Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Až letos v létě ve svých sedmatřiceti letech se Křížek rozhodl svou profesionální kariéru brankáře ukončit a v Dynamu se věnovat trénování. Gólmanské rukavice ale definitivně na hřebíček ještě nepověsil, minulou sobotu si odbyl debut v zápase krajského přeboru v brance Oseku.

Koncem června jste na Střeleckém ostrově v prvoligovém zápase Dynama s Mladou Boleslaví chytal v odvetném semifinále skupiny  o evropské poháry, teď v sobotu jste naskočil do branky Oseku. Byl to velký skok?
To jsou dvě věci, které se vůbec nedají srovnávat, ale na druhou stranu, aspoň jak já to cítím, člověk z fotbalu má pořád stejnou radost. Mě to prostě baví stejně, ačkoliv v té první či druhé lize to bylo před jinou diváckou kulisou.

Ale i v Oseku se na vás přišlo podívat hodně lidí!
Pravda, i tam byla taky velice pěkná návštěva a já se do Oseka těšil stejně, jako celou svoji kariéru na každý zápas. Ostatně s tím jsem do Oseku šel, že si ještě zachytám, že se dál budu fotbalem bavit.

Pojďme ale zpátky do Dynama, kde jste se fotbalem bavil těch téměř celých pětadvacet let. Vybavíte si ještě své první dny na Střeleckém ostrově?
Jako by to bylo včera… Přišel jsem ve třinácti a až na rok a půl, kdy jsem hostoval  v Prachaticích, jsem v Dynamu celou svou kariéru. Ty pocity, když jsem si uvědomil, že je konec, tudíž byly hodně zvláštní. Dynamo mi ale umožnilo, abych fotbal mohl v akademii mládeže dělat dál. Budu se snažit těm mladým klukům, co se rozhodli jako já stoupnout si do brány, předávat zkušenosti.

Co konkrétně vaší pracovní náplní vlastně bude?
Mám pod sebou v akademii všechny brankáře od žáků až po dorost. Plus gólmana juniorky Keryho (Dan Kerl – pozn.). S jeho tatínkem od sebe jsme asi pět let, v Dynamu jsme se těsně minuli.

Vy jste se ještě na jaře nijak netajil tím, že byste ještě rok chtěl v áčku zůstat. Nemrzelo vás tudíž, že to nevyšlo?
Žádné zdravotní problémy jsem neměl, také po kondiční stránce jsem se cítil výborně, jenže tím, že Jarda Drobný se rozhodl ještě rok zůstat, asi bychom jen těžko v Dynamu mohli být gólmani jednačtyřicet a sedmatřicet let. To by příliš perspektivní pro Dynamo asi nebylo a já si teď i zpětně říkám, že to zřejmě bylo tak, jak to mělo být. Ten konec prostě jednou přijít musel… Navíc ta nabídka, co jsem z akademie dostal, mi umožnila v klubu pokračovat a dělat dál to, co mě baví.

Poslední zápas v lize jste odchytal v Boleslavi před dvěma měsíci, vybavíte si ještě ten svůj úplně první?
Mám to pořád před očima, bylo to v roce 2007 v Brně a my tam padli 5:0. Dali jsme si dva vlastňáky a pro gólmana to hrozný zápas. Já z toho byl špatný, ale pan Cipro, který nás trénoval, za mnou přišel, ať se z toho rychle oklepu, že příště chytám znovu, že pořád mám důvěru. Doma jsme pak hráli s Mostem 0:0 a já si připsal svou první nulu.

Když se ohlédnete za těmi pětadvaceti lety v Dynamu, na co nejraději vzpomínáte?
Pro mě každý zápas v první lize byl velký zážitek, chytal jsem na Slavii, na Spartě, na Baníku, v Plzni, prostě všude, kde se hraje či hrála liga. Na to se nedá zapomenout. Já si té možnosti chytat ligu velice vážil a na každý mač jsem se vždycky obrovsky těšil. Moc rád budu určitě vzpomínat na všechny postupy do ligy a nejvíc asi na ten z roku 2014, kdy jsme spanilou jarní jízdu završili rezolutní výhrou 6:0 s Táborskem na jeho hřišti..

Co zranění? Ta se ani gólmanům zřejmě nevyhýbají?
Mně se zranění spíš vyhýbala, a to nejhorší jsem utrpěl před sedmi roky v Plzni, tam jsem se zlomenou čelistí putoval do nemocnice. Bylo to hodně nepříjemné, ale na druhou stranu za dva měsíce už jsem byl zpátky na hřišti. Někdy v dorostu jsem měl natrženou slezinu, jinak nic.

Než jste kývl Oseku, jiné nabídky jste neměl?
Nějaké byly, třeba i z Německa z nižších soutěží, neskloubil bych to ale časově. Navíc já kdysi slíbil Vencovi Mrkvičkovi, který v Oseku dělá fotbal, že až v Dynamu skončím, že by on to v Rakousku taky zabalil a zase po letech že bychom si zahráli spolu. Tak jsem Oseku kývl a jsem rád, že si ještě mohu zachytat. Nepůjde to na každý zápas, práce v akademii je priorita. Počítám tak jednou za tři kola, avšak i to je dobré. V Oseku je dobrá parta a já se na své působení tam těším.