„To, že jsem se mezi deset nejlepších sportovců jižních Čech dostal, je pro mě velkou poctou a velice si toho vážím,“ uvedl jeden z nejzkušenějších fotbalistů Dynama v exkluzivním rozhovoru pro Deník a dodal, že je to v jeho kariéře první podobné individuální ocenění.

Jak jste se mezi elitní desítkou jihočeského sportu cítil?
Byl to příjemný večer a toho, že jsem v takové společnosti mohl být, je pro mě velkou ctí. Byl jsem tam s celou svou rodinou a všichni jsme si to hezky užili.

Dobrý rok máte ze za sebou nejen vy, ale celé mužstvo, které jste jako jeho kapitán dovedl k titulu podzimního mistra II. ligy. Vy jste v dobách, kdy jste hrál za Spartu či bratislavský Slovan, jistě řadu úspěchů zažil, ale přesto, patří letošní podzim Dynama k těm nejlepším, jaký jste kdy odehrál?
Je to možné, nicméně to, že se nám tak dařilo a že já se dostal do desítky, neberu jako svůj úspěch, je to zásluha celého mužstva. My všichni podávali vyrovnané a nadstandardní výkony. Že máme tolik bodů a jsme v tabulce nejvýš, je zásluha všech.

A vy jako kapitán jste na své lidi určitě hodně pyšný.
To v každém případě, jak říkám, pro mě je manšaft to nejdůležitější ze všeho. Jednotlivec vždycky vyplave až tehdy, když pořádně hraje celé mužstvo.

Nicméně vy jste jako jednotlivec vyplaval hodně nahoru. Tři góly a devět asistencí, to je na beka hodně lichotivá vizitka!
Zda jsem někdy měl takovou bilanci, to sám nevím. Já už to někde říkal, že góly si člověk tak nějak pamatuje, ty asistence ale ne. Teď je taková doba, že ta čísla se víc evidují a ty statistiky mají větší význam. Já ale přesto pořád budu tvrdit, že hlavní je to, jak budeme hrát všichni, celé mužstvo.

Ty tři své podzimní góly si však pamatujete?
To ano. Dva byly z penalt, jeden po rohu z odraženého balonu. To se mi docela povedlo trefit.

Z těch asistenci většinou skóroval Ledecký hlavou a byly to centry cílené, kdy jste měl i čas se podívat a nacentrovat. Ale jeden centr lse išil, to jste míč kopl z voleje a gól z něj nedal hlavou David Ledecký, ale pokud se nepletu, tak parádně nohou Ivo Táborský. A byla to akce jak z fotbalové učebnice!
Jasně, bylo to s Vlašimí, ke konci, nějaká 89. minuta, my měli obrovský tlak, ale pořád jsme to tam nemohli dotlačit. V tom okamžiku mi Gebi (Vojtěch Gebert – pozn,) dal dlouhý pas po lajně a mě v tu chvíli blesklo hlavou, že to zkusím dát rovnou z voleje před bránu, buď si to tam můžou srazit, anebo to bude roh. Nakonec z toho byl ten krásný a hlavně vítězný gól.

V zimě jedete na soustředění do Chorvatska. Se Spartou či Slovanem byly cesty za teplem v zimě jistě běžnou věcí, v Dynamu však spíš ne. Těší vás tudíž to Chorvatsko?
Je to velká změna. Já si nestěžuji, podmínky v Budějovicích máme výborné, jenže když osm týdnů jezdíte v zimě dvakrát denně jenom na Složiště, je fajn, že se to letos povedlo něčím rozbít. Na to Chorvatsko se tudíž moc těším. Pokud se nepletu, v Dynamu jen jednou byli kluci tenkrát na Kypru, jinak nic.

Máte za sebou úspěšný, ale jistě i těžký podzim. Uvítali jste tudíž volno na Vánoce?
Samozřejmě ano, ta sezona byla hodně náročná. Já konkrétně jsem se byl minulý víkend podívat v Istanbulu za Kucou, když hráli s Besiktasem. A užil jsem si to, byla to taky příjemná změna. Teď už budu jen s rodinou, a ačkoli moc cestovat teď nemůžeme, protože čekáme druhé dítě, na Silvestra pojedeme právě za Kucou na Slovensko.

Říkáte Kuca, to jste měl na mysli svého bývalého spoluhráče z pražské Sparty Juraje Kucku?
Jasně, o něj jde. Jsme dlouholetí kamarádi.

Když jsme na něj zavedli řeč, údajně by právě on se mohl stát jednou z posil Dynama. Je na tom něco pravdy, anebo jde jen o fámu?
Něco o tom vím a je pravda, že Kuca mi napsal, že by si rád ještě se mnou zahrál. Ale teď že ještě by chtěl zůstat venku, čemuž já rozumím, stejně ještě má v Turecku smlouvu. Nicméně na závěr kariéry, že by do Budějovic rád přišel. Jsem přesvědčen, že jak kabina, tak i vedení a fanoušci by to uvítali. Je to výborný kluk a samozřejmě by mě jeho příchod moc potěšil. Za těch jedenáct dvanáct let, co přišel do Sparty a co se spolu známe, se vůbec nezměnil. Hrál za AC Milán, teď je v Turecku, hraje za slovenský nároďák, žádný frajer to ale není. Jeho příchod sem bych jedině uvítal, rád bych si s ním ještě zahrál.

Jenže on teď hraje v Turecku, takže si budete muset možná prodloužit kariéru…
To uvidíme. Moc mi toho už asi nezbývá, to je pravda, kdybych si ale svoji kariéru měl prodloužit z tohoto důvodu, rád to udělám.

A kdyby to bylo v první lize, zřejmě byste se nezlobil?
Samozřejmě, že ne, to by bylo úplně nejlepší! Moc rád bych si ligu ještě zahrál.

Takže to je i vaše přání do nového roku?
Především si přeji zdraví a spokojenost v rodině, ale co se týče fotbalu, je mým přáním postup. Já bych si ligu chtěl ještě zahrát a myslím, že máme velkou šanci. A jak my, jako hráči, tak trenéři i vedení, my všichni, celý klub, bychom si to zasloužili. Děláme pro to maximum, a byť se nám to teď dva roky po sobě na jaře nepodařilo dotáhnout, myslím si, že teď už jsme natolik zkušení a máme tak dobré mužstvo a výbornou partu, že už to naše tažení dokážeme dotáhnout úspěšně do konce.