Na samém začátku uplynulé sezony měl trenér fotbalistů Sousedovic Pavel Koubek obavy, jak na tom se svým týmem bude. Pesimismus příliš neskrýval. Jenže byl mile překvapen, mužstvo mělo skvělý podzim a přezimovalo v tabulce I. B třídy první. Ambice se pro jaro změnily. Kouč vyhlásil, že chce prvenství udržet a postoupit. Jenže odvetná část už jeho svěřencům tolik nevyšla, navíc Osek B byl suverénní
 a brzy se dostal do čela, které už neopustil. Sousedovice nakonec skončily, také trochu se štěstím, druhé.

Neprovází vás po sezoně rozporuplné pocity? Nejprve obavy 
a spíše pesimismus po prodělané přípravě, potom průběžné první místo a cíl soutěž vyhrát, což se nakonec nepodařilo a skončili jste druzí?
To je na začátek dost těžká otázka. Když si zpětně vše vyhodnotím a vrátím se ještě do sezony předtím, jak jsme ji dohrávali, tak jsem opravdu velkým optimistou nebyl. Příprava byla tristní, tohle jsem málokdy zažil, abychom sehráli jediný přípravný zápas, na který jsme se všichni ani nesešli. Pak ovšem, jako mávnutím kouzelného proutku, nebo díky tomu, že jsme si něco řekli po první porážce venku s Osekem, kluci začali bojovat. A klobouk dolů za tu podzimní část, odehráli ji excelentním způsobem. Získali jsme 28 bodů a mohli jsme minimálně ještě dva navíc uhrát. Takže první místo bylo zasloužené.

Co se s týmem stalo, že nedokázal navázat na úspěšný podzim a víceméně lehce na první místo pustil Osek B?
Kluci chodili trénovat, ale možná byla chyba v tom, že jsme zvolili přípravné zápasy se slabšími mužstvy. To nás možná trochu ukolébalo, soupeři okresního přeboru neprověřili naši kvalitu. Asi to byla chyba. Do jara jsme vstoupili takovým stylem, který ve mně budí dojem, že neumíme hrát se slabšími soupeři. To jsme pak úplně jiný tým. Nevím, jestli je to mojí chybou, že kluky nedokážu na taková utkání motivovat. Odrazilo se to v úvodu, nenahráli jsme tolik bodů  a nakonec jsme skončili se štěstím druzí. Na podzim se nám navíc vyhýbala zranění, odehráli jsme ho ve dvanácti třinácti lidech, v odvetách ale pokaždé v jiné sestavě a kluci se střídali na nejrůznějších postech. Postoupit v žádném případě nemůžete, když na jaře uhrajete patnáct bodů. Navíc, když chcete do vyšší soutěže, musíte zvládat zápasy se slabšími soupeři. Ale vzhledem k úzkému kádru, který máme, to i přesto byla úspěšná sezona. Mrzelo by mě, kdybychom třeba skončili až čtvrtí.

Když se na sezonu teď podíváte s odstupem – byla vlastně vůbec šance, aby Sousedovice soutěž vyhrály? Osečtí byli v odvetné části opravdu suverénní…
Museli bychom se vyhnout takovým kolapsům, jaké jsme v sezoně měli. Nejvíce jsme propadali s mančafty od desátého do čtrnáctého místa.

Kde se podle vás sezona pro Sousedovice lámala? V čem bylo jaro jiné?
Právě proti papírově slabším týmům se to lámalo. Los jsme neměli špatný, nechytili jsme ale začátek. Potom jsme uhráli zase deset nebo jedenáct bodů v řadě, ale v závěru jsme z posledních čtyř zápasů s bídou získali bod. S vítězným Osekem B byl ale cenný.

Doplatili jste také na užší kádr, než měl Osek B? Jak velké podíly na jeho prvním a vašem druhém místě kádry měly?
Ten rozdíl se projevil. Osek má stabilizovaný kádr, mladé kluky, kteří prošli víceméně strakonickým fotbalem. Nehledě na to, že je trénuje Jaroslav Kylberger, který tady v mládežnickém fotbale zanechal velkou stopu. Ti kluci mu prošli rukama, de facto jsou to „jeho" hráči, které si vedl od žáků. Klobouk dolů před jeho prací. Měl kam sáhnout, na rozdíl od nás. Jak jsem říkal, my jsme podzim odehráli ve třinácti lidech, tým táhli starší hráči – Václav Rom, Martin Rataj, Luboš Věneček. Ale v odvetách Rom a Věneček nehráli, sestava se nám tím rozpadla. Zranil se i Vojta Kacetl. Než se na jejich posty zapracují další hráči, tak to chvíli trvá. Víc dozadu jsme stáhli i Milana Glazunova, chvilku si to sedalo. Nebylo to optimální. Ale Osek vyhrál soutěž naprosto zaslouženě.

Co nadcházející ročník? Budou vaše cíle opět směřovat k prvnímu místu a postupu, nebo uvidíte až po přípravě, jaké mužstvo dáte dohromady?
To je otázka… Sedli jsme si s vedením a řekli si, o koho bychom měli zájem. Chtěli bychom hrát opět ve vyšších patrech. Téměř jistě nebude pokračovat brankář Jarda Šilhan, který byl stálicí mezi tyčemi a bude to velké oslabení. Marek Chalupník také není špatný brankář, ale stále je to jen jeden gólman. Tady by to chtělo asi posílit. Nebo jestli budeme využívat brankáře z béčka… Skončit chce Václav Rom, který na podzim v šestatřiceti letech ožil a dalo se na něj spolehnout. Na jaře se zranil a už to nebylo ono. Vysadit by chtěl také Martin Rataj. Tohle nás staví do role mančaftu, který nemá zkušenost. Zůstane jen Milan Glazunov, což by byl nejstarší hráč. A pak ještě Luboš Věneček, pokud mu to zdraví dovolí. Máme vytipované nějaké hráče, více se uvidí 10. července, kdy zahajujeme přípravu.

Co oproti předchozí sezoně musíte zlepšit, na čem zapracovat?
Hlavní je, aby kluci chodili na tréninky. Když máte natrénováno, máte sílu, fotbal je jednodušší. Když ne, odráží se to na výkonu.

Jaké máte největší přání před novým ročníkem?
Rozhodně bych chtěl, kdyby se nám podařilo posílit. Aby se zapracovali hráči, kteří k nám třeba přišli až pro jaro. Aby všem drželo zdraví. A hlavně očekávám návrat Filipa Duby, který mi na jaře dělal asistenta. Potřebujeme dirigenta, což v sobě on má. Také aby se uzdravili Věneček a Kacetl. V Sousedovicích je dobrá parta, mohli bychom hrát v horních patrech. A když to půjde, třeba se pokusit i o postup.