Na útulném soběslavském stadionku probíhal celodenní program. Představily se všechny mládežnické kategorie od přípravky až po starší žáky. „Jenom dorostenci jsou většinou na prázdninách a dovolených, takže hrát nechtěli,“ vysvětluje Nývlt. „Naši trenéři dostali volnou ruku, aby si vybrali spřátelené týmy, se kterými si chtěli zahrát. Hlavně, že si to děti užily. Připravili jsme pro ně zázemí, do kabiny dostaly nějaké ovoce a čokolády. Měly k dispozici skákací hrad, malování na obličej, tetování a další legrácky, které se líbí jim a hlavně rodičům,“ usměje se.

Zahrála si i stará garda s nedalekým Sezimovým Ústím. „Hlavně jsem ale chtěl, aby se tady potkalo co nejvíce kamarádů, kteří do Soběslavi patří. Aby se viděli chlapi, kteří tady dlouhé roky hrávali. Byl tady pán, který v Soběslavi hrál před pětasedmdesáti lety. To je něco neuvěřitelného,“ neskrýval nadšení. „Sešla se tady spousta bývalých hráčů a příznivců klubu. A hlavně z toho setkání všichni měli radost, což je to nejpodstatnější,“ zdůrazní. „To byl hlavní cíl oslav a jsme rádi, že se nám ho podařilo splnit.“

U příležitosti tak významného jubilea byla také pokřtěna kniha, která mapuje historii fotbalu v Soběslavi a jejímž autorem je Petr Lintner. „Před dvěma roky jsem Petra požádal, jestli bychom to spolu dali nějak dohromady. Kniha je především jeho zásluha. Je to bývalý hráč a obešel si tady v Soběslavi řadu bývalých fotbalistů, které většinou zná. Z jeho strany to byl obrovský kus práce. Knížka se povedla a byl o ni velký zájem,“ oceňuje předseda dílo svého kamaráda.

Tomáš Maruška (vlevo) uniká v sobotním exhibičním duelu domácímu Karlu Chotovinskému. Oslava sta let fotbalu v Soběslavi se rozhodně podařila.
Fotbal v Soběslavi oslavil sté narozeniny, gratulovat dorazily stovky diváků

Vrcholem celého dne bylo utkání domácího divizního týmu s výběrem bývalých hráčů Dynama České Budějovice, který dával s Nývltem dohromady někdejší českobudějovický hráč a současný soběslavský lídr Petr Bouchal. „Nechtěli jsme sem tahat nějaký Siegl team nebo nároďák. Úplně prvotní myšlenka byla tým Real Top Praha, že bychom tím alespoň někomu pomohli. Jenže ve finále by to nebylo o našem fotbale a Soběslavákách, ale točilo by se to kolem někoho úplně jiného. A to asi na oslavy úplně nepatří, k tomu slouží různé benefice,“ vysvětluje soběslavský patriot, jak dospěl k výběru soupeře pro hlavní zápas.

Soběslavští nakonec vyhráli 5:3, ale o výsledek tentokrát skutečně až tolik nešlo. V černobílém hostujícím dresu válel právě Petr Bouchal, David Lafata dvěma trefami do černého ukázal, že góly pořád střílet umí. Stoperskou dvojici větší část zápasu tvořili gólmani Zdeněk Křížek s Radkem Sňozíkem, Tomáš Maruška dle vlastních slov tři roky nebyl na hřišti, ale dopředu utíkal stále s velkou chutí (zpátky už se mu tolik nechtělo…). Přehled ve hře stále mají Stanislav Rožboud i Tomáš Řehoř, o Petru Benátovi, který ještě nedávno nastupovat v nejvyšší soutěži, je zbytečné se bavit. Byla to ze strany obou týmů příjemná podívaná.

V současnosti prožívá fotbal ve městě na řece Lužnici nejsvětlejší období své stoleté historie. První tým hraje divizi, což se mu předtím nikdy nepodařilo. „V období před válkou se tady hrávala jihočeská župa, ve které Soběslav nastupovala na stejné úrovni s českobudějovickým Dynamem. Teď začneme pátý rok v divizi, což je nejvýš, co jsme zatím byli,“ přitakává Nývlt.

O podpis stoperů Dynama Maksyma Talovierova (vlevo) a Lukáše Havla byl mezi malými fotbalisty zájem.
Malí fotbalisté bojovali ve Čtyřech Dvorech, nejlepší byly SKP a Netolice

Poslední dva ročníky se kvůli koronaviru nedohrály, přesto už Spartak rozhodně nelze považovat za ustrašeného nováčka. „Když se loni hrálo, tak jsme byli v první čtyřce. Teď nás ale bohužel postihla nějaká zranění. Především náš první gólman Martin Kuník je po operaci křížového vazu. Máme Tomáše Duchoně a sháníme k němu ještě dalšího. Kádr ještě dolaďujeme, abychom zase poskládali nějakých šestnáct kvalitních fotbalistů. Ale asi poprvé za čtyři roky, co divizi hrajeme, budeme trochu závislí na pomoci Dynama a Táborska. A vzhledem k tomu, že béčko Dynama hraje stejnou soutěž jako my, tak se na to moc spoléhat nedá,“ je si vědom.

Po dvou nedohraných sezonách se pro tu další jen těžko stanovují nějaké cíle. „Před dvěma měsíci jsme měli pohromadě tým, který se mohl prát o špičku tabulky. Jenže během tří týdnů se nám to dost rozsypalo a rázem se to otočilo. Cíle je tak těžké stanovit. Už budeme v divizi trochu zkušenější mančaft, ale otázka také je, co udělal koronavirus s ostatními týmy. Cítím, že u nás trochu pokleslo nadšení, které tady bylo po postupu. Ale budu doufat, že už budeme všichni zdraví a připravíme se tak, abychom byli konkurenceschopní,“ přeje si před startem nového divizního ročníku.