Předseda oddílu, kapitán áčka, hráč béčka i trenér přípravek, to vše Libor Pešek bez problémů zvládá. „Fotbal je pro mě srdcovou záležitostí. V Poříčí hraji nepřetržitě od šestnácti let,“ říká Libor Pešek a doplňuje: „Dá se říci, že fotbal vyplňuje drtivou většinu mého mimopracovního času. V přípravce mám dva syny, takže se trénování této kategorie věnuji i díky nim.“

Aby mohl člověk táhnout prakticky vše v oddíle, potřebuje k tomu chápavé zázemí v rodině. „Bez toho by to nešlo. Manželka skutečně fotbalu nakloněná je, za což jí patří obrovský dík. Někdy si sice také trochu postěžuje, že jsem věčně na fotbale, ale podobně to funguje asi ve všech menších klubech, že to táhne jeden, maximálně dva lidé. Určitě nejsem nějakou výjimkou,“ říká skromně Libor Pešek s tím, že jej potěšilo, že si na něho kamarádi vzpomněli nominací právě do této ankety.

Fotbalisté v Poříčí hráli před pár lety i I.B třídu. O tom, že by se tam v současné době vrátili, se podle Libora Peška moc neuvažuje. „Zatím na to asi ani není kádr a samozřejmě je to i finančně náročnější. Okresní přebor je pro nás asi ideální soutěží. B třídu jsme si zkusili, první tři roky jsme tam určitě ostudu neudělali, pak jsme se dva roky zachraňovali a nemělo cenu soutěž za každou cenu držet. Okresní fotbal se i sleduje více než B třída. Hrají spolu sousední vesnice, pomalu každý týden je derby, takže si to užíváme,“ doplňuje duše poříčského fotbalu.

Poříčí se v současné době propojilo se sousedními Katovicemi, což mělo jeden jasný důvod. „Měli jsme dorost, kde byli i katovičtí kluci. Katovice si chtěly vzít své hráče zpátky, a tak jsme udělali společenství našeho béčka a céčka Katovic. Funguje to k oboustranné spokojenosti,“ uvedl ke spojení s Katovicemi Libor Pešek.

Předseda klubu má úzké vazby i na vedení obce, což je pro vesnický fotbal vždy to nejdůležitější. „Obec nám hodně pomáhá. Pomohla nám předělat celé zázemí, je našim největším podporovatelem. Bez podpory obce by fotbal šel dělat jen těžko,“ vyzdvihl Libor Pešek spolupráci s obecním úřadem.

To, že vychovává k fotbalu i své syny napovídá, že by se jednou mohli spolu objevit na hřišti v jednom dresu. „Ještě to bude pár let trvat, ale tomu staršímu bude za pět let čtrnáct a pokud by se nehrála soutěž dorostu, mohl by pak za muže nastoupit. Ale samozřejmě bych já sám chtěl hrát co nejdéle. Co vydrží zdraví a dokud bude nějaká výkonnost,“doplňuje s úsměvem Libor Pešek.

A co by popřál fotbalu jako takovému i tomu v Poříčí? „Co nejvíce nadšenců, jako jsme my. Na vesnicích fotbal v posledních letech dost upadal, ale věřím, že se to teď zvedá. Z ministerstva školství se již sem tam nějaké finance dostanou, což je určitě plus. Vidím to v základně přípravek tady na Strakonicku, kde hraje hromada mančaftů. Pokud se mládež bude věnovat sportu, bude to fajn pro všechny. Fotbal zkrátka na vesnici patří.“