V srpnu to budou dva roky, kdy jste ne zrovna v dobrém opouštěl manažerskou pozici v českobudějovickém Dynamu a nechal se slyšet, že byste rád zkusil něco mimo fotbal. Platí to i nadále, i když vedete druholigové Táborsko?
Chvilku jsem mimo fotbal působil. Ve fotbale jsem poznal, že vás z něho mohou ze dne na den vyhodit. A proto na něm nechci být závislý. Takže řeším něco, co by mě uživilo, abych na něm závislý nebyl. Nechci neustále trnout, jestli mě někdo vyhodí, nebo ne. Jestli mám s něčím souhlasit, a nebo naopak říct svůj názor a za to pak jít od válu. Když jsem byl chvíli bez fotbalu, tak jsem poznal víkendy s dětmi, což bylo samozřejmě velice příjemné. Z tohoto hlediska pořád přemýšlím, jakým směrem se vydat.
Jako výkonný ředitel klubu máte na starosti sportovní i ekonomickou stránku?
Přesně tak. Není to jako v Dynamu, kde bylo vedení klubu mnohem početnější. Já jsem výkonný ředitel, Jirka Kolář je sekretář, Barča Veselková dělá na částečný úvazek obchod, Lucka Kubíčková je ekonomka a půl roku tady máme na technické věci Dana Kočera. Děláme to v pěti, všechno sdílíme a rozdělujeme si, kdo má co udělat. Všechno jde přese mně, ať se to týká reklamy, ticketingu, sponzorských smluv, marketingových akcí, hráčského kádru, příchodů, odchodů, rozpočtu. Takhle to přese mě šlo i v Dynamu, jenom se pak úkoly rozdělovaly na více lidí. Je to mnohem větší kolos.
Shánějí se finance na druhou ligu o hodně hůř než na první?
Finance se shánějí těžko všude. Ale není to zase tak hrozné. Sponzorské peníze v dnešní době nejsou o tom, že má někdo hřišti reklamu a očekává, že díky tomu bude mít větší byznys. Z devadesáti procent jsou to kamarádi, se kterými se nějak historicky známe. Třeba Autodraft asi nečeká, že si tady v Táboře lidi půjdou koupit auto. Nebo to bude jen v jednotkách kusů. Když jste měl v devadesátých letech na mantinelu žehličky Eta, tak si je šli lidi koupit, protože by mohly být dobré. To už je ale pryč.
play_fill
S jakým rozpočtem jdete do sezony?
Přes třicet milionů korun. Je to více, než v Táboře bývalo v minulosti.
Bydlíte na Hluboké a do Tábora každý den dojíždíte?
Ano. Mám v Táboře rodiče, ale ještě jsem u nich ani jednou nespal. Občas se mi stane, že se otočím do Budějovic i dvakrát denně. Ale z Hluboké jsem tady za třicet minut. Bydlím hned na kraji a stadion je také kousek od dálnice. Je to opravdu třicet minut v autě. Když jsem jezdil na Dynamo, tak to bylo ráno dvacet minut, ale odpoledne v zácpě také padesát.
Na stadion míříte opravdu každý den, nebo řadu věcí vyřídíte online po telefonu?
Jezdím každý den. Ale když někdy přece jen nejedu, tak určitě nepracuji z domova. Mám naplánované v Budějovicích nebo třeba v Praze pracovní schůzky. Jinak chci být v kontaktu se svými kolegy. Abych seděl doma u počítače a volal, to ne.
Prakticky celý život jste strávil jako hráč i funkcionář v první lize. Je těžké přijmout roli ve druhé nejvyšší soutěži, která je přece jen trochu v ústraní?
Rozdíl mezi první a druhou ligou je velký. Hlavně v prostředí a ve stadionech. Co se týká zázemí, regenerace a kabin, tak třeba Dynamo je určitě v horní polovině první ligy. Tam jsme si tak nějak zvykli, že je to automatické. Ve druhé lize je všechno menší a na nižší úrovni. Nemá tady třeba každý svou kancelář. Jsou to detaily, které jsou pro mě nepodstatné. Ale zase je tady plno věcí, na kterých se člověk může realizovat. Chceme další tribuny, pak udělat projekt na nové tribuny za brankou. Nejdřív ale pochopitelně převést stadion na město, na čemž už půl roku pracujeme. Tohle mě baví. Ale rozdíl proti první lize velký je, o tom je zbytečné se bavit. Viděl jsem teď fotku Slavie, která má třicet hráčů a patnáct až dvacet lidí kolem týmu. Když jsem přišel do Táborska, tak byli kolem mužstva tři lidi, teď je jich sedm. Ale určitě jich nikdy nebude patnáct. To je rozdíl. A rozdíly jsou ve všech oblastech.
V médiích proběhlo, že byste se rádi do pěti let posunuli do nejvyšší soutěže. Je tato vize vůbec reálná?
To řekl nový většinový vlastník klubu Petr Kolář. Je to mimořádně úspěšný podnikatel a nejde do toho s tím, že to nějak bude. V kabině klukům řekl, že je nebude plácat po ramenou za třinácté místo. Že je náročný, a když byl náročný, tak byl i úspěšný. Což je správně. Nemusí to dopadnout, ale chceme se přiblížit tomu, abychom byli schopni o ligu bojovat. Je to sport a vyjít to nemusí. Základ je pro nás dostavět stadion a postavit reflektory. Pokud budeme mít hotové zázemí, tak sestavit kádr, abychom se prali o špičku tabulky, to už je to nejjednodušší. Když máte peníze, tak hráče seženete.
Jak funguje spolupráce s prvoligovým Dynamem České Budějovice? Platí stále před dvěma roky podepsané memorandum o spolupráci mezi oběma kluby?
Nemohu říct, že funguje, ale ani nemohu říct, že nefunguje. Jsem ve spojení s Petrem Benátem, který má v Dynamu na starosti mládež. Naše nejlepší děti po dohodě do Budějovic posíláme, aby se rozvíjely dál. Z hlediska mládeže je to v pořádku. Z pohledu áčka je to složitější. Díky mé osobě se nám hůř komunikuje. To si nebudeme nic nalhávat. Je fakt, že jsme teď žádné hráče z Dynama nechtěli, oni od nás také ne, takže nejsme nějak ve spojení. Na úseku mládeže ale spolupráce klape dobře. Naši nejlepší kluci tam chodí a posouvají se dál. Podmínky jsou v Dynamu pořád lepší než u nás.
Součástí memoranda byla také klauzule, že pokud Dynamu bude uvolňovat hráče na hostování, jako prvnímu je nabídne právě Táborsku. Tohle ale úplně nezafungovalo v případě Jonáše Vaise, o kterého jste stáli, ale z Dynama zamířil do Vlašimi. Takže tato praxe už neplatí?
Tím jste si odpověděl sám. Vais šel do Vlašimi, i když jsme ho chtěli sem. Byli jsme domluveni s ním i s jeho agentem. Nakonec se to změnilo a Dynamo ho dalo do Vlašimi. Politicky tomu naprosto rozumím. Chtěli z Vlašimi Suchana a potřebovali si tam udělat očko. Nebylo to podle memoranda, ale z principu to pro Dynamo mělo logiku. To se dá pochopit.
V Táboře se hraje také třetí nejvyšší hokejová soutěž a návštěvy tam bývají vyšší než na fotbale, i když hrajete o stupeň výš. Nekonkurujete si ve městě s hokejisty?
Je to stejný příběh, jako když byl v Budějovicích Motor v první lize. Když jsem do Tábora přišel, tak jsem se potkal s manažerem klubu Alešem Krátoškou a předsedou panem Šušákem. Domluvili jsme se, že musíme držet pohromadě, což je důležité třeba při jednáních na radnici. Takhle to mám vyzkoušené z Budějovic. Tehdy to nastavoval manažer Motoru Standa Bednařík, který řekl, že se musíme dát dohromady, což je jediná cesta, jak na město zatlačit, aby nám pomohlo. Domluvili jsme se s hokejem i volejbalem a dopadlo to tak, že město podporuje tyto tři sporty skutečně skvěle. Z hlediska akciovky i mládeže.
Podobně to zafungovalo i v Táboře?
Ano. To samé jsme zkusili i v Táboře, jsme v pohodě a komunikujeme. I tady na fotbale jsem slyšel argumenty, že hokejisté hrají třetí nejvyšší soutěž a my druhou. Na to jsem jim řekl, že nemá cenu se takhle poměřovat, protože oni sice hrají třetí soutěž, ale na play off jim tam proti nám přijdou dva a půl tisíce lidí. Každý budeme mít argumenty, proč by měl dostávat víc peněz. Dohodli jsme se, že do sebe nebudeme rýpat, ale naopak musíme jít ruku v ruce. A jsme v pohodě, i když Aleš Krátoška odešel. U hokeje jsou teď Míra Volena a pan Drda, se kterými už jsme se také sešli a domluvili se.
Domácí zápasy jste přesunuli na soboty. Nejdete tím ale právě proti hokejistům, kteří mají stejný hrací den?
Také mě to napadlo a vnímáme to. Ale museli jsme se takhle rozhodnout z hlediska sportovního, abychom vytížili v neděli v béčku hráče, kteří v sobotu nebudou hrát za áčko. Když to tedy půjde. Takhle jsme to museli udělat, aby nám to dávalo logiku sportovně. Nebylo to nic proti hokejistům. Určitě to doladíme, abychom nehráli ve stejný čas jako oni.
