Obdobný podzim jako loni prožívá fotbalista Pavel Krejsa. Se svým týmem hraje na špici! Ovšem zatímco před rokem to bylo v dresu Katovic, které přivedl z I. A třídy do krajského přeboru s kapitánskou páskou na ruce, nyní je to v soutěži, která je hned o tři úrovně níže. Válí v okresním přeboru za Cehnice, kam přišel v létě. Ty stále neprohrály, jsou po dvou třetinách podzimu v čele a jedním z hlavních aspirantů na konečné prvenství.

Jak velký je to rozdíl, hrát na špici krajského přeboru, ještě předtím I. A třídy a nyní „jen" okresního přeboru?
Rozdíl to takový není – tedy co se mého přístupu týče. V Katovicích proti nám všichni bránili, to se nyní nemění. Týmy k nám obvykle přijíždí s taktikou nedostat gól za každou cenu. Často pouze nakopávají míče a čekají vzadu. Moc se mi takový přístup k fotbalu nelíbí a rozhodně bych nechtěl v takovém mužstvu hrát, protože fotbal dělám kvůli zábavě Jít do utkání s cílem kopnout míč co nejdále od vlastní branky, je podle mě špatně.

A jak se vám zatím líbí v řádově nižší soutěži, jak jste se zabydlel?
Zabydlel jsem se dobře, víc než polovinu kluků jsem znal. A ty mladé, které jsem poznal, musím pochválit za přístup ke sportu a fotbalu.

Cehnice po předchozích průměrných sezonách jsou nyní první a jako jediné ještě neprohrály. Jsou ambice přebor vyhrát a postoupit výše? Šel jste s tím i do Cehnic?
Úkoly vyhrát nejsou, tedy alespoň nám vedení nikdy nedávalo nůž na krk, že musíme postoupit. Takové pokyny nikdy nebyly ani třeba v Katovicích. Kdo říká, že nechce vyhrávat, lže sám sobě. Já chci vyhrát vždy a všechno. I na tréninku. Ale zpět k otázce. Chci vyhrát okresní přebor, postup je už ale otázka druhá. Je podle mě ke zvážení, až by to teoreticky nastalo. Na to máme času zatím dost. Z mého pohledu je lepší hrát derby s Dražejovem a Katovicemi a vyhrávat, než proti týmům v I. B třídě a třeba se fotbalově trápit.

Co byste řekl o týmu, do kterého jste v létě přišel? Jak je silný, perspektivní, na co má?
Určitě máme silný tým. Působí v něm hráči z bývalého úspěšného strakonického dorostu, kteří hráli dorosteneckou ligu a následně divizi. Přišli jsme já a Petr Hovorka z kraje, takže tým je výborný. Tedy když se všichni sejdeme. Jak s oblibou říkám, kraj se dá hrát ve třinácti lidech, ale na okres je potřeba alespoň dvacet jmen na soupisce. Není to logicky soutěž, kterou mají všichni hráči na prvním místě. Já byl deset let zvyklý na to, že se vše plánuje tak, že v sobotu je zápas, v pátek trénink a přes to nejede vlak. Dovolené nebo třeba i svatbu jsem plánoval v letní přestávce. To je dnes trošku jinak, ale je to logické a poplatné soutěži, kde člověk působí.

Jak velký sešup to pro vás byl, jít o tři soutěže níže?
Sešup to nebyl. I v okresním přeboru jsou mužstva a hráči, kteří mají kvalitu na vyšší soutěž. U nás jich také několik máme. Horší už však potom je, když se tři hráči omluví ze zápasu. To začínají problémy. (smích) Ale zatím jsme si s tím víceméně dokázali poradit. Co mi trošku vadí, je nefotbalový přístup od některých soupeřů.


Střelecky se vám osobně také asi daří mimořádně a nad očekávání, máte na kontě dvanáct branek…
Nad očekávání? Vy jste to nečekal? Já jsem v každé své sezoně dal pět až osm gólů v I. A třídě či v kraji, a to z pozice stopera. Tedy hráče, který se na útočnou půlku dostal jen při standardní situaci. Dnes hraju v útoku, za což děkuji Petru Hovorkovi, který nám hraje stopera.

Pokud jste si s Petrem Hovorkou prohodili posty, svou novou roli plníte tedy dobře.
V útoku je člověk v soupeřově vápně prakticky pořád a se svojí výškou a za pomoci krásných přihrávek není takový problém střílet góly. Fotbalová brána je celkem velká a zatím se ke mně míče odrážejí častěji. Momentálně se mně i mužstvu daří, tak snad jsou všichni spokojení.

Cehnice v prvních dvou třetinách podzimu ztratily třemi shodnými remízami 1:1, z toho dvě byly doma. A ve všech případech jste pokaždé museli skóre dotahovat. Měly ty zápasy s Katovicemi B, Doubravicí a v Bavorově něco společného?
Měly. Náš boj se sestavou a následně s kvalitním soupeřem. Katovice proti nám v určité fázi zápasu vlastně postavily krajskou zálohu, což otestovalo naše defenzivní schopnosti. Doubravice k nám přijela s taktikou za každou cenu neprohrát, trošku jiný zápas, ale výsledek stejný. A v Bavorově to byl podle mě hezký duel, kdy jsme udělali chybu v rozehrávce a trápili se v zakončení, respektive v přechodu do útoku. Bod byl pro oba soupeře dobrý.

Zatím se o prvenství s vámi nejvíce pere nováček z Doubravice. Bude to hlavní konkurent, nebo může pomýšlet na nejvyšší příčku více týmů – Katovice B, Střelské Hoštice, Bavorov, Malenice?
Doubravice je sice nahoře, ovšem přístup k fotbalu je od ní, řekněme, problematický. Hoštice jsme ještě neporazili, Bavorov je podle mě lepší, než odpovídá postavení v tabulce. A Katovice jsou B-tým, který hraje vždy nahoře, ale bez větších ambicí to nějak řešit. Myslím, že největší soupeř budou Hoštice a možná také Blatná B a již zmíněný Bavorov.

Ze zkušenosti můžete říci – jak důležité je přezimovat první? Hraje to pro přípravu a odvetnou část nějakou roli?
Nehraje to roli. Důležité je dohrát zbytek podzimu tak, abychom měli o co hrát i na jaře. Ze zkušenosti mohu říci, že když vedete krajský přebor, tak dáváte tak jeden rozhovor týdně, když vedete I. A třídu, tak dáváte tak jeden za měsíc. A zatím nemám zkušenost s tím, když vedete okresní přebor, co se v zimě děje…

Je reálné a věříte, že můžete po krátké době zase slavit vítězství v soutěži?
Věřím. Reálné to určitě je. Je to jenom o nás. Když budeme všichni zdraví a budeme mít pozitivní přístup k fotbalu, je určitě možné pomýšlet na postup. S Petrem Hovorkou jsme se bavili, že se nám docela líbí pořád něco vyhrávat a postupovat. Že se to nepřejídá. Navíc bych rád obnovil a doplnil šatník o další postupové tričko, případně čepici, jako když jsme s Katovicemi postupovali poprvé.