Po názorech na možný restart soutěží a vyhodnocení ankety, ve které jsme mapovali největší osobnosti okresního fotbalu, se nyní podíváme mezi tři tyče. Kteří gólmani jsou těmi největšími oporami svých celků? Ne všechny kluby z okresních soutěží se sice do ankety zapojily, přesto vznikl reprezentativní vzorek dvanácti gólmanů, kteří se objevovali v názorech zástupců klubů. Nejvíce hlasů nakonec nasbíral Pavel Hoško ze Sokola Malenice, který chyběl v anketních odpovědích pouze jednou. „Je hezké, že si na mě soupeři vzpomněli. Asi jsem je musel nějak zaujmout, doufám, že dobrými výkony. Přeci jenom se v okresních soutěžích nějaký rok pohybuji, ale v každém případě je příjemné, že o člověku lidé vědí,“ hodnotí skromně své vítězství v anketě sympatický gólman z Malenic.

Začínal jste fotbal rovnou v bráně, nebo jste hrál na jiných postech a brána byla z nouze ctnost?

Abych pravdu řekl, nepamatuji se, že bych někdy hrál na jiném postu než v bráně. Otec byl také gólman, takže jsem šel ve Volyni, kde jsem začínal v přípravkách, rovnou do brány.

Začínal jste sice ve Volyni, ale předpokládám, že mateřským a srdcovým klubem byl od počátku malenický Sokol.

Přesně tak. V Malenicích nebyla mládež, takže všichni kluci odtud začínali ve Volyni. Já tam strávil období v přípravkách a žactvu. Když mi bylo patnáct let, tak jsem se vrátil do Malenic a začal chytat za béčko chlapů. Byla to tehdy čtvrtá třída a bylo to k užitku. Takové hození do vody a plav. Získal jsem tím plno zkušeností. S malenickým áčkem jsem jezdil jako dvojka na I.B třídu, kterou jsem si také později zachytal.

Malenice jsou sice srdeční záležitost, ale pamatuji se na Vás i v dresu SK Čkyně.

V mých sedmnácti končil v dorostu Čkyně Pepa Kainc a tak jsme se vyměnili. Já šel chytat dorost do Čkyně a Pepa šel chytat do Malenic za chlapy. Ve Čkyni jsem odchytal něco i za muže. Nejen v béčku, ale i pár minut za áčko. Tehdy tam trénoval pan Janda a hrálo se o postup z I.A třídy. V dalších letech jsem si ve Čkyni zachytal i krajský přebor.

Co vy a malé formy fotbalu, jako například sálovka?

Se sálovkou jsem již skončil. Abych mohl fungovat na trávě, tak jsem řekl ne. Trpí kolena, rány bolí. Je fakt, že jsem sálovku chytal ve Vimperku, ale postupem času jsem od toho odešel. S klukama jsme i změnili doplňkový sport a začali jezdit do Vimperka na hokej. Je to změna, jiný pohyb.

Pavel Hoško patří k nejzkušenějším gólmanům na Strakonicku.Pavel Hoško patří k nejzkušenějším gólmanům na Strakonicku.Zdroj: Archiv gólmana

Tajným přáním každého gólmana je pokořit svého kolegu v brance soupeře. Máte již splněno?

Na nějakou penaltu jsem již šel. Myslím, že jsem kopal čtyři a z toho tři dal. Že bych kopal nějaký trestňák, to ne. Ani v situaci, že bych šel v závěru zápasu na hlavu do vápna soupeře. Ale penalty byly. Jasný zápas, vedení třeba o čtyři góly, tak na to jsem pak šel.

Každý fotbalista má v hlavě nějaký top zápas, na který rád vzpomíná. Jaký je to u Vás?

Těch zápasů by bylo hodně. Ale takové ty NEJ zápasy, to byla vždy derby s Volyní. U klandru plno lidí a skvělá atmosféra. To jsou nejlepší zápasy. Jednou jsme hráli u nich, když postupovali do I.B třídy. Nástup byl s dětmi, plno lidí, po zápase Volyňáci přebírali pohár. Mělo to skvělé parametry, všichni si to užívali a na takové zápasy člověk rád vzpomíná.

Připravujete se před zápasem na situaci, že by soupeř kopal penaltu? Máte kanonýry soupeřů přečtené?

Abych studoval, jak kdo kope penalty, to opravdu ne. Rozhoduji se podle aktuální situace. Je fakt, že jsem jich pochytal dost a myslím si že v procentuálním vyjádření jsem jich přes padesát procent pochytal. Ale nikdy jsem to přesně nepočítal. Člověk musí vyčkat, ne že skočí dopředu.

Pavel Hoško patří k nejzkušenějším gólmanům na Strakonicku.Pavel Hoško patří k nejzkušenějším gólmanům na Strakonicku.Zdroj: Archiv gólmana

Každý máme silnější stranu, na kterou skočíme, ale tomu se asi nesmí podlehnout.

Je to tak. Na jednu stranu se zkrátka člověk složí přirozeně. Já tu druhou také musel trénovat. Ale nakonec se tam v případě nutnosti člověk zkrátka hodí. Ale v zápase není čas nad tím přemýšlet, jsou to již reflexy zažité z tréninku.

Malenice se řadu let tahají se soupeři o popředí tabulky. V tuto chvíli jste čtyři body za Juniorem B, na jehož hřišti jste prohráli 1:3. Cítíte, že by to mohlo vyjít?

Tam to mohlo být klidně více, docela dost jsem toho pochytal. Je to o čtyři body, uvidíme, zda se to dohraje. Ale béčko Junioru má velice kvalitní kádr. My zkrátka musíme hrát a věřit. Člověk však neví, jak to bude vypadat. Půl roku se prakticky válíme doma.

Ale přáním malenického klubu je si B třídu po čase zahrát.

Kdyby to vyšlo, tak asi ano. Každý rok si na začátku říkáme, že do toho jdeme s tím, že chceme soutěž vyhrát. Pak se domluvíme, zda chceme postoupit či ne. Zkrátka je třeba hrát na první místo.

Minulý soutěžní ročník se nedohrál, ten současný začíná být na hraně. Co to udělá s člověkem, který je zvyklý pravidelně hrát fotbal? Dokáže se přinutit k tomu, aby se připravoval sám?

Abych se přiznal, na to, abych se připravoval sám, jsem až příliš líný. Je fakt, že jsme si s klukama před Vánoci zahráli. Bylo pěkné počasí, dali jsme si na malé branky a bylo to super. Člověk se na to těšil. Pak to je další čtyři měsíce zavřené. Člověk se těší o to více.

Máte o sobě navzájem v týmu přehled, jak kdo se alespoň trochu hýbe, aby se mohlo naskočit na hřiště, až zazní ten pomyslný startovní výstřel?

Hlavně jsme již začali připravovat hřiště. Provzdušňovali jsme ho, zkrátka se připravujeme alespoň tak. Čekáme, že by to mohlo co nejdříve začít. Uvidíme.

Myslíte si, že by se mohlo začít hrát o body hned jak se situace uvolní, nebo bude třeba se trochu herně připravit.

Myslím si, že by to dva až tři týdny přípravy chtělo. Jinak by mohlo dojít ke zbytečným zraněním. Z ničeho vletět do zápasu, to nejde. Něco jiného je si běhat po lese a pak hned vletět do soubojů. Dlouho jsme nikdo neměl míč na noze a každý s ním bude tak trochu nemotorný. Sice se to vrátí rychle, ale nějaký čas na přípravu by to chtělo.

Věříte tomu, že se začne hrát včas?

Snad nám to brzy otevřou. Vždyť se všichni pravidelně testují, tak by se z logiky věci mohlo klidně hrát. Neměl by být rozdíl v tom chodit do práce a hrát fotbal. Navíc při fotbale nejsme nikde zavření, ale na vzduchu.

Může covidová situace mít na fotbal negativní dopad v tom smyslu, že by některé týmy nedaly dohromady potřebný počet hráčů?

Ono s tím počtem hráčů to někdy bylo na hraně, i když covid nebyl. I nám se stalo to, že na začátku sezony nám nestačily dresy, co jsme měli hráčů, a na konci jsme shodou okolností pak měli třeba jen dva hráče na střídání. Přijdou zranění, někdo jede na dovolenou a je problém. Osobně nechápu, že si někdo vezme dovolenou, když se hraje, ale zkrátka to tak je. Je klidně možné, že řada hráčů po tak dlouhé době zjistí, že jim fotbal nechybí a skončí. Do hlavy nikdo nikomu nevidí. Stát se to může. Lidí do fotbalu na nejnižších úrovních ubývá a k úbytku klubů bohužel dojít může.

To však není aktuální hrozbou pro malenický fotbal.

To určitě ne. Sice mančaft stárne, ale všichni máme do fotbalu chuť. Začalo se tady pracovat s mládeží. Hrála mladší přípravka, nyní budeme přihlašovat starší přípravku. Děti tady na fotbal jsou, což je fajn. Je třeba využít dotací, které na mládežnický fotbal jsou. Kluci si udělali trenérské licence a zkrátka jedeme. Nemáme problém počtu lidí ani kvalitou v týmu mužů. Máme navíc dobré vztahy s dalšími kluby z okolí, takže si i hráčsky vypomůžeme. Dlouhodobě chceme hrát první polovinu tabulky okresu a uvidíme, jak to půjde dál.

Všeobecně platí, že je lepší hrát o špic nižší soutěže než se trápit na chvostu té vyšší.

Samozřejmě nikoho nebaví si někam jezdit pro bůra. Fotbal by měl také dělat radost. Je to hodně o partě.

A předpokládám, že v Malenicích je velmi dobrá.

Super parta a letitá. A nejde jen o fotbal, ale i jiné akce v obci. Držíme spolu a o tom to je. Fotbal celkově, a na okresní úrovni to platí dvojnásob, stojí právě na výborné partě.

O gólmanech se říká, že nemají důchodový věk. Ve dvaatřiceti letech jste ještě mladík, ale přeci, jak dlouho byste chtěl mezi tyčemi vydržet?

V bráně zkrátka budu tak dlouho, dokud to půjde. Pokud pak přijdou nějaké limity, které začnou člověka brzdit, tak nemá smysl tam lézt. Dokud mě nebudou limitovat zranění a budu pro tým platný, tak na hřiště zkrátka půjdu. Jezdím z Prahy z práce v pátek dopoledne, poseču si tady hřiště a jsem spokojený. Zkrátka si pěstuji pěknou travičku, abych měl do čeho padat. Kdo jiný by to udělal lépe než gólman.