel zpátky do Londýna a trénuje tam. Do konce roku nám Chelsea sdělí, zda nám bude k dispozici i pro jarní část sezony. Pokud ne, budeme muset hledat náhradu.

Když už je řeč o spolupráci se zahraničními kluby i hráči, v zimě i v létě jste tady měli na budějovické poměry na testech nevídaný počet hráčů ze světa. Chystáte podobné testy i dál?

Předně bych chtěl říct, že Franta Cipro, jehož jsme angažovali do funkce skauta, měl nesnadnou roli v tom, že my hledáme hráče, jimž skončila smlouva. A když je něco zadarmo, vždy bývá nějaký zádrhel. To se i řady hráčů potvrdilo, proto jsme je hned vraceli. Vždy jsme se snažili, aby nás to moc nestálo a aby proto ti hráči, jejichž kvality jsme si teprve chtěli ověřit, tady byli jen na zkoušku. Tak, jako tady byl třeba Jelovac. My víme, že lepší by bylo, kdyby místo velkého množství hráčů, z nichž se třeba někdo ujme, přicházela kvalita. Jenže je velký rozdíl v tom, jaké podmínky má hráč nejen v Chelsea či jiném velkém klubu, ale třeba i hráč v polské lize, a naproti tomu jaké podmínky můžeme dát my. Zřejmě trošku změníme filozofii v tom, že budeme hledat spíš mladé hráče do juniorky, kde si je pak budeme moci vyzkoušet.

Testování nových hráčů souviselo zřejmě i s velkou obměnou kádru, k níž před letošní sezonou došlo. A v důsledku to možná mělo vliv i na váš tristní vstup do sezony. Je to tak?

Jistě, kádr skutečně doznal v létě velkých změn. Z osmi hráčů nad dvaatřicet let, zůstali jen tři. A když se k tomu přidá tak těžký los, jaký jsme měli my, kdy jsme doma hráli se Spartou a Jabloncem, rázem je oheň na střeše. A vlastně i s Olomoucí, která v době, kdy jela sem, měla ještě před tím svým skandálem a byla v tabulce druhá či třetí. Přitom já počítal s tím, že právě zápas s Olomoucí, tady jednoznačně zvládneme. A když takový zápas ztratíte, má to vliv i na ty zkušenější hráče a není jednoduché se z toho otřepat.

Nelitujete s odstupem času, že jste se v létě na lavičku vracel?

To ne, já se stále cítím být trenérem, pořád je to moje profese. Já věděl, že to ale nebude pro mě snadné. Já jsem člověk, který od svých spolupracovníků, ať jsou to trenéři, či pracovníci na úseku marketingu, anebo i hráči, vždy vyžaduje stoprocentní práci a nasazení. A když jsem já kvůli svým jiným povinnostem nemohl absolvovat všechny tréninky, cítil jsem, že sám mám v tomto směru rest. Tím nemyslím trénovanost, protože hráči po fyzické stránce byli připraveni výborně, což i v závěru sezony na hřišti dokazovali. Nicméně jinou věcí byla ta psychologická stránka, což znamená dennodenně s hráči být, pohybovat se mezi nimi, mluvit s nimi a přesvědčovat je, že se dali správnou cestou, byť zrovna nejsou výsledky. Na to já prostě neměl čas.

I proto tudíž vaše trenérská mise skončila?

Přesně tak. A věděl jsem, že mám dvě možnosti, jak celou situaci řešit. Buď se poohlédnout v klubu po vlastních trenérech, anebo přivést někoho cizího. Dneska už mohu prozradit, že jsem v září jednal s Pepíkem Chovancem a že to v jednu chvíli vypadalo, že stoprocentně přijde, jenže nakonec ho majitel Sparty nepustil. Takže já věděl, že se budu muset obrátit buď na Pavla Tobiáše, či na Frantu Cipra. V případě Pavla Tobiáše, jenž odvádí výbornou práci u mládeže, bychom rozbili to, co nám funguje. I proto jsme vsadili na Frantu Cipra – a jak se ukázalo, byla to správná volba. Jsme po podzimu šest bodů od sestupových příček, což i při tom nesmírně těžkém losu, jaký na jaře máme, je do jarní části sezony dobrá výchozí pozice. Byť těch šest bodů máme hlavně díky tomu, že někdo jiný to kazil ještě víc než my. Nicméně těch šest bodů k dobru máme, a pokud bychom sestoupit – přestože si takovou možnost vůbec nepřipouštím! – pak bychom museli nadávat jen sami sobě.