Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

Hodně vás mrzelo, že jste se loučil dvěma porážkami?
Mrzelo mě to, chtěli jsme si sezonu ještě prodloužit. Nechci se vymlouvat, ale měli jsme potíže s marodkou. Vypadli Skovajsa, Hellebrand, Mrsič, ve druhém zápase také Havel, zcela fit nebyl Mihálik a my měli celou lavičku dorostu. Ale všechno špatné je k něčemu dobré, takže prostor dostal teprve sedmnáctiletý Ondra Čoudek a zvládl to na stoperu velice dobře.

Za celou sezonu jste venku nevyhráli a v Boleslavi to byl asi váš typický venkovní zápas: herně to špatné nebylo, ale pak přišla chyba a dobře rozehraný zápas jste nedotáhli do konce…
Je to tak, doma jsme zápasy zvládali herně i výsledkově, a ačkoli jsme venku způsob hry neměnili, dopouštěli jsme se tam chyb někdy až triviálních. Potvrdil to i ten poslední gól, co jsme v sezoně dostali, kdy si místo jednoduchého řešení tam nahráváme po brankové čáře… Podobné věci nás připravily venku o spoustu bodů. Nebýt těchto chyb, zřejmě bychom teď hráli v té první šestce.

Takže když se ohlédnete za sezonou, která neúspěšná rozhodně nebyla, nedalo se přece jen z ní vytěžit víc?
Já to beru tak, že podzim byl z naší strany hodně vydařený. Hráli jsme atraktivní fotbal a skončili jsme v horní půlce tabulky. Jenže v zimě odešli dva klíčoví hráči, Bassey a Talovierov. Především Fortuna na hrotu jsme nahradit nedokázali a já jsem přesvědčen, že kdyby zůstal, hodnotili bychom sezonu ještě pozitivněji. I tak si však myslím, že jaro až tak špatné nebylo. My měli hodně těžký vstup do sezony a třeba tady se Spartou jsme byli jednoznačně lepší, měli jsme i příležitosti, jenže právě gólový hráč nám chyběl. I tak nám na konci v tabulce do první šestky scházely jen dva body. Myslím si tudíž, že sezonu lze považovat za úspěšnou.

Doma jste patřili v lize mezi nejlepší, venku jste ani jednou nevyhráli. To je jako den a noc, proč tomu tak bylo?
Naše ha byla na něčem založená. Chtěli jsme hrát odzadu, abychom si mohli vytvářet přečíslení, chtěli jsme hrát kombinačně. Doma se nám to dařilo, protože jsme zvládali soupeře dostat pod tlak. Dokázali jsme doma zápasy i otáčet. Třeba se Slováckem z 0:2 na 3:2 v poslední čtvrthodině a jen v deseti, remizovali jsme se Spartou i se Slavií. Naproti tomu venku, i když jsme měli zápas dobře rozehraný, jsme nějaké situace špatně řešili a na to jsme doplatili. Ať s Hradcem, kdy jsme vedli, oni hráli v deseti a my špatnou rozehrávkou zavinili, že se kopala penalta a byla červená karta. S Pardubicemi dva nesmyslné góly, kdy si nahráváme do vápna. A tak to bylo i v Boleslavi. Na druhou stranu jsme doma, ale i venku, většinu zápasů hráli fotbal, který se lidem líbil. V držení míče jsme pátí v lize, taky v počtu přihrávek a zakončení jsme byli vysoko. To byl i náš cíl také proto, že pokud klub chce a potřebuje prodávat hráče, musí o ně být zájem.

Zmínil jste, že v Boleslavi byla dorostenecká lavička, ale taky byly zápasy, kdy byl z odchovanců v sestavě jediný Lukáš Havel…
V Boleslavi celý zápas odehrál Čoudek, nastoupil i další dorostenec Hais. Dávat prostor mladým je důležité, někdy to ale je i složité. Mladé kluky je nutno zabudovávat citlivě. Nelze tam toho hráče dát jen proto, že je mladý, tak se tam na pár minut ten kluk dá. Musí to dávat taky nějaký smysl. Když jsme ještě s Tomášem Sivokem v zimě seděli a věděli, že v přípravě máme Krcha, že tam je Hais, že máme Čoudka. A shodli jsme se, že třeba pro Davida Krcha bude lepší hostování ve druhé lize. A byl to správný krok, v Táborsku dostává prostor, teď dal i gól a sem se vrátí už zkušenější a vyhranější. Předpoklady, že z nich by mohli být dobří fotbalisté, mají i zmínění Hais a Čoudek, což je hodně mladý kluk, ročník 2004, ale v tréninku i v přípravných utkáních v Turecku se jevil velice dobře a zvládl to i teď v Boleslavi.

Jistě jste do funkce hlavního trenéra přicházel s nějakými záměry a přáními. Podařilo se vám je splnit?
Myslím si, že cíl, který jsme si dali, se nám podařilo naplnit tak, jak jsme to ani nečekali. Ze druhé ligy jsme postoupili se čtrnáctibodovým náskokem a v té první prvoligové sezoně jsme chtěli hlavně udržet hráčský kádr. Což se povedlo, navíc přišli Drobas a Sivi (Jaroslav Drobný a Tomáš Sivok – pozn.), kteří nám neskutečně pomohli a byla z toho fantastická sezona, kdy jsme dokázali tady pětkrát v řadě vyhrát a v lize se zabydlet. Sice nám pak klíčoví hráči i odcházeli, já ale byl rád, že o ty hráče je zájem a že oni, ať je to Pešek, Provod, Schranz, Bassey či Talovierov, jsou důkazem toho, že jsme tady kus práce odvedli. Pro klub takové odchody byly zajímavé i finančně, což se třeba v případě Fortuna Basseye povedlo hodně výrazně.

S jakými pocity odcházíte?
Pro mě byla velká zkušenost, že jsem mohl působit jako asistent vedle pana Cipra. Takový ten jeho nadhled, s jakým tým v zápasech vedl, to mi hodně dalo, hodně věcí jsem si od něj vzal. Měl jsem k sobě výborné kluky v realizačním týmu, to mi hodně pomohlo. Děkuji vedení, že mě podrželo, byť zpočátku výsledky nebyly. Snad jsem tu důvěru splatil. Pro mě bylo důležité, že jsem jako trenér začínal postupně a od těch nejmenších dětí se přes žáky a dorost dostal jako asistent k áčku. V Dynamu jako hráč a trenér jsem byl čtyřiadvacet let, a přestože jsem teď žádnou nabídku nedostal, což je třeba říct, půlku svého života jsem s klubem spjat a neodcházím na nikoho naštvaný. Prostě vzpomínat vždycky budu jedině v dobrém.