Kliknutím zvětšíteJe třetí srpnová sobota, po šesté hodině večer, vedro a ospalá atmosféra. Venku žádné davy. Ale bez výjimky každý, kdo prochází po Nerudově ulici pohlédne nahoru k jedenáctému patru paneláku č. 1158. Tam, kde jsou okna bytu vypáleného Zdeňkem Konopkou, pachatelem jedenáctinásobné vraždy.
„Už nás to tu s…!“ ulevuje si statný chlapík blížící se seniorskému věku u zadního, neustále otevřeného vchodu, před nímž stojí plný kontejner vyhozeného vybavení z poničených domácností. Tomuto nájemníkovi se totiž nelíbí, že se z jejich obydlí stává místo „pietní turistiky“. A není sám, byť s tím asi moc nenadělá.
Ve dnech po žhářském útoku se v okolí srocují nejen místní. Sraz tu svolávají šoféři tuningových aut (kvůli jejich troubení je tuze zle), objevuje se jeden z ostravských romských předáků se svou suitou; všichni tak uctívají oběti. Svíčky, plyšáci, vzkazy i jiné upomínky na mrtvé se stěhují od plotu školky na betonový plácek.
Opravy domu
Eva z devítky – z opačné, požárem a hasebním zásahem nepříliš poškozené strany – říká, že lidé tady budou zapalovat svíčky ještě dlouho. „Nedá se to přece zakázat. Ale už já řeším jiné věci. Že jde elektrika, jezdí velký výtah,“ uvádí. Než odtlačí kočárek se synkem dodá, že se nejméně čtyři rodiny chystají stěhovat pryč.
Nad pietním místem se vedou řeči o neskutečných mukách a zlých způsobech smrti. Upálení hraje prim. To stále rozhořčení obyvatelé hovoří nad fotkami dětských obětí o žháři a vrahu Konopkovi. Přejí mu jen to nejhorší. „Doufejme, že bude mít ty správné spoluvězně, v base přece nejvíc nenávidí vrahy dětí,“ doufají přítomní.
Vše na téma tragický
požár v Bohumíně
Zdeněk Bednařík se k všeobecnému spílání nepřidává, místo toho systematicky podpaluje jednu vyhaslou svíčku vedle druhé a rovná je. „Dělal jsem to i po tom masakru v nemocnici v Ostravě-Porubě, kam jsem chodíval k doktorovi,“ vysvětluje. I podle něho je ovšem třeba už nechat zesnulé odpočívat. A ušetřit pozůstalé.
„Myslela jsem na ně dneska odpoledne… Jak jim bylo minulý týden ještě dobře,“ nechává se slyšet seniorka zastavující se v Nerudově ulici 1158 cestou ze zahrádky. Tam se též před sedmi dny už večer dozvídá o té strašné tragédii v sousedství. Pásky vymezující místo činu (dopadu čtyř těl z oken) zůstávají u paneláku pořád.
Byt po tragédii
Bohumínská radnice nechá vyhořelý byt v jedenáctém patře domu v Nerudově ulici 1158 samozřejmě zrekonstruovat (tak jako zbytek domu). „Dědické řízení neočekáváme. A dlouho – rok minimálně – počkáme, než půjde do licitace o novou nájemní smlouvu,“ sděluje Igor Bruzl, místostarosta města.
To dává nové, trvalé bydlení šesti lidem z řečené adresy. Přechodné pak dvěma postiženým. Pomoc psychologů vyhledává dvaadvacet osob otřesených činem Zdeňka Konopka a jeho nesmírně tragickými následky. K těm patří i škody na majetku, a ty má právě v pondělí 17. srpna pojišťovna předávat úřadu.
I vedení města Bohumín se může zatím jen domnívat, kdo přesně patří k návštěvníkům rodinné párty končící kvůli rodinným svárům jedenáctinásobnou vraždou.
Z dostupných informací vyplývá, že k obětem se řadí manželka žháře Silvie (53), syn Lukáš (30) a vnuk Dominik (10). Maminka dítěte a snoubenka majitele bytu Lenka (30) je po smrti také. Stejně jako její těhotná sestra Nicola (17). Umírá zde další tříčlenná rodina: Lukáš (32), Lucie (37) a Melinka (11). K nezletilým obětem se počítá i Honzík (8) ze čtvrtého patra.
Smutný seznam uzavírají návštěvník prý jménem Petr nezjištěného věku a třiasedmdesátiletý senior. Žaneta (50), máma Lenky a Nicoly, je ve vážném stavu v péči specialistů popáleninového centra z Fakultní nemocnice Ostrava. Tamtéž po požáru končí i jistý Pavel. Život si zachraňuje Nicolin přítel Kuba, snad s lehkými popáleninami ruky? A o patnáctém, patrně posledním, hostu oslavy, se dosud nic neví. Zvířecí obětí činu Zdeňka Konopky je pes Monty, půldruhého roku starý labrador.
18
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
