Jak se cítíte krátce po závěrečném hvizdu utkání, ve kterém jste exceloval? Byl to návrat ve velkém stylu.
Ani ve snu jsem si to takhle nepředstavoval. Přišli diváci, vyhráli jsme, vstřelil jsem tři góly, co víc si můžu přát. Hlavně je to ale návrat strakonického fotbalu do vyšších pater v kraji.

Přípravné zápasy Strakonicím vůbec nevyšly, asi byly obavy před prvním mistrákem…
Řekli jsme si, co máme hrát, kluci zápas odmakali. Hosté byli mladí běhaví hráči, i když směrem dopředu zbrklí. My jsme vzadu hráli dobře z bloku a zkušeně celý duel zvládli. Proto panuje velká spokojenost.

Vy jste se už po prvním gólu v 5. minutě hlásil o střídání. Měl jste nějaký problém?
No, to byla trošku taková sranda (úsměv). Jsem měsíc po operaci kolena a jsem rád, že vůbec hraju. O to raději jsem, že nám premiéra vyšla a já byl u toho. Ještě před utkáním jsem vůbec zvažoval, jestli do toho půjdu, nebo ne. Ale když jsem pak viděl diváky, jak chodí, tak jsem to riskl. Zaplaťbůh, koleno drží. Hlavně, že jsou tři body doma.

Jak moc vás utkání bolelo?
Samozřejmě, když se vyhraje, bolest tolik cítit není. Horší by bylo, kdybychom prohráli 0:1 a já si třeba něco udělal… Takhle mohu říci, že vše proběhlo v pořádku. Jsem moc rád kvůli lidem, kteří přišli a byli super. Byly jich necelé tři stovky, takoví nechodí ani na třetí ligu. Věřím, že strakonický fotbal můžeme posunout ještě výše.

Jaké byly vaše pocity při návratu na Křemelku po více než dvanácti letech? Cítil jste nějakou nervozitu, nebo ta už ve vašem věku a při vašich zkušenostech nehrozí?
Už když jsem přišel do kabiny, byl jsem trochu nervózní. Jsem nervózní před každým zápasem, ať je mi čtyřicet, nebo mi bylo dvacet. Utkání prožívám pořád stejně. Když jsem viděl při rozcvičení diváky a i při vědomí, že spoluhráči spoléhají na to, že budu střílet góly, cítím zodpovědnost. Jsem rád, že jsem jim to hned v úvodu vrátil, když už toho nemůžu tolik oběhat. Alespoň jsem tedy platný těmi góly. Kluci jsou skvělí, odmakají to za mě. Když to tak bude fungovat dál, nebude problém.

Vrátil jste se tam, kde jste s fotbalem začínal. Jak se vám opouštělo po deseti letech písecký klub?
Bylo to složité. Jako hráč jsem tam zažil deset krásných let. Jako trenér jsem tam byl potom coby asistent u áčka a asistent U17, což mě moc nenaplňovalo. Tak jsem se rozhodl tam skončit. S majitelem panem Nouskem jsme se dohodli na přerušení činnosti, nebavilo mě pobíhat od jednoho k druhému. A zvlášť, když se vytvořila trenérská rada, která by měla určovat, kde budu a kde ne… Neuznávám lidi, kteří by mi chtěli ve fotbale radit, co mám dělat, jak trénovat. Přerušil jsem tedy činnost, ale možná se do Písku vrátím, až se tam lidé obmění. Pana Nouska jsem uznával, s jinými to bylo horší. Teď se budu plně soustředit na práci a na fotbal v Junioru.

Znamená to, že s Juniorem budete naplno trénovat? Nebo budete mít spíše individuální přípravu?
Určitě budu trénovat s týmem, to je důležité. Teď jsem tři měsíce nic nedělal a pocítil jsem to hned ve 20. minutě prvního duelu. Takhle fotbal hrát nejde. Trénovat je potřeba na každou soutěž, opravdu jsem se fyzicky necítil moc dobře. Sice to nyní odmakali kluci, přijdou ovšem zápasy, kdy bude potřeba, abych to oběhal vpředu já. Navíc trenér Luděk Cimrhanzl má super tréninky, na tuhle soutěž kvalitní, až nadstandardní. I takticky to funguje. Jsem moc rád, že jsem tady a budu si to užívat.

Jaké to bylo na hřišti s Tomášem Kostkou, s nímž jste si zahráli i v Prachaticích?
Jsme s Tomášem velcí kamarádi už od malička. Fotbal jsme prožívali spolu. Bylo to i vidět, věděl jsem, kam balon kopne, kam si mám naběhnout. Když to bude takhle fungovat dál, budeme možná ještě větší kamarádi než jsme teď.

Troufnete si říci, kam to může Junior dotáhnout?
Po prvním utkání samozřejmě panuje velká euforie, ale nemyslím si, že nás čekají jednoduché zápasy. Soupeři budou i kvalitnější než Lokomotiva České Budějovice, ta nás moc neprověřila. Útočná síla jiných mančaftů bude větší. Nečeká nás nic lehkého.

Působíte ve Strakonicích, ale ještě předtím byly ve hře Vodňany. Údajně jste tam byl už domluvený na působení. Nemají vám to trochu za zlé, že jste šel do stejné soutěže?
Určitě mi to mají za zlé, protože jsem tam byl domluvený. Ale jakmile se mi ozval Junior, Vodňany šly stranou. Trenér Václav Hrachovec to nemůže skousnout dodnes. Takže derby bude i díky tomu pikantní. Ale já jsem šťastný, že jsem tady, jsem rád, že mě oslovily Strakonice a dohodli jsme se. Nebylo to těžké rozhodování, ve Strakonicích jsem vyrůstal. Kde jsem začal, chci i skončit.