VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Šimák slaví 35: Dokud budu zdravý, s věkem problém nemám

Táborsko – Zřejmě už nikdy se nezbaví nálepky pro fotbalisty, kteří nejvíce prohospodařil svůj talent. Období, které on sám nazývá velká party, už ale nelze vrátit. Stále nadprůměrně kreativní záložník momentálně obléká dres FC MAS Táborsko ve druhé nejvyšší české soutěži a zdá se, že je tu velmi spokojený. V neděli 13. října měl pětatřicáté narozeniny

14.10.2013
SDÍLEJ:

Jan Šimák.Foto: Jan Škrle

Ke svým se půlkulatinám vyjadřuje věcně: „Každý fotbalista se do vyššího věku dostane." Následující rozhovor se ohlíží za kariérou Jana Šimáka, muže, který stále umí geniální fotbalové kousky. Málokterý hráč se může pochlubit tím, že hrál za Hannover 96, Bayern Leverkusen, VfB Stuttgart, 1. FSV Mainz 05 nebo Spartu Praha.

Ve vašem životopisu se občas uvádí, že pocházíte z jižních Čech, ale přitom vy jste z Mezna, které leží ve Středočeském kraji…
„Párkrát jsem o tom s někým mluvil, ale spíše to bylo z legrace. Tady není nic těžkého vysvětlovat. Mezno je první vesnice, kterou začíná Středočeský kraj, když jedete od Tábora. Pocházím tedy ze Středočeského kraje, ale narodil jsem se v táborské nemocnici."

Vnímáte se spíše jako Středočech, nebo jako Jihočech?
„Spíše jako Jihočech, protože jsem od svých pěti let dojížděl kvůli fotbalu do Tábora. Tady jsem také chodil do školy. Kus svého dětství jsem prožil v Táboře, ve škole, na trénincích. Večer jsem se samozřejmě vracel domů, takže je to ve mně tak trochu na půl."

Spousta malých kluků kope do míče, kde se dá, o zeď domu nebo doma v obýváku. Jak to bylo u vás?
„Nejvíc času jsem s míčem strávil samozřejmě na hřišti, ale také jsem si kopal doma. To bylo rozbitých lustrů! Fotbal jsme jako kluci hráli všude – na zahradě, ve stodole, kde se dalo."

Takže jste dětství dělil mezi školu a fotbal?
„Je to tak, škola byla prioritou hlavně pro moje rodiče, pro mě byl zase na prvním místě fotbal. Snažil jsem se všechno skloubit, proto jsem šel do Tábora na sportovní školu, kde jsme měli hned ráno dvě hodiny trénink. Pak jsme měli vyučování a zase jsme šli na trénink. Večer, když jsem přijel domů kolem šesté, a bylo ještě vidět, tak jsme šli s bráchou a dalšími kluky z Mezna zase na hřiště. V létě se mi kolikrát stávalo, že jsem trénoval s míčem až šest hodin denně."

Díky tomu jste pravděpodobně získal vaše skvělé vedení a krytí míče. Jste u toho trošku přihrbený a dbáte na to, aby vám soupeř nemohl vzít míč. Je to otázka talentu, nebo tréninku?
„Vysvětlím vám, proč jsem trochu přihrbený. Jednou v zimě jsme šli jako kluci hrát hokej a já si trochu více uřízl hokejku. Tři měsíce jsem pak jezdil na bruslích po ledě přihrbený, pamatuji se, že mě bolela záda a zřejmě už mi to tak zůstalo. Mám menší skoliózu právě z hokeje. Jinak si myslím, že moje vedení a krytí míče vzniklo při častém tréninku, ale nemyslím si, že by to bylo něco výjimečného."

Jan Šimák a Petr Javorek.Při obcházení protihráče uděláte vždy velmi rychle dva, tři kroky…jako byste tančil.
„Hlavní je, aby obejití bylo účinné. Když to uděláte pomalu, pojedete jako šnek, tak vás protihráč doběhne. U fotbalu je skutečně nejdůležitější mít dva, tři rychlé kroky a tuto výhodu jsem dostal do vínku. Ty tři kroky mám - nebo spíše musím říci, měl jsem - rychlé. Hra jeden na jednoho mě vždycky zdobila. Musím za to poděkovat bráchovi, který je o dva roky starší. Spolu jsme často chodili na hřiště pouze ve dvou a nic jiného než kličky a obcházení se dělat nedalo. I díky němu jsem si to natrénoval."

Jakou roli ve vaší fotbalové kariéře sehrál otec, kterého si pamatuji jako vytáhlého hlavičkáře, který hrál například ve Voticích?
„Samozřejmě, že mě k fotbalu vedl, ale zlobil se, když mi začal skřípat prospěch ve škole. To se mu vůbec nelíbilo. Hodně času mému fotbalu věnovala mamka, která mě často vozila na tréninky. Když jsem podepsal svou první profesionální smlouvu v Blšanech, zavládla doma spokojenost."

Každý fotbalista vzpomíná na některé trenéry. Na které vy?
„Takových trenérů je spousta, ale pokud mám jmenovat, tak je to pan Mansfeld z Tábora, ten mě v žácích nejvíce piplal. Na druhém místě bych uvedl pana Beránka v Blšanech, v Německu nemohu opomenout pana Rangnicka."

Kromě Tábora jste v jižních Čechách hrál také za Budějovice?
„Je to tak, ale byl jsem tam jen chvilku, odhaduji tak čtrnáct dní, tři týdny. Měl jsem si tam dodělat školu, ale pak jsem přestal jezdit na tréninky, zkrátka jsem se na to vybodl. Tím skončilo moje angažmá v Budějovicích. Budějovice o mě usilovaly asi pět let, ale mě se tam moc nechtělo, raději jsem zůstal v Táboře."

Do Blšan jste odešel právě z Tábora, když vám bylo osmnáct let. Potkal jste trenéra Beránka, u něhož jste jednu chvíli bydlel. Je to tak?
„To se opravdu stalo. Tehdy jsem začal trošku víc zlobit, dostal jsem přes prsty a podmíněně jsem k němu musel jít bydlet, trvalo to zhruba asi tři měsíce, pak mě Blšany prodaly do Německa. U pana Beránka jsem dostal jednu místnost, tam jsem bydlel se svojí přítelkyní a s trenérem jsme společně jezdili na tréninky. To mi pomohlo hodně, musím se přiznat, že jsem byl na dně a on mě vytáhl ven."

VZHŮRU DO NĚMECKA

Vaším prvním týmem v Německu byl Hannover, kde jste celkem strávil tři a půl sezóny. Jak jste se po příchodu do zahraničí cítil?
„Cítil jsem se špatně, protože jsem neuměl ani slovo německy. Věděl jsem, že jazyková bariéra bude velkým problémem. Navíc jsem neměl ani tušení, jak to bude v německém fotbalu fungovat. Zjistil jsem, že druhá německá liga má velmi rychlé tempo. Pamatuji si, jak jsem první den přistál na letišti, tam stál pán s cedulkou: Jan Šimák. Zeptal se mě, jestli mluvím anglicky, já mu odpověděl německy nein, pak se mě zeptal, jestli mluvím německy a já mu anglicky odpověděl no. Pán se jen usmál a odvedl mě na hotel. Pomohlo mi, že v Hannoveru byl asistentem trenéra Stanislav Levý, který mi tlumočil všechny pokyny. Pak jsem se začal učit německy."

Dostal jste učitele či učitelku?
„Ano, ale vznikl další můj problém. Já si do máločeho nechám mluvit, a tak se stalo, že jsem na hodiny němčiny asi třikrát nepřišel. Dostával jsem za to od klubu pokuty, pak pochopili, že nemá smysl mi ty pokuty dávat, a kurz zrušili."

Takže jste němčinu chytal od spoluhráčů v kabině?
„Ano, přesně tak. Později přišel do Hannoveru spoluhráč Jiří Kaufman, který uměl velmi dobře německy. Ten mi s řečí hodně pomáhal. Zhruba za rok a půl jsem neměl problém se dorozumět."

Je tedy Hannover týmem vašeho srdce - co se týče Německa?
„Přišel jsem do týmu, který dvanáct let nepostoupil do bundesligy. Za mého působení se to podařilo. Zhruba za půl roku až rok, co jsem tam přišel, se týmu začalo dařit. Hrál jsem tam velmi dobrý fotbal, střílel jsem hodně branek. Když jsme postoupili do bundesligy, konala se obrovská oslava. Řekl jsem si o lepší angažmá v lepším týmu. Přestoupil jsem do Bayernu Leverkusen, který byl v roce 2002 ve finále Ligy mistrů. Bayern měl tehdy fantastický tým."

V Leverkusenu jste měl nahradit Michaela Ballacka, který odešel do Realu Madrid. Sám jste ale vzkazoval, ať si nikdo nic takového neslibuje…
„V Bayernu měli lidé velká očekávání, další sezónu se od mužstva čekaly opět skvělé výkony, ale prodali Ballacka a Zé Roberta, dva nejlepší hráče. Nákupy se až tolik nepovedly, bohužel i já jsem se do toho později zařadil. V Bayernu jsem měl výborný start, pak se mi ale přestalo dařit. Leverkusen byl pro mě jedním z horších angažmá. Až do konce sezóny jsme bojovali o udržení v bundeslize, což byla s takovým mužstvem ostuda."

Jan Šimák a syn Dominik.V Leverkusenu jste nastupoval také v utkáních Ligy mistrů. Jaké to je pro kluka z Mezna?
„Samozřejmě jsem byl v euforii. Hraje znělka Ligy mistrů, vy stojíte na hřišti. Proti vám nastupují giganti jako Manchester United. Hraje se na krásných stadionech. Máte proti sobě nejlepší hráče světa. Nasáváte tu atmosféru. Bylo to nádherné, ale byl jsem z toho trochu vykulený. Nebyl jsem na to úplně připraven."

Na které spoluhráče z Leverkusenu nejvíce vzpomínáte? Na Neuvillea, nebo třeba na Berbartova?
„Berbu jsem tam zažil, když ještě ani nebyl v základní sestavě. Bylo ale na něm od začátku vidět, že má obrovský potenciál. Rád vzpomínám na německého reprezentanta Bernda Schneidera, který byl fantastickým hráčem. Navíc to byl smíšek, dělal zábavu. Byla s ním sranda. Nemohu opomenout brazilského stopera Lúcia, který často rozhodoval zápasy, když střílel ze třiceti metrů. Hráči tam obecně měli obrovskou kvalitu."

V Leverkusenu jste zažil trenéra Klause Augenthalera, že?
„Ten tam přišel později. Ze začátku byl mým trenérem Klaus Toppmöller. Augenthaler mi pak dal najevo, že budu patnáctým až šestnáctým hráčem. Rozhodl jsem se odtud odejít, protože pro mě nemělo smysl vysedávat na lavičce."

BYL JSEM MLADÝ A HLOUPÝ

Už jste naznačil, že jste svéhlavička. Býváte tvrdohlavý?
„Tak to samozřejmě. Ale myslím si, že v současnosti je to stokrát lepší, už si nechám říct, nebo leccos skousnu. Na počátku své kariéry jsem byl mladý a hloupý, chyb jsem udělal hodně."

Někde jste řekl, že vám ublížilo, že jste brzy začal bydlet sám…
„To je pravda. Od nějakých sedmnácti, osmnácti let jsem se o sebe staral sám. Najednou jsem měl po příchodu do Blšan příjem peněz, na které jsem nebyl zvyklý. Později se částky v Německu začaly zvedat a byly to takové sumy, ze kterých si obyčejný člověk sedne na zadek. Místo, abych měl s sebou mamku, která by mě zdržela zkrátka, tak jsem měl s sebou dva, tři kamarády a také to tak dopadlo… Přestal jsem se věnovat fotbalu. Byla to v jednu dobu spíše velká party, než profesionální přístup k práci."

Obklopil jste se rádoby kamarády. Chápal jste, že vás ti lidé zneužívali?
„Tehdy jsem to nechápal. Kdybych to věděl, tak tam se mnou nebyli. Dneska už si to uvědomuji, ale čas nejde vrátit. Už je pozdě to řešit…"

Krizi v Leverkusenu jste v roce 2003 řešil hostováním v Hannoveru…
„Absolvoval jsem celou přípravu. Odehrál jsem prvních šest kol sezony a po šestém kole jsme dostali volno. Odjel jsem na dva dny do Čech a už jsem se do Německa nevrátil. Tehdy jsem končil svoji kariéru, fotbal mě nebavil, nechtěl jsem nikde hrát. Nechtěl jsem ráno vstávat na tréninky, z ničeho jsem neměl radost, nechtěl jsem na sobě pracovat. V Leverkusemu jsem ukončil smlouvu a dal jsem si na rok pauzu. Posléze mi zavolal agent Pavel Zíka, jestli bych nechtěl jít do Sparty. Po roce nicnedělání jsem si řekl, že bych to zkusil, že už není možné se jen flákat. Bylo mi nějakých šestadvacet let. Říkal jsem si, že na vrcholový fotbal nejsem ještě starý. Sešel jsem se s tehdejším funkcionářem Sparty panem Peltou v táborském hotelu Palcát. Probrali jsme situaci a já nastoupil do Sparty, kterou trénoval František Straka. Odjel jsem na soustředění do Rakouska a dostal jsem smlouvu."

Dovolte ještě malou odbočku do Německa. V Hannoveru nad vámi držel ochrannou ruku trenér Ralf Rangnick. Je to pravda?
„Vzpomínám na něho v dobrém. Ne nadarmo jsem vyjmenoval trenéry Mansfelda, Beránka a Rangnicka. Ti, i když jsme dělal problémy, ve mně viděl talenty a nelámali nade mnou hůl. Pomohli mi, znovu mě zvedli, dávali mi pořád šanci."

Jaký byl Rangnick povahou?
„Vzhledem k tomu, že se nám v Hannoveru vesměs dařilo, tak byl příjemný. Já o něm nemohu říct nic špatného, hodně mi pomohl. Za něho jsme postoupili, on byl pro mě velkým přínosem."

Ve Spartě jste opět škobrtl, nastoupil jste ústavní protialkoholní léčbu…
„To jsem škobrtl…začal jsem pít, měl jsem hodně problémů. Došel jsem za trenérem, s nímž jsem se dohodli, že pokud se můj alkoholový exces ještě jednou stane, tak půjdu do léčebny. Situace se opakovala, nastoupil jsem ústavní léčbu a po třech měsících jsem se vrátil do Sparty. Ke konci mého působení jsem se nepohodl s trenérem Bílkem. Pamatuji se, že se jelo do Zlína. Řekl jsem, že jsem nachlazený, že se necítím, že nejsem stoprocentní. Do Zlína jsem neodjel. Tam se prohrálo. Místo volna si nás trenér druhý den svolal a já spolu s Vencou Drobným, dneska už nebožtíkem, jsme byli přeřazeni do béčka. Já pro nespolehlivost, nebo tak nějak mi to vysvětlili, Venca pro sportovní výkonnost. Bral jsem to jako velkou křivdu. Jestliže se prohrálo ve Zlíně a byl kolem té porážky humbuk, tak trenér přijde a vyhodí hráče, který tam vůbec nebyl. Bral jsem to jako ublížení. Vlastně ale Spartě musím poděkovat, protože jsem hrál tři měsíce za béčko a odtud jsem odešel zpátky do Německa do velkého fotbalu. Paradoxně mi to přeřazení pomohlo."

Jan Šimák po utkání.Po návratu jste hrál za slavný klub VfB Stuttgart.
„Nejprve jsem ale začal hrát ve druhé německé lize za Jenu. Bohužel jsme tenkrát spadli. Bylo to v roce 2007 a dodnes se říká, že to byla jeden z nejkvalitnějších ročníků druhé ligy. Hrálo tam tehdy asi deset mančaftů, které dnes stabilně nastupují v bundeslize. Mám na mysli Freiburg nebo Hoffenheim. S Jenou jsem sice spadli, ale mě koupil Stuttgart. Zažil jsem tam pohár UEFA. Ze začátku se mi hodně dařilo, pak jsem střídal, jednou jsem hrál, jednou nehrál. Pak přišel nový trenér Christian Gross z Basileje a ten mi řekl, že se mnou už nepočítá, že si přivedl svoje hráče, a já mu nezapadám do jeho koncepce. Domluvil jsem se na ukončení smlouvy a v roce 2010 jsem odešel do Mohuče. Své působení v Německu jsem ukončil opět v Jeně. Hráli jsme jen třetí ligu, ale na tu sezonu nikdy nezapomenu. Kdyby se fotbal hrál na šedesát minut, tak jsme vedli tabulku, ale my jsme dokázali všechny zápasy po šedesáté minutě prohrát. Byli jsme na posledním místě. Bohužel jsme nebyli dobře trénovaní, vydrželi jsme běhat jen šedesát minut, pak byl každý unavený. Měli jsme tehdy v Jeně snad nejlehčí přípravu, jakou jsem v životě zažil."

Ve Stuttgartu jste opět hrál se slavnými jmény. Jmenoval bych třeba Khediru…
„Ano, Sami Khedira tam tehdy působil. Odsud odešel do Realu. To bylo velké jméno. Musím ale zmínit také střelce Maria Goméze. Ten byl hodně sympatický. Ikonou Stuttgartu byl Cacau, který je tam do dneška, ale už moc nehraje. Do brány přišel Jens Lehmann, další velké jméno. Hrál se mnou holandský reprezentant Khalid Boulahrouz, který působil v Chelsea, Arthur Boka z Pobřeží slonoviny, rumunský reprezentant Ciprian Marica. Kvalitních hráčů tam bylo obrovské množství."

Ballack, Khedira zamířili z Německa do Realu Madrid. Vy prý jste také toužil odejít do Španělska…?
„Možná se mi to mohlo povést, když jsem začínal v Německu. Měl jsem našlápnuto a měl jsem před sebou obrovské příležitosti. Španělsko by se mi líbilo ze všeho nejvíce. Jsem fanda fotbalu, jaký hrají Barcelona nebo Real Madrid – neustále dopředu. Takovým fotbalem jsem byl vždy fascinován. Kdybych měl na výběr, Španělsko bych si zvolil."

Viselo to někdy ve vzduchu?
„Bohužel nikdy. Zlomem bylo, že v Leverkusenu jsem šel dolů. Kdybych všechno zvládl, makal jsem, možná mohla ta nabídka přijít."

NÁVRAT DOMŮ

Loni v létě vás s nabídkou oslovil šéf FC MAS Táborsko Jiří Smrž. Váhal jste dlouho jít hrát do malého klubu v jižních Čechách druhou českou ligu?
„Ani vteřinu! Vůbec jsem neváhal. Byl jsem touto nabídkou moc potěšen. Toužil jsem po tom, až skončím s fotbalem v Německu, že se vrátím domů. Proto jsem panu Smržovi strašně vděčný. Je fantastické tu být. Můj první rok v Táborsku nebyl takový, jaký bych chtěl. Sezonou jsme se protrápili. Ale i tak je fantazie být doma."

Stále pošilháváte po zahraničním angažmá někde v teple?
„Šance tady pořád je. Vím, že už se nemůžu vrátit do Německa, ale třeba Spojené arabské emiráty, to by šlo. Fotbal tam není na tak vysoké úrovni, ale práce je tam dobře placená."

Pokud nic nevyjde, rád zůstanete v Táborsku?
„Pokud bude mít klub nadále zájem a pokud se dohodneme na podmínkách, pak nevidím žádný problém."

Není to šok přejít z bundesligových klubů s výborným zázemím do FC MAS Táborsko?
„Musím FC MAS Táborsko jen pochválit. Třeba za to, jak klub pracuje s mládeží. To je něco skvělého. Za mě, když jsem tu působil, nebylo běžné se každý týden měřit v mládeži s těmi nejlepšími: Spartou, Slavií. Klub založil juniorku, která hraje nejvyšší soutěž. Vidím, jak se neustále všichni snaží vylepšit zázemí. Vidím to hlavně u našeho týmu. Management nám všemožně vychází vstříc. Je tu vidět velká snaha dostat se vyšší úroveň."

Jan Šimák a trenér Roman Nádvorník.

Letošní sezóna zatím vypadá pro FC MAS Táborsko velmi nadějně. Co je potřeba udělat pro to, aby se týmu nadále dařilo?
„To je velmi jednoduché. Nesmíme dostávat góly, což se nám zatím daří, a vždy musíme dát o jednu branku navíc. Mrzí mě, že vedeme 1:0 a nejsme schopni brzy přidat druhou branku a hru uklidnit. Když už druhý gól dáme, tak je to pět minut před koncem, přičemž se třeba čtyřicet minut klepeme, aby soupeř nevyrovnal na 1:1. Jinak musím říct, že se projevila práce nového trenéra Romana Nádvorníka, který si přivedl několik hráčů, sestava si takzvaně sedla. Je vidět, že hrajeme jako tým. Já říkám, že když je dobrá parta, tak odtud vede cesta k úspěchu."

Někdy na vás vidím, jako byste byl na hřišti lehce otrávený. Nebo se mýlím?
„To vám možná jen přijde. Jsem spíše náročný a čekám od sebe a od spoluhráčů vždycky něco víc. Nechci se nikdy smířit s tím, že jsme nějaký balón zahráli špatně. Nikdy neskládám zbraně, snažím se něco vymyslet a zápas odjezdit na sto procent. Nechci si po zápase říkat, že jsem měl udělat tohle a tohle jinak."

Na podzim se daří mj. brankáři Tomovi, stoperu Mrázovi, ofenzivnímu Vukadinovičovi. Jak se vám s nimi hraje?
„Už jsem říkal, že posílení kádru letos v létě bylo velmi kvalitní. Přišli například dva noví gólmani. Brankář Michal Toma chytá fantasticky. Díky němu už nedostáváme laciné góly. To nám moc pomáhá a před jeho výkony klobouk dolů. Dobře hrají stopeři Peter Mráz a Ivan Cíferský, do toho zapadl Luboš Tusjak na beku. Naše obrana je pevná a góly nedostáváme. Tusjak a Vukadinović jsou velmi mladí hráči s obrovským talentem. Mužstvo je dobře skloubené ze zkušenějších a mladých fotbalistů."

V záložní řadě s vámi nastupují například Kočí nebo Javorek. Jsou to spoluhráči, se kterými si nejvíc rozumíte?
„Od kluků ze zálohy chci, aby mě podporovali a aby mi dávali balóny. Zmínil bych ještě defenzivního Ondru Šimla, který hraje pode mnou a rozbíjí útoky soupeře. Mou úlohou je hlavně hrát dopředu, vymýšlet akce. Na hřišti si rozumím s každým, ale samozřejmé je, že více s ofenzivními hráči."

Když vám někdo přihraje špatně, máte tendenci mu to vysvětlit?
„Vůbec ne. Já jsem rád, když balon dostanu, tak či onak. Horší je, když balon vůbec nedostanu, to se mi pak nelíbí."

V pondělí 14. října čeká FC MAS Táborsko televizní zápas ve Zlíně. Vás, který jste hrál na bundesligových stadionech, to asi nepřekvapí, ale pro některé spoluhráče to bude premiéra…
„Možná se u nich nějaká nervozita ukáže, ale myslím, že všichni fotbalisté mají jedno společné. Když rozhodčí poprvé pískne do píšťalky, tak zapomenete, že hrajete v televizi a věnujete se jen hře. Všechno ze sebe shodíte. Mladší spoluhráče by mohl televizní přenos zdravě nakopnout, budou mít snahu ukázat se, získají větší motivaci než normálně."

VÁŠNIVÝ RYBÁŘ

Honzo, jste otec dvou synů. Žijete s přítelkyní a druhým synem. Jak je to s prvním potomkem?
„Ten žije s bývalou přítelkyní v Praze. Jelikož jsme se rozešli, zůstal samozřejmě u mámy. S novou přítelkyní máme druhé děcko. Je jen na dohodě, kdy si k sobě beru prvního syna. Zrovna dnes, kdy děláme tento rozhovor, přijel a mám ho u sebe."

Když máte volno, věnujete se rodině a také rybaření.
„Rybařina je moje velká vášeň. Důkazem je, že jsem byl na lovu ryb asi sedmkrát ve Španělsku. Mám rád adrenalin, kdy nevíte, co z vody vytáhnete. U vody si nejvíce odpočinu, jsem tam strašně spokojený."

Jste typ rybáře, co rybu chytí a pak pustí?
„Ne, to určitě nejsem. Ryby samozřejmě často pouštím, ale také si rád nějakou odnesu. Jídla z ryb mi chutnají, přítelkyně s malým synem si také rádi dají. Navíc mám spoustu kamarádů, kteří po mě často nějakou rybu chtějí. Také vozím ryby mamce domů. Samozřejmě neberu všechny ryby, nikdy bych nedokázal vzít trofejní rybu. To se nesmí. Bylo by mi to líto."

Kterou rybu máte na talíři nejraději?
„Nejlepší je asi candát. To je lahodné maso, jedno z nejlepších, co se týče sladkovodních ryb u nás. Rád si dám i pstruha, ale ani kapr není vůbec špatný."

V neděli 13. října je vám 35 let. Jak narozeniny oslavíte?
„Už mám po oslavách, slavil jsem první víkend v říjnu. Věděl jsem, že v pondělí čtrnáctého října hrajeme ve Zlíně televizní zápas. To už na oslavy není čas."

Kolik bylo dárků?
„Dárků byla spousta. Třeba reproduktory k počítači, sportovní vybavení, cestovní podkolenky, elastické stahovačky, krémy. Bylo toho hodně."

Který dárek jste nečekal?
„Spoustu dárků jsem nečekal, mnohé mě až dojaly. Třeba thajská masáž nebo nákupní kupony do rybářských potřeb. Byl jsem mile překvapený."

S povzdechem říkáte, že už vám je pětatřicet. Jak vnímáte tu číslovku?
„Ta číslovka je z pohledu fotbalového života strašná. Když si uvědomím, že už mi je pětatřicet, tak je to děs. Dokud budu ale zdravý, dokud se budu cítit dobře, tak s věkem takový problém nemám. Samozřejmě - kdyby mi mohlo být pětadvacet, dal bych za to všechno, hned bych to vyměnil. Tak to bohužel je, že život letí, nedá se nic dělat. Každý fotbalista se do vyššího věku dostane."

Čeho nejvíce litujete?
„Nejvíce lituji toho, že jsem si do Německa nezval mamku, že jsem do fotbalového života v Německu nevstoupil tou správnou nohou. Myslím si, že kdybych měl s sebou mamku, spousta věcí by se odvíjela jinak. To je asi to nejzásadnější."

Co byste udělal jinak?
„Spoustu věcí! Moct se vrátit v čase, všechno by bylo jiné, ale tak už to je. Už s tím nic nenadělám. Už se tou myšlenkou ani nezabývám."

Trápí vás nálepka promarněného talentu? Často se o vás tak píše.
„Už jsem na to zvyklý a nic mi to neříká. Jedním uchem to vejde dovnitř, druhým ven a je to pryč. Je to pořád dokola. Když to někoho baví psát, ať si to píše, s tím se nedá nic dělat. Každý má právo si napsat, co chce…"

Dokážete si představit, co bude s klubem FC MAS Táborsko za tři nebo pět let, i když vy už v něm nebudete?
„Věřím tomu, že se tady do pěti let vykope první liga. Doufám v to, přeji si to. Majitel klubu Jiří Smrž je velmi cílevědomý a zarytý. Myslím si, že se mu to jednou povede."

Autor: Luboš Dvořák

14.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Diváci se během Krampus show Kaplice náramně dobře bavili.
103

Krampus show 2017 předvedla úchvatnou podívanou

Po čelním střetu nákladního automobilu tovární značky DAF, zemřel řidič osobního vozu VW Polo.

Nehoda na Vodňansku skončila tragicky

Vánoční trhy přilákaly do Vodňan stovky lidí

Vodňany – V sobotu 16. prosince v 9.30 hodin začal Vodňanský Vánoční trh.

Kam na nejlepší svařák. A za kolik?

/INTERAKTIVNÍ MAPA/ Proklikejte si, kolik zaplatíte za dvě deci svařeného vína či punče na vánočních trzích na náměstích českých, moravských a slezských měst.

Sobota je den, kdy stovky krampusů vtrhnou do Kaplice a s nimi tisíce diváků

Kaplice - Démonické bytosti, mytické šelmy, napůl zvířecí, napůl lidské, adrenalinově pobaví diváky v Kaplici.

Kam za kulturou 16. a 17. prosince

Strakonicko - Přinášíme vám tipy pro volný čas.  

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT