Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jméno: Petr
Příjmení: Šafránek
Rok narození: 1978
Klub: TJ Sokol Bavorov
Kategorie: muži

Cesta k trénování? „V 19 letech jsem si při zápase přetrhl přední křížový vaz a po operaci jsem dostal na rok pauzu, aby se dané zahojilo. Protože jsem tenkrát žil kromě školy fotbalem, tak jsem chvilku po bratrovi začal dělat rozhodčího a s otcem jsem začal dělat přípravku ve Čtyřech Dvorech. S tou jsme se s přibývajícím věkem dostali až do kategorie starších žáků, kde se nám podařilo postoupit do ligy. Po přestěhování do Vodňan jsem zde
 s Honzou Veselým trénoval dorost a postupně s hraním jsem přešel až na pozici trenéra mužů Sokola Bavorov. Nyní mám vystudovanou licenci A."

Trenérské motto? „Mé životní motto je i trenérské: ´Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.´ Jsem hodně vytížený člověk, přesto jsem schopen být na každém tréninku a skoro na každém zápase. Proto, když si hráči začnou vymýšlet, proč nemůžou, že nemají čas a tak dále, tak se mi otvírá nůž
 v kapse."

Z čeho nikdy neslevím? „Trénuji tým okresního přeboru a bohužel nikdy nemohu říci, že z něčeho nikdy neslevím. Na této úrovni hrají ti, kteří fotbal mají rádi, trénují a hrají, pak hráči, kteří ho mají rádi, netrénují a hrají a pak bohužel hráči, kterým je úplně jedno, jestli budou hrát a jestli se jim vůbec bude chtít na zápas. Heslo našich tatínků: ´Hrát bude ten, kdo trénuje!´ již bohužel
v této době na dospělé a možná i na některé mladší neplatí, protože je příliš mnoho jiných zájmů. Ale máme v týmu nastavena pravidla, která musí hráči dodržovat a po počátečních problémech jsme to vyladili a já teď pomalinku nemám za co vybírat na dokopnou."

Jaký styl vyznávám? „Vítězný. (usmívá se) I když mi to někdy někteří vyčítají, snažíme se hrát kombinačně a útočně. V současné době na to máme i dobrý tým. Hrajeme již pět let na čele tabulky
 a patříme mezi nejlépe střílející týmy. Ale někdy musíte vnést do stylu i něco překvapivého, co zaskočí soupeře a změní i pohled na hru vašich svěřenců. A někdy stačí i drobnost. Jednou jsem třeba hráčům rozdal formičky na pečivo, aby se jim zlepšila forma. Nebo v derby s Vodňany, když jsme doma prohrávali, jsme nešli do kabin 
a zůstali schovaní za střídačkou, aby se hráči vydýchali. Ve druhé půli jsme duel otočili. Nejvíc mě ale bavila hra s otcem o půli, když jsme si hráli na hodného a zlého. To se nás bály i maminky."