Pohled na nedostatečně oblečené lidi, namačkané po desítkách v otevřených vagonech, byl otřesný. Mnozí cestu o hladu, v zimě a větru nepřežili – a ti, kteří toho ještě byli schopni, vyhazovali mrtvá těla z vagonů. Jen na sedmi kilometrech za stanicí Velešín zůstalo ležet 21 mrtvol. Byly převezeny do Českých Budějovic. Transport se navíc 26. ledna vracel zpět. Jeho cílovou stanicí byl Oranienburg, protože správa přeplněného Mauthausenu odmítla vězně přijmout. Tentokrát však již bylo mrtvých méně.
Poslední z transportů smrti se podařilo zastavit nedaleko železniční stanice Výheň. Dva tisíce zubožených vězňů se pak objevily ve Velešíně. Někteří přišli sami, jiné svážely selské vozy i nákladní auta továrny Jikov. V tovární ubytovně byla zřízena provizorní nemocnice, kde poskytovali pomoc lékaři i obyvatelé městečka. Během osmi dnů byli vězni převezeni do tábora zřízeného u Českých Budějovic. Jedenáct obětí transportu bylo 9. května 1945 pohřbeno ve společném hrobě na velešínském hřbitově.

Zdroj www.velesin.cz - se svolením města Velešín