Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dvaatřicetiletý rychlonohý fotbalista, jenž svého času velice úspěšně hájil v české I. lize i barvy českobudějovického Dynama, strávil v této zemi rok. Přesně v Ankaragücü, týmu nejvyšší turecké soutěže.

Byl to rok, na který by nejraději zapomněl. Jeho trable začaly už v samotném začátku. Nejdříve mu Slavia neposlala transferkartu, potom se zranil a nakonec stejně jako jeho krajan Jan Rajnoch nepadl Ankaragücü do oka trenérovi. „Už jsme odpočítávali dny do našeho návratu. Tak moc jsem se domů netěšil ani z vojny,“ svěřil se Deníku Jaroslav Černý. Náladu za rozporuplným angažmá v Turecku si přišel v Opavě spravit na halový Friendly Cup.

Rodák z Horního Benešova zamířil do země s půlměsícem ve znaku letos v lednu a trablům se nevyhnul hned v úvodu. „První problémy přišly s mou hráčskou licencí, kterou Slavia neodeslala a já musel čekat, až ji pošle FIFA,“ vzpomíná dvaatřicetiletý hráč.

A když už kartu měl a zdálo se, že začíná blýskat na lepší časy, přišla další rána. „Licenci jsem dostal, ale za tři dny na to vyhodili trenéra, kormidla se chopil Turek,“ pokračuje v povídání Jaroslav Černý. „Já si navíc natáhl vazy v kotníku, dostal jsem na čtyři týdny sádru, pak už mě trenér nestavěl,“ krčí rameny.

V dalších týdnech se situace nijak nezměnila. „Klub co dva měsíce měnil prezidenty, nedostávali jsme peníze, problémy byly i s bydlením. V létě jsem si ke všemu natáhl stehenní sval a další problém byl na světě,“ popisuje další stinné stránky své turecké štace.

Když už začal dostávat k zápasům nominace, objevila se další potíž. „Honza Rajnoch se pohádal s trenérem, a na to jsem doplatil i já se slovenským gólmanem Štefanem Seneckým. Prostě nás Čechoslováky odstřelil,” vysvětluje Jaroslav Černý, proč se tak těšil z „tureckého zajetí” pryč.
„Honza Rajnoch byl prakticky doma už o dva a půl měsíce dříve než já. Jsem rád, že už je to za mnou,“ dodává fotbalista, který má na svém kontě přes dvě stovky startů v české nejvyšší soutěži.

Zdálo by se, že Jaroslav Černý Turecko ze srdce nenávidí, ale tak úplně tomu není. „Moc jsem toho neodehrál, ale ten rok byl pro mě velmi cennou zkušeností,“ říká s odstupem času fotbalista, který si v Česku zahrál za Hranice, Třinec, Opavu, Olomouc, Brno, České Budějovicemi a pražskou Slavii. „Turci jsou fotbalovými fanatiky. Měl jsem možnost si zahrát na stadionu Besiktasu, a to tedy byl nářez… Z atmosféry na stadionu naskakovala husí kůže,“ poznamenal autor pětadvaceti gólů z české první ligy.

„Během roku jsem měl možnost poznat i to, jakým jsou Turci horkokrevným národem. Konkrétním případem byl náš trenér,“ dodává Jaroslav Černý. Na otázku, zda by si svou tureckou misi prodloužil, odpovídá: „Nikdy neříkej nikdy. Moc jsem toho tam neodehrál, nabídku asi z této destinace zřejmě nedostanu.“

Jaroslav Černý je momentálně bez angažmá. Papírově patří pražské Slavii, ale pro českou fotbalovou scénu je volný za tabulkovou hodnotu, pro zahraničí je volný zadarmo. „Teprve před týdnem mi přišel papír od právníka, že můj kontrakt v Turecku byl ukončen. Preferuji zahraničí, ale uvidíme, až co přinese leden,“ říká Černý.

Nad tím, že by jaro odehrál v dresu pražské Slavie, zatím nepřemýšlel. „Těžko říci, nad touhle variantou jsem neuvažoval,,“ pousmál se zkušený záložník. Hovořilo se i angažmá v Číně. „Ano, jeden manažer mi volal. Ptal se na mou situaci, a zda bych měl vůbec zájem, nic konkrétního. Vzhledem k tomu, že jsem toho za poslední rok moc nenahrál, zůstávám nohama na zemi,“ uvedl fotbalista, který v minulosti nakoukl i do reprezentace.

„V lednu si budu muset něco najít. Rád bych zůstal ještě v zahraničí, ale vím, že to nebude jednoduché. Nejsem už nejmladší, a tak bych byl asi docela rád i za dobrou nabídku z naší první ligy,“ doplnil své vánoční povídání dvojnásobný český reprezentant.