Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Rodák z bosenského Sarajeva získal v týmu místního Željezničaru tři tituly mistra ligy, čtvrtý se Zrinjski Mostar a před odchodem do Česka oblékal dres Olympie Sarajevo. Do Dynama přišel v létě roku 2019 z Karviné a po zápase s Teplicemi na dotazy novinářů odpovídal plynulou češtinou: „Zpočátku jsem tady chytal slovíčka, po půlroce už jsem mluvil víc a teď už je to dobré,“ usmíval se.

Do nového roku jste vstoupili skvěle, tři zápasy, tři výhry, devět bodů. Slovy Jaroslava Drobného, to je fantazie! Vidíte to také tak?
Samozřejmě a hodně moc si toho vážíme!

Až tak snadné jste to přitom neměli, ani ty poslední tři body s Teplicemi se nerodily zrovna lehce.
My věděli už před zápasem, že to nebude jednoduché, že tady Teplice po předchozím debaklu s Jabloncem nic nevypustí. Ostatně v lize žádný zápas není jednoduchý, každý stojí hodně sil. My jsme ale po těch dvou minulých výhrách chtěli vyhrát i potřetí. A myslím si, že i když jsme to neměli snadné, že jsme nakonec vyhráli zcela zaslouženě. To, že jsme ze tří zápasů uhráli devět bodů, je super a máme z toho pochopitelně velikou radost.

K zisku těch devíti bodů jste přispěl i vy. V každém z těch tří zápasů jste kopal penaltu a všechny tři jste suverénně proměnil. Zaváhal jste při nějaké z těch tří penalt, zda na ni máte jít?
Já chci penaltu vždycky kopat, na druhou stranu vím, že se říká, že faulovaný hráč by na penaltu chodit neměl. Já se minulé utkání s Příbramí proto ptal Drobase (Jaroslava Drobného – pozn.), zda mám na penaltu jít. A on mi řekl, abych ji šel kopat. Teď proti Teplicím už jsem se ale ani nikoho neptal, vzal jsem si balon a šel to kopnout…

Trénuje penalty nějak speciálně, anebo si tak věříte?
Že bych je trénoval nějak obzvláště hodně, to říct nemohu, ale na tréninku je kopu. Jenže trénink je jedna věc a zápas samotný věc druhá. Tam je tlak, nervozita, větší zodpovědnost. Je to něco jiného než na tréninku. Při zápase je důležité, jak se cítíš. Buď si ten míč vezmeš, nebo nevezmeš.

Věděl jste dopředu, kam tu penaltu kopnete, anebo jste čekal až na pohyb brankáře?
Rozhodnutý jsem nebyl, já vždycky počkám, co gólman udělá. Rozhodnu se vždycky až v těch posledních sekundách, jestli to kopnu doprava či doleva. Dopředu ale stranu vybranou nemám. Nicméně v minulém zápase jsem si byl na devadesát procent jistý, že gólman půjde do své pravé strany. Tentokráte jsem však čekal až do poslední sekundy.

Jaké to je, když z té penalty dáte gól? Jaký to je pocit?
Je to super a velká radost. Tím spíš, když i díky tomu pak získáme tři body. Je jedno, jestli ten gól padne z penalty, či za hry, Každý gól je důležitý, každý se počítá. Je jedno, jak jsi ho dal. Zda z půl metru, anebo z padesáti metrů. Každý ten gól platí, každý se počítá. A jak říkám, když pak vyhrajeme, je ta radost ještě větší.

A teď jste si tu velikou radost vychutnávali hned třikrát v řadě a navíc ještě v jediném týdnu!
Je to super, máme čtyřiadvacet bodů a tudíž i větší klid. Dobře ale víme, že liga ještě nekončí a musíme se připravit na další zápas. Jedeme teď na Slovácko a tam nás čeká další těžký zápas.

Tři zápasy během jednoho týdne jste zvládli na jedničku, a byť ti soupeři byli tak říkajíc hratelní, ta nezvykle krátká zimní příprava vám asi docela svědčila…
Zřejmě ano, protože lepší to být nemohlo. Devět bodů ze tří zápasů je maximum, co jsme mohli uhrát. Vůbec nezáleží na tom, jaký ten který soupeř papírově je, jestli je někdo slabší a někdo silnější. My se na každý zápas připravujeme stejně. Teď po Teplicích den odpočinku a potom už příprava na sobotu, kdy hrajeme na Slovácku, které je v tabulce hodně nahoře. Čeká nás velice těžký zápas.

Ale po tom vašem devítibodovém týdnu tam můžete jet s čistou hlavou, ne?
Slovácko hraje výborně, my ale také hrajeme výborně! Tři zápasy za sebou jsme vyhráli, takže nevidím důvod, proč bychom nemohli vyhrát i ten čtvrtý…