Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Devatenáctiletý ofenzivní záložník Pavel Šulc (*29. 12. 2000), jenž je v Dynamu na hostování z Plzně, bude při sobotním utkání Dynamo – Zlín trenéru Davidu Horejšovi bohužel chybět. Při záříjovém reprezentačním zápase jednadvacítek Česka a Chorvatska v Č. Budějovicích se zranil a stále je mimo hru.

Jak to s vaším zraněním aktuálně vypadá?
Je to hodně lepší, ale naplno zatím ještě stále netrénuji. Chodím jen do rozcvičky a do přihrávek a pak jdu sám běhat. Ale že aspoň běhat už můžu, je fajn.

Takže vám zřejmě jako jednomu z mála fotbalistů přišla ta neplánovaná ligová pauza docela vhod, ne?
Mám-li být upřímný, když byla liga přerušena, já měl docela radost, že v lize nepřijdu o další zápasy. Prostě se mi to hodilo.

Zranil jste se tady v Budějovicích v zápase jednadvacítku s Chorvatskem, jak k tomu vlastně došlo?
Bylo to hned brzy po začátku, zhruba konec úvodní čtvrthodiny. Pro mě to byl prakticky první sprint v zápase, píchlo mě ve svalu a ucítil jsem bolest. Zkusil jsem to rozběhat, ale hned mi byla jasné, že to dál nepůjde. Bolela mě celá noha a já věděl, že to nevypadá dobře.

A lékařská diagnóza to poté potvrdila?
Přesně tak, šlo o natržený sval. Měl jsem ve svalu asi tři centimetry velkou díru.
Takže nepříjemnost nejen pro ligu, ale také pro jednadvacítku?
Zrovna teď příští týden zase bude reprezentační sraz, kde já pochopitelně budu chybět. Mrzí mě to, protože nás v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy čekají klíčové zápasy. My musíme za každou cenu v Řecku zvítězit. Už to nemáme ve svých rukou, ale kdyby Skotové nějaké body ve svých posledních zápasech ztratili, stále ještě máme šanci. Jenže v Řecku musíme vyhrát.

Vyhrát byste ale potřebovali také v lize.
To určitě, hlavní ale je, že se liga zase bude hrát. Všude jinde kolem nás se liga hrála, jenom u nás ne.

O víkendu vy ale ještě do zápasu v lize neskočit nemůžete. Jak vaše rekonvalescence probíhá?
Zprvu jsem trénoval individuálně, docházel i na elektroléčbu a na masáže. Pak jsem začal cvičit, nejdříve horní část těla, po čtyřech týdnech také bohy. A jak jsem říkal, teď už mohu alespoň běhat. Je to lepší každým dnem a já jen čekám, že už budu moci začít s tréninkem naplno.