Jakube, skvělé vítězství nad Mariánkami. S čím jste do toho šli a jak těžké to bylo utkání?

Věděli jsme, že to bude strašně náročné utkání, protože i když v Mariánkách obměnili celý kádr, udělali to kvalitně. Mají tam fakt dost dobré fotbalisty, ale my jsme věřili, že to doma zvládneme bojovností. Když to nejde fotbalově, musíme do toho dát naši sílu a věřili jsme, že to prostě nějak zvládneme. A naštěstí se to podařilo.

Jak jste viděl ten svůj gól?

Dlouhý aut. My jsme domluveni s obránci, že tam chodíme, jak kdy. Stáli jsme na půlce a já se na ně podíval a říkám si: „Ty jo, já tam snad asi půjdu.“ Někdo mi říkal, ať tam nechodím, ale já cítil, že je to ta pravá chvíle. Tak jsem tam letěl a už první aut celkem zaváněl šancí. Při druhém to bylo prodloužené a já stál skoro na brankové čáře, ale musel jsem to tam už prostě nějak dotlačit.

Zdroj: Deník/Vladimír Klíma

Z pohledu diváků to vypadalo, že jste míč do brány dotlačil snad všemi částmi těla.

Od hlavy, přes rameno, prsa, břicho, úplně všechno se tam zapojilo a padlo to tam. Takový šťastný gól. Možná ještě lepší než to trefit z první. Z takového šťastného gólu má člověk větší radost.

Máte ze dvou zápasů čtyři body a nula gólů vzadu. To Vás jako stopera musí těšit dvojnásob.

Těch nul vzadu si vážím moc. V první polovině sezony jsem hrál beka, takže jsem to taky vnímal a v podstatě si ani nepamatuji, jestli jsme nějakou měli. Dostávali jsme poměrně dost gólů a teď jsme to zavřeli už druhý zápas za sebou. Mám z toho ohromnou radost. Myslím si, že nám to tam klape, bojujeme jeden za druhého. Za mě skvělý vstup do jara.


Načítám tabulku ...