Fotbalista Josef Frydrych hrál ve Slavii, vyjádřil se i ke Kúdelovi

Jak to jde, tedy spíš když to šlo, jezdil na zápasy Slavie osobně. „Byl jsem i na zápasech v zahraničí,“ říká pyšně. „Na Chelsea to byl krásný zápas, byl jsem i v Dortmundu. Odbor přátel Slavie Praha funguje, jezdí se od Milevska, Jindřichova Hradce, Kamenice nad Lipou,“ vyjmenoval Frydrych štace, kde se fandí sešívanému týmu.

Jako hráč má ale nezapomenutelné vzpomínky na zápas s Realem Madrid. Tehdy, psal se rok 1976, Španělé původně pozvali Bayern Mnichov, ten nedorazil, a tak zápas odehrála Slavia.

S Frydrychem v sestavě.

Pražané dokonce vedli, sice prohráli 1:4, ale vzpomínky zůstaly na celý život. „V hledišti bylo devadesát tisíc fanoušků. Byla to krása.“

Mezi velké zápasy patří i derby. Slavia – Sparta. Dodnes zdobí jeho pracovní stůl dobová fotografie. „To bylo na Letné v roce 1977, vyhráli jsme 2:1, já nahrával na gól Segmüllerovi. Hlavou. Tady je Pepík Jebavý, který se mnou byl i v Jablonci a do Slavie přišel rok přede mnou. A tady je můj největší kamarád, který bohužel loni zemřel, Pavel Biroš,“ ukazuje Josef Frydrych.

V dresu Slavie v roce 1976 sahal také po mistrovském titulu, jenže poslední krok tato parta udělat nedokázala. „Na starém stadionu v Bratislavě bylo třicet tisíc diváků. Šéfoval tam legendární Tono Ondruš. Nevyšlo to. Prohráli jsme,“ krčí rameny. Zážitků ale posbíral tolik, že by o nich mohl vyprávět poutavě dlouhé hodiny. S fotbalem prožil kus života.

Josef Frydrych si docela dobře dnes dokáže vysvětlit, proč Slavia svým největším soupeřům v českém fotbale tolik výkonnostně utekla. „Má dobrého trenéra,“ říká bez sebemenšího zaváhání.

Josef Frydrych kopal v kariéře i za SlaviiZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Co se za uplynulé půlstoletí zásadně změnilo, je přísun zahraničních fotbalistů na české stadiony. „Tenkrát tu cizinci nehráli, ale československá liga byla na úrovni, Slováci měli výborné mančafty, ne náhodou jsme vyhráli mistrovství Evropy,“ připomíná slavné bělehradské vyvrcholení ME 1976.

„Pivarník, Vencel, Ondruš, Čapkovič, Gögh, Masný, Švehlík, tak bych mohl pokračovat,“ usmívá se Josef Frydrych nad výčtem jmen kamarádů, kteří tehdy byli v rolích jeho soupeřů. A že to bývaly bitvy…

Nastupoval na postu stopera. Ne jako o pár let později, kdy každý tým měl libero, ne jako dnes, kdy většinou stojí čtyři hráči v obraně v řadě, nebo má tým v sestavě hned tři stopery. „To bylo úplně něco jiného,“ mávl rukou.

Co ho při pohledu na současný svět fotbalu trápí, jsou alibistické přihrávky. Domů. Brankáři. „Oni si tím pomáhají, posílají přihrávky třeba z půlky domů, nechtějí ztratit balon, to se mi ale nelíbí.“

Patřil mezi vynikající hlavičkáře. V dresu Slavie vstřelil celkem pět gólů. „Baníku Ostrava, Interu Bratislava. Hlavou.“ A jak už to bývá, dobře si vzpomíná i na první gól v lize. „Já přišel tehdy z Jablonce do Slavie a hned jsem se trefil právě proti LIAZU,“ usmívá se.

Fotbal sleduje rád, baví ho, ale občas dění okolo trávníku nechápe. Aktuální šílenství, které se rozpoutalo okolo Ondřeje Kúdely vnímá Josef Frydrych, který má právnické vzdělání, po svém.

       „Nejsem přímo odborník na sportovní právo, tedy na sankce, které vyplývají z přestupků, ale deset zápasů zastavení činnosti se mi zdá příliš.“ Ani tak ho nezarazila konkrétní výška trestu, jako způsob, jakým bylo o hráčově vině rozhodnuto. „Nevím, na čem orgán, který to má na starosti, rozhodoval. Zejména jde o otázku důkazní. Jak došli k přesvědčení, že on opravdu něco tak trestuhodného řekl?“

      Frydrych, znalý práva, se o důkazech nikde nedočetl. „Kamery, rozhodčí, nikdo nemohl posoudit, co Kúdela přesně sdělil. To se mi zdá opravdu hodně tvrdé.“

    Ze své kariéry pamatuje případy, kdy došlo k zastavení činnosti. „Vyloučení na rok ze sportovní činnosti. To ale bylo pro hrubé zranění, které hráč soupeři způsobil.“ Kúdela nakonec sáhl k odvolání. Přesně k tomu by ho nabádal i Frydrych. „Určitě. Slavia se musí ptát na důkazní prostředek. Otázka nařčení je dnes velmi problematická, zejména ve věci rasismu je to hodně ožehavá věc. Jsou za to veliké tresty, především v Americe, nevím, jak se k tomu staví evropská judikatura, ale nelze ani vyloučit, že se tím bude zabývat civilní soud.“