Dopoledne strávila Magda Kümmelová v Moravské Nové Vsi. „Měli jsme úkol od Červeného kříže připravit a rozvézt balíky materiální pomoci z toho, co posílali lidé z celé republiky,“ vypráví. Odpoledne se tým dvou lidí z českobudějovického Červeného kříže a jednoho zástupce z Prachatic přesunul do Lužic. „Měli jsme monitorovat vesnici, abychom zjistili, co lidé potřebují,“ vypráví Magda Kümmelová, která v Lužicích se svými kolegy navštěvovala dům od domu a mluvila s místními. Druhý den na základě zjištění její skupiny lidé dostali, co bylo třeba.

Další věci momentálně lidé prý posílat nemusí. „Na materiální pomoc je teď stop stav, všeho je zatím dost,“ objasňuje Magda Kümmelová. Na místě prý funguje velkosklad, odkud se dováží po oblasti, co je potřeba. „Docházela kolečka na odvážení sutě. Za tu dobu, co jsme tam byli, dovezli třikrát asi tak patnáct koleček,“ vypráví Magda Kümmelová, jak to na místě chodí. Teď bude potřeba hlavně stavební materiál, kterého je tam nedostatek.

Oblast vypadá podle Magdy Kümmelové ve skutečnosti mnohem hůř než na fotkách, které obletěly republiku. „Předloni, když byl výbuch v Lenoře, jsme si říkali, že už snad nic horšího neuvidíme. Tohle ale bylo ještě horší, bylo to ve velkém,“ myslí si.

Úklid prý jde ale rychle. „Nebýt rozbitých domů, mnohé ulice už po čtyřech dnech vypadaly, jako by se nic nestalo, jsou čisté a zametené,“ vysvětluje Magda Kümmelová. Viděla střechy, které měly alespoň krovy, pokryté plachtou, ale také statiky, kteří obcházeli domy, aby zjistili, které se budou muset zbourat. „Domy vypadaly jako rozstřílené, jako by tam prošla válka,“ říká Jihočeška z Českého červeného kříže a dodává: „Bylo vidět, že tornádo prošlo jen některými ulicemi. Jedna byla zpustošená, druhá netknutá.“

V oblasti zpustošené tornádem, kde se pohybovala, moc dobrovolníků neviděla, byly tam hlavně složky Integrovaného záchranného systému. „Hasiči byli úplně všude, policie skvěle řídila dopravu,“ vypráví. Po vsi nemůže jezdit každý. „Kdybychom nebyli z Červeného kříže, museli bychom auto nechat před vsí. Jezdí tam totiž náklaďáky odvážející sutě a jiná auta by to tam blokovala,“ objasňuje Magda Kümmelová.

V Lužicích viděla také stany zřízené Českým červeným křížem, které slouží k ošetření zranění utrpěných při práci. „V tanečním sále místní Sokolovny bylo velmi dobře zabezpečené zázemí. Místní ženy napekly koláče, uvařily guláš, usmažily řízky, byla tam fůra jídla pro ty, kteří pomáhají,“ líčí Magda Kümmelová. Za celý den vypila asi osm litrů vody, protože bylo hrozné horko. „Všechno jsme to vypotili,“ říká.

Radost měla Magda Kümmelová z chování lidí. "I přes všechnu tu hrůzu jsou všichni milí, pomáhají tam jeden druhému - i v té skoro válečné vřavě je na každém kroku cítit nádherná sounáležitost, touha pomoci druhým. Dokonce i sami zasažení pomáhají těm, kteří jsou na tom ještě hůř. Je jim jich líto, cítí s nimi a myslí na ně. Jsem hrdá na nás na Čechy, kteří v takových chvílích fakt dokážou táhnout za jeden provaz,“ zpozorovala Magda Kümmelová, která na místě prý cítila zvláštní klid. Také prý viděla, že poškození zvažovali, co si z materiální pomoci vybrat, co doopravdy potřebují.

„Cítili jsme, že na místě se i přes tu hrůzu daly najít hezké momenty, vznikaly tam skoro rodinné vztahy, jak mezi místními, tak mezi námi z Červeného kříže, policisty i hasiči, kteří jsme pomáhali. Můžeme být pyšní, že šly stranou žabomyší války na témata jako očkování nebo Babiš. Všichni táhli za jeden provaz,“ vzpomíná. „Moc milé bylo třeba i to, když nám místní děti samy od sebe přinesly v košíčku třešně, že prý je pro nás natrhaly na zahrádce,“ vypráví.

Na místě pořídila fotek jen pár, nebyl na ně čas. Se svou skupinou se vyfotila před obecním úřadem v Moravské Nové Vsi a potom zaznamenala pár detailů, které ji zaujaly. „Třeba na obecním úřadě byl vysklený výklenek se svatým. Jeho sochy se to ale vůbec nedotklo,“ všimla si. Také v Lužicích ji něco zaujalo. „Z kostela zmizela střecha a zůstala věž. Vítr zastavil hodiny přesně v ten čas, kdy přišlo tornádo…,“ vysvětluje.